V podcastu chci Česku představit hrdiny pedagogické práce

„Bavilo mě poslouchat různé české i zahraniční podcasty a všiml jsem si, že žádný z nich se nevěnuje českému školství. Myšlenka, že bych se do jeho tvorby pustil, nejdřív asi rok nebo rok a půl zrála a poté se mi více ujasnila. Došlo mi, že málo ukazujeme dobrou praxi v našem školství, že většina debat se točí kolem platů nebo kolem toho, když něco nefunguje. Rozhodl jsem se proto lidem ukázat hrdiny pedagogické práce a bořit mýtus o tom, že v našem školství je všechno špatně,“ popisuje svou prvotní motivaci Daniel Pražák, učitel na pražské základní škole a také člen hnutí Otevřeno.

Daniel původně zamýšlel, že podcast bude primárně pro posluchače, kteří se pohybují mimo školství, ale o svět vzdělávání se zajímají. Z ohlasů ale nakonec vyplývá, že velkou část posluchačů tvoří sami učitelé. „Berou to jako zdroj inspirace, ale i jako zdroj uklidnění,“ vysvětluje. „Zjistí totiž, že i skvělí učitelé s dlouholetou praxí dělají chyby, mají své nejistoty a stále se učí.“

Podcast přináší to, co za normálních okolností není dost dobře možné – otevírá dveře kabinetů a přenáší dialog dvou učitelů k těm, kteří se o učitelství a české školství zajímají. Toto nahlédnutí může být užitečné jak pro učitele a ředitele, tak i pro rodiče nebo studenty pedagogických fakult.

Jednotlivé díly podcastů se nenahrávaly jen v kabinetech. Často se nahrávací aparatura přenesla i do domácností učitelů, do jejich kuchyně, obýváku a někdy i do profesionálního nahrávacího studia. „Občas jsme z nahrávek museli vystřihovat brek jejich vlastních dětí, příliš hlučný zpět ptáků nebo nečekaný příchod školníka do kabinetu,“ vzpomíná s úsměvem autor podcastu Daniel.

Postprodukci podcastu má na starosti Pavla Lioliasová, bývalá reportérka ČRo: „Často v práci řeším příklady toho, že ve školství něco nefunguje… Střih Hovorů je pak velkou radostí v tom, že vidím, že ve školách jsou stále skvělí učitelé, kteří se i přes nelehkou situaci snaží české vzdělávání posouvat kupředu. A často si také říkám, jestli nakonec jednou přece jen nepůjdu učit.“

Od minulého podzimu jsme si v rámci Hovorů z kabinetu mohli poslechnout již 16 dílů. Hosty, kteří o své učitelské praxi otevřeně mluvili, byli například Jiří Kollarov, učitel z Karlovarského kraje, který vede školní zoo; Jan Přeslička, učitel a zároveň hudebník kapely Epydemye, nebo také Monika Olšáková, učitelka základní školy a lektorka badatelsky orientované výuky.

Dva speciální díly byly také věnovány výuce na dálku v době koronaviru a vzdělávání v domácím prostředí. „Každý host mi nějakým způsobem udělal radost, vždy mi poodhalil něco nového, zajímavého,“ přiznává Daniel Pražák.

Statistiky ukazují, že nejposlouchanější je stále první díl s prvostupňovou učitelkou Evou Fejkovou. Nejvíce poslechů za první týden od publikování má však díl s názvem . „Pravděpodobně za to může i titulek, ale i tak si myslím, že se tento díl povedl. Povídají si v něm celkem čtyři učitelé o svém prvním příchodu do třídy a o tom, jak na začátku roku navázat dobré vztahy se žáky,“ vysvětluje autor podcastu.

I na podzim se můžeme těšit na nové „odposlechy“ z kabinetů. Daniel Pražák se s podcastem chce nyní zaměřit i na „učňáky“: „Ve veřejné debatě na ně zapomínáme, což je škoda, protože tam také máme skvělé učitele,“ vysvětluje svůj záměr. Předjednané natáčení má prý už se dvěma z nich.

Jaké hovory se odehrávají za dveřmi vašich vlastních kabinetů? Sdílíte se svými kolegy nepovedené i povedené hodiny? Inspirovat sami sebe navzájem totiž můžeme velmi efektivně i bez nutnosti nahrávací aparatury. Tak ať podzimní výuku zvládneme s pořádnou dávkou inspirace a také s úsměvem na tváři a třeba i se sluchátky v uších. Další díly Hovorů z kabinetu tu totiž budou již zanedlouho!