Učitelské sbory základních škol a jejich sociální klima: Urbánek, P. a kol. Praha: Wolters Kluwer, 2020

Za této situace je pozitivním činem to, že doc. Petr Urbánek (Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická na univerzitě v Liberci) s dalšími spolupracovnicemi a spolupracovníkem vypracovali knižní publikaci o učitelských sborech na základních školách. Kniha je založena na dlouhodobém výzkumu zaměřeném na jednu rozhodující vlastnost všech učitelských sborů, a to na sociální klima, které v nich panuje. Je nesporným faktem, že sociální klima v kterémkoli pracovním kolektivu může být dobré nebo horší, radostné nebo stresující, angažované nebo lhostejné apod. Jenže jak je možné tyto jeho vlastnosti zjišťovat a vysvětlovat? Jak vůbec mohou výzkumníci do sociálního klimatu učitelských sborů proniknout a shromáždit o něm nějaká objektivní data?

V daném výzkumu, jenž probíhal po několik let, bylo vybráno devět škol reprezentujících různé typy základních škol v České republice. Výběr byl proveden s ohledem na to, že školy se liší počtem žáků a učitelů, fungují v odlišných sociálních a ekonomických prostředích, jsou vesměs výrazně feminizované (což by mělo být samo o sobě tématem hodným důkladného prozkoumání) a mají také odlišnou kvalifikovanost učitelských sborů. Základním přístupem v daném výzkumu bylo zjišťování toho, jak samotní učitelé vnímají a prožívají klima, v němž ve své škole pracují. K tomu účelu byla uplatňována tzv. kvalitativní metodologie výzkumu, kdy výzkumníci vstupovali do vybraných škol a v osobním kontaktu s učiteli a řediteli zjišťovali vlastnosti sociálního klimatu. Používali k tomu několik výzkumných nástrojů: dotazníky pro učitele a ředitele škol, hloubkové rozhovory s učiteli a řediteli škol, studium výročních zpráv a vzdělávacích programů škol, inspekčních zpráv, skupinové rozhovory se žáky a pozorování výuky. Je to u nás až dosud ojedinělý komplexní přístup ve zkoumání charakteristik učitelských sborů.

S využitím tohoto přístupu jsou vypracovány a podrobně popsány výsledky o klimatu učitelských sborů. Jsou prezentovány jednak v numerických datech, jednak v grafech dokládajících základní parametry sociálního klimatu: ty ukazují např. stupeň direktivity řízení práce učitelů ze strany ředitelů, stupeň frustrace učitelů a další parametry klimatu. Celkově se potvrdilo, že sociální klima sledované ve školách lze považovat za indikátor kvality profesních vztahů mezi učiteli a řediteli škol a mezi učiteli navzájem. Do jisté míry jsou pro klima důležité také vztahy žáků a rodičů k učitelům.

Výzkum má mnoho co říci pro objasnění praxe, tj. jaké jsou vlastnosti příznivého a nepříznivého klimatu v učitelských sborech. Jak se ukázalo, ve školách s vynikajícím klimatem sborů jsou klíčovým faktorem ředitelé, kteří vytvářejí mezilidské vztahy s učiteli a tím podporují nebo brzdí jejich činorodost. Důležité přitom je, do jaké míry se vedoucím pracovníkům školy daří přesvědčovat učitele o cílech a vizích, k nimž by měla škola směřovat. Samozřejmě i tento výzkum má určitá omezení – především v tom, že podává údaje o typech škol, avšak tyto údaje není možno zevšeobecňovat na všechny rozmanitosti klimatu ve velkém počtu základních škol, jichž je u nás více než 4 100.

Kromě faktických poznatků z výzkumu je pro aplikaci v praxi důležité, že v knize jsou zveřejněny také dotazníky k měření sociálního klimatu učitelských sborů a otázky z hloubkových rozhovorů s učiteli. Pracovníci ve školách tak mohou nejen vidět, s jakými nástroji se ve výzkumu pracovalo, ale také mohou tyto nástroje využívat k popisu klimatu ve svých školách. Odhalováním negativních vlastností sociálního klimatu mohou napomáhat k lepšímu fungování škol.

Kniha P. Urbánka a kol. je tedy dobrým přínosem nejen pro odbornou, „akademickou“ veřejnost pedagogů, ale také vynikajícím příkladem výzkumu pomáhajícího přímo pedagogické praxi.