prof. PhDr. Jan Průcha, CSc.

Učitelské sbory základních škol a jejich sociální klima: URBÁNEK, P. a kol. Praha: Wolters Kluwer, 2020 prof. PhDr. Jan Průcha DrSc. zakladatel České asociace pedagogického výzkumu, FF UK Všeobecně...

Po jedné přednášce na pedagogické fakultě se ozval dotaz studenta: Jaká vlastně byla škola za socialismu? A jak se v ní pracovalo učitelům? Na tuto otázku se těžko hledá dostačující odpověď. Především proto, že období socialistického školství v naší zemi je stále málo probádané v historiografii českého vzdělávání. Paradoxně má současná historická pedagogika více poznatků o období před druhou světovou válkou a o tehdejších reformních aktivitách než o období, které trvalo mezi lety 1948–1989. Toto období je totiž sice popsáno, pokud jde o měnící se druhy škol (třeba jedenáctiletky či pedagogické instituty) nebo počty žáků do nich vstupujících, ale „každodenní život“ učitelů, žáků a studentů ve školách objasněn není. Tím více je nutné ocenit dvě nové publikace, které vydalo nakladatelství Wolters Kluwer: Socialistická škola pohledem pamětníků a Normální život v nenormální době (2017). Obě zpracovali odborníci z Masarykovy univerzity v Brně J. Zounek, M. Šimáně a D. Knotová.

Česká společnost vždy oceňovala solidní úroveň svého odborného školství. Přes všechny problémy, jež jsou dnes spojeny zejména s nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků či s nízkým zájmem mladých lidí o technické profese, je odborné vzdělávání v České republice ve světovém srovnání stále na špičkové úrovni. Jinak by přece nemohlo docházet ke skvělým výsledkům našich odborníků v medicíně, strojírenství či pivovarnictví a v dalších oborech. Nesporně na tom má zásluhu české odborné školství se svou dlouholetou historickou tradicí. O tom, jak dnes funguje české odborné školství a vzdělávání, jaká má pozitiva i negativa ve srovnání s odborným vzděláváním v jiných zemích a co je potřebné zlepšit pro jeho další úspěšný rozvoj, pojednává nová kniha z nakladatelství Wolters Kluwer ČR Odborné školství a odborné vzdělávání: Fungování systému, problémy praxe a výzkum.

Češi se vždy zajímali o vývoj a výsledky v různých odvětvích ekonomiky a kultury v jiných zemích - je to význačný rys naší národní povahy. Nejinak je tomu v oblasti vzdělávání, kde se současný zájem o fungování školství za hranicemi naší země zvyšuje, hlavně v důsledku hospodářské soutěživosti mezi státy. Všeobecně se uznává, že čím vyspělejší je vzdělávací systém určité země, tím lepší jsou její šance na hospodářský a kulturní vzestup. Jenže které země takový vzdělávací systém mají? A jak lze vůbec hodnotit kvalitu vzdělávání v jiných zemích? Na to dává odpověď nová kniha z nakladatelství Wolters Kluwer ČR Vzdělávací systémy v zahraničí.

Předškolní vzdělávání má v České republice rozvinutou a kvalitní praxi. O ní pojednává mnoho návodných knižních publikací i několik časopisů určených učitelkám MŠ či rodičům. Avšak méně rozvinuta je vědecká reflexe této praxe, na rozdíl od zahraničí, kde se předškolní vzdělávání stalo předmětem nejen teorie, ale také početných výzkumů. Na tuto situaci reaguje nová kniha „Předškolní dítě a svět vzdělávání“ z nakladatelství Wolters Kluwer, o niž tento článek opíráme.

Jako autoři každé knihy byl jsem i já při tvorbě knihy Česká vzdělanost veden určitými motivačními pohnutkami a určitým cílem. Moje motivace byla soustředěna na to, zda je možno vzdělanost národa či jiného společenství věrohodně hodnotit (ne jen na základě dojmů) a s jakými vědeckými přístupy a metodami. A mým cílem bylo ověřit, zda současná úroveň vzdělanosti Čechů je obdobná jako v jiných vyspělých zemích, nebo zda za nimi zaostává.

V současné společnosti jsou kladeny na školní vzdělávání dětí stále vyšší nároky. Ty doléhají na děti zvláště v období, kdy vstupují do prvního ročníku základní školy. Pro většinu z nich to znamená, že přecházejí z relativně uvolněného, z větší části hravého prostředí mateřských škol do formálního prostředí primární školy, s omezujícími pravidly chování a s povinnostmi organizovaného učení. Aby byly děti schopny vyrovnávat se s touto závažnou změnou, měly by být podporovány nejen učiteli, ale také svými rodiči.