První díl seriálu Ochránce o školském ombudsmanovi otevřel téma šikany ze strany žáků směrem k učiteli. V epizodě nazvané Slabý kus se inspiroval pět let starým případem z třebešínské průmyslovky, kde tři žáci terorizovali svou pětapadesátiletou angličtinářku.
Ačkoliv seriál není dokumentem a ani jím být nechce, objevuje se v něm podstatné množství reálií, a to včetně citace tehdejší zástupkyně ředitele pro média či zinscenování pořadu
Máte slovo
, který se tématu skutečně věnoval. V seriálu sledujeme úspěšného češtináře Aleše Pelána, který učí na průmyslové škole a je žáky zbožňován. Ví sice, že jeho kolegyni žáci nerespektují, ale podrobně situaci nezná. Teprve po tragické události se v dění na škole začne více vrtat.„Na podvozku detektivky k lidem dopravujeme témata, na která by se třeba jinak dívat nechtěli. Poselstvím
Ochránce
je ukázat, že v prostředí školy dochází ke spoustě složitých situací a všichni, kdo v nich figurují – žáci, učitelé, rodiče – potřebují zastání,“ řekl k seriálu jeho scénárista Tomáš Feřtek. „Konkrétně první díl ukazuje, jak snadné může být problém přehlédnout. Proto ta stavba: veleúspěšný učitel, který si nevšimne, že kolegyňka potřebuje pomoc a stane se tak součástí problému.“Selhání učitelského sboru
Zajímavá je v seriálu role médií. Tedy bulváru, v seriálu zosobněného novinářkou Martou Bekovou, která by dle slov Feřteka měla být jakýmsi protikladem ombudsmana Pelána. Jak sama Pelánovi v seriálu říká, zveřejnění videí věci „docela rozhýbalo“ a Feřtek přisvědčuje, že tomu tak bylo i v reálném světě. „Když ta učitelka zemřela, škola dětem neřekla důvod. Ony si skutečně myslely, že zemřela na šikanu a ta videa odnesly do Blesku, který se tomu začal věnovat. V tomto případě nelze říct nic jiného, než že to té kauze pomohlo, protože škola naráz nemohla věci zamést pod koberec.“
Ti, kteří reálný případ svého času zkoumali – ministerstvo školství, Česká školní inspekce, úřady zřizovatele – se shodli na tom, že vina neleží na bedrech třech pubertálních sígrů, ale padá na vrub liknavosti učitelského sboru, který byl na problém ve třídě opakovaně upozorňován, a přesto včasa dostatečně nezasáhnul. Přitakává také psycholog David Čáp, který se problematikou zabývá a podílel se také na prošetřování případu v Třebešíně: „Takového chování se může dopustit třeba i třídní šašek. Tady šlo o tři nepříliš úspěšné průšviháře, kteří tu hranici posunuli extrémně daleko. Kdyby je někdo zastavil už v počátku, dopadlo by to jinak.“
I dobrý pedagog
Na otázku, zda vidí příčinu šikany v klesající autoritě učitele, odpovídá zdrženlivě. „Mnoho lidí si pod autoritou představí moc nad druhými, nicméně tohle pojetí naštěstí klesá. Autorita není automatická, učitel na ní musí pracovat a získávat ji svým jednáním.“ Připomíná, že šikana je jasně definována jako „opakované, záměrné ubližování někomu, kdo v danou chvíli nemá možnost se bránit“.
Jejím spouštěčem může být spousta věcí, nápadnost v chování či projevu nebo vizáži pedagoga nebo devalvace jeho vlastními kolegy. Zvlášť druhý důvod seriál zdůrazňuje. „Laik si často představí, že nevhodné chování vůči učiteli má na svědomí jedině žák s hrůznou osobností, ale realita je jiná. Žáci testují, kam až můžou zajít. Problém je, když pedagog situaci nedokáže vyřešit nebo se nemá na koho obrátit,“ dodává Čáp. Prevence dle něj spočívá v týmovosti pedagogického sboru.
Tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová avizovala, že bude případ reflektován v tehdy probíhající novele školského zákona. David Čáp potvrzuje, že kauza opravdu v oficiálních dokumentech rezonovala: „Následně vydaný metodický pokyn ministerstva již obsahoval kapitolu o šikaně učitele. V ní je mimo jiné uvedeno, že do takové situace se může dostat i zkušený a dobrý pedagog, nemusí to být jeho chyba,a že vedení školy je povinno se takovou situací zaobírat.“