EduLARP - cesta k zážitkové pedagogice

Již dlouhou dobu intenzivně sleduji severské školství a seznamuji se s postupy, metodami a formami výuky, které tamní školy využívají a aplikují v procesu vzdělávání. Klíčovým je pro mne především aktivní způsob vzdělávání, kdy student není jen pasivním posluchačem, ale je do procesu výuky aktivně zapojen, sám ho posouvá a směřuje ke stanovenému cíli. Právě zde nacházím důležité možnosti a inspirace pro to, jakým směrem by se mohla ubírat inovace našeho českého vzdělávacího systému. Právě tzv. eduLARP představuje jednu z v České republice prozatím nepříliš známých, ale na severu hojně užívaných aktivizačních metod výuky.

EduLARP je vzdělávací formou tzv. LARPů (Live Action Role Playing), které jsou založeny na hraní rolí v určitém vystavěném příběhu. Díky těmto rolím člověk prožije různé situace a emoce, vyzkouší si své reakce, nese důsledky svých rozhodnutí. Každý z účastníků LARPu (hráč) získá v příběhu konkrétní roli, která má určeny např. charakterové vlastnosti, sociální postavení, životní osudy, rodinné zázemí. Částečně ji samozřejmě sám ovlivňuje - verbální i neverbální komunikací, jejíž forma a obsah vychází z jeho vůle, rozhodnutí, konání a přirozenosti, částečně je ale veden pokyny organizátora LARPu (v případě eduLARPů pedagoga). Ten stanovuje výchozí postavení a charakter dané role a v tzv. dějstvích posouvá děj LARPu, vytváří stavbu příběhu a vývoj vztahů a konfliktů mezi jednotlivými rolemi.

Daná metoda, jak již bylo napsáno, představuje v oblasti vzdělávání formu zážitkové pedagogiky, kdy student učivo sám prožívá a skrze roli se seznamuje s jeho obsahem, což v procesu učení prokazatelně nese jasný důsledek - vyšší efekt na zisk a zachování vědomostí a dovedností, rozvoj mnohých kompetencí, a to především k řešení problémů, komunikativních, sociálních a personálních, občanských.

Díky tomu, že škola, na níž působím (Gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů), podporuje zavádění moderních forem do výuky a vytváří pro pedagogy prostor v aplikaci nových, aktivizujících a neotřelých metod výuky, bylo mně a kolegyni Mgr. Stanislavě Černé umožněno přivést k životu právě na její půdě náš první eduLARP. Při jeho tvorbě a realizaci jsme vycházely z vlastních hráčských zkušeností, teoretických poznatků, konzultací s odborníkem, Ing. Milanem Tomešem.

Společně s kolegyní jsme tak vytvořily eduLARP, který mapoval protektorátní dějiny na našem území, a to s přesahem do prosince 1938 a května 1946. Studenti třídy 4. ročníku 8letého oboru gymnázia, s nimiž jsme LARP realizovali, si tak na osudech české židovské a české árijské rodiny prošli složitým historickým obdobím, poznali dopad historických a politických událostí na život lidí ve 30. a 40. letech 20. století a na osudech dvou spřátelených a obchodně provázaných rodin prožili emočně, morálně i politicky složité události daného období, které s sebou nesly přetrhání vazeb obchodních i přátelských.

Podstatou metody je totiž fakt, že každý ze studentů má v příběhu svoji jasně danou a bohatě propracovanou roli - v našem příběhu byli těmito rolemi otcové a matky obou rodin, syn a dcery, švagr či babičky. Tento fiktivní život si student sám prožívá, sám formuje, ale vždy je současně ovlivňován zásahy zvenčí, s nimiž se musí vyrovnat - protektorátním zřízením, Neurathovým nařízením z června 1939, heydrichiádou, zabavením majetku, výslechy gestapa apod. Studenti se tak přirozenou, zábavnou a aktivní formou seznámí s daným učivem, podpoří i afektivní cíle .

Studenti eduLARP sehráli ve dvou skupinách po deseti členech a pro každou ze skupin jsme vyčlenili tři hodiny času (180 minut). V tomto časovém horizontu se studenti seznámili se svou rolí a kontextem období, sehráli pět scén s historickým a společenským rámcem (prosinec 1938 po podpisu Mnichova, červenec 1939 po nařízení protektora von Neuratha, leden 1942 během Heydrichova protektorátu, červenec 1942 po atentátu na Heydricha a květen 1946 s oslavou prvního výročí konce války) a provedli (pod vedením pedagogů) závěrečnou reflexi, kdy během diskuze v kruhu hovořili o svých dojmech, činech a jejich důvodech. I závěrečná reflexe je totiž jedním ze zásadních bodů celého LARPu.

EduLARPy mají pro studenty nesčetně pozitiv, neboť jejich osobnost rozvíjí ve všech směrech - především pak v oblasti komunikačních a kooperačních dovedností, rozvoji empatie a asertivity. Učivo se studentům nestává něčím cizím, neosobním, vzdáleným, ale je čímsi blízkým, osobním, co sami prožívají a čeho jsou součástí. A čím se učíme více, než vlastním životem?

Negativem eduLARPů může být snad jen vysoká časová náročnost. Jednak na realizaci a vytvoření příběhu, rolí a jejich charakterů, provázanosti rolí, vytváření konfliktů a situací, které budou posouvat děj a směřovat a utvářet témata pro diskuzi. Ta v našem případě představovala pro mne a kolegyni Černou téměř dva měsíce, a to včetně schůzek s odborníkem. Navíc jsou eduLARPy náročné také na bezprostřední přípravu. V našem případě bylo potřeba „zařídit“ ve studovně školy dva obývací pokoje a výslechovou místnost gestapa ve školním skladu. Je vhodné promyslet si také další rekvizity a autentické materiály - mundúry, židovské hvězdy, občerstvení, hudbu, dobový tisk apod. Zásadní je v tomto ohledu tedy také kreativita pedagogů. Tváří v tvář nadšení studentů a jejich rodičů nás ale ani to od dalších LARPů neodradilo.