Propojování formálního a neformálního vzdělávání sice není v hledáčku médií příliš často, ale přesto se jedná o slovní spojení, které se v komunitě odborníků ze světa vzdělávání objevuje čím dál více. Ostatně, i Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ toto téma otevírá. Pojďme se společně podívat, co je tím vlastně myšleno a jaké příležitosti toto propojování českým školám může přinést.
Propojování formálního a neformálního vzdělávání
Každý, kdo alespoň párkrát stál před třídou školáků, třebai na 1. stupni ZŠ, dobře ví, že nástěnným obrazem slona ani vycpaným dravcem děti nepřekvapí. Jestliže ještě před pár desetiletími bylo relativně snadné děti překvapit novou informací takovým způsobem, že seděly a „koukaly s otevřenou pusou“, dnes se to i vynikajícím pedagogům podaří jen zřídka. A není to vinou učitelů. Svět se změnil, lidé jsou zahlceni množstvím informací, samotné znalosti postupně ztrácejí na své hodnotě. Dříve byla tisícisvazková knihovna znamením vzdělanosti a bohatství. Dnes jsou informace dostupné prakticky všem bez rozd&ia