Kvalita vzdělávání v jednotlivých krajích České republiky

V rámci hodnocení kvality a efektivity vzdělávání poskytuje Česká školní inspekce školám a školským zařízením všech zřizovatelů využitelné informace o podmínkách, průběhu i výsledcích vzdělávání. Na úrovni vzdělávacího systému, ale i pro řízení vzdělávání ze strany krajů nebo intervence ze strany obcí s rozšířenou působností či přímo zřizovatelů nabízí Česká školní inspekce souhrnné výstupy v podobě různě zaměřených tematických zpráv nebo zpráv výročních.

I když má většina kvalitativních zjištění plošný, a tedy systémový charakter, pohled z úrovně jednotlivých krajů nebo i nižších územních celků a jejich specifik ukazuje řadu informací v ještě trochu jiném světle.

Právě sledování a vyhodnocování krajských odlišností, resp. faktorů, které výrazně determinují kvalitu a efektivitu vzdělávání a zejména výsledky, kterých ve vzdělávání žáci v jednotlivých regionech České republiky dosahují, je velmi důležitým úkolem rezortu školství, který je reflektován i v připravovaných strategických dokumentech (Strategie 2030+). Strategie se totiž nezabývá pouze konstatováním, že je potřeba zlepšovat výsledky, ale také hovoří o podmínkách, které je nezbytné vytvořit, aby mohl vzdělávací proces probíhat kvalitně, aby ve školách působili osobnostně zralí a odborně dobře připravení pedagogové, kteří budou mít podporu specializovaných pozic, aby ředitelé měli více prostoru na vedení pedagogických sborů nebo aby školy, které působí v oblastech s více ohroženými žáky, měly k dispozici adekvátní materiální vybavení, například pro realizaci distančního vzdělávání nebo podpory žáků, kteří se nemohou např. z důvodů dlouhodobé nemoci účastnit prezenční výuky.

V uplynulém období Česká školní inspekce ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy připravila samostatné analýzy vybraných faktorů ovlivňujících vzdělávání v jednotlivých krajích České republiky, které se mohou stát velmi důležitým podkladem pro další diskuse o zvyšování kvality vzdělávání. Pří řízení vzdělávání i při hodnocení jeho kvality a efektivity je tak potřeba postupovat s respektem k tomu, jaké faktory v příslušném území vzdělávání ovlivňují.

Dlouhodobá zjištění ukazují, že v České republice existují významné rozdíly mezi jednotlivými školami v regionech spočívající zejména v průměrném socioekonomickém statusu žáků (SES), kteří konkrétní školy navštěvují. Tyto rozdíly se pak promítají do vzdělávacích výsledků v různých oblastech mezinárodních šetření (čtenářská, přírodovědná, matematická gramotnost) i národních zjišťování. V principu jde o to, že v prostředí České republiky nerozhodují o úspěšnosti žáka ve vzdělávání primárně jeho studijní předpoklady, ale mnohem více je jeho školní úspěšnost ovlivněna tím, z jakého socioekonomického prostředí pochází (rodinné zázemí, území, ve kterém žije, a do jaké konkrétní školy chodí – opět ve vazbě na specifika a faktory, které v daném území silně působí). I proto se ministerstvo v připravované Strategii 2030+ zavázalo k takovým opatřením, která povedou ke snižování rozdílů mezi školami a obecně ke snižování vzdělávacích nerovností. Školy by měly dostávat takovou podporu, která jim umožní alespoň částečně eliminovat rozdíly dané domácím zázemím žáků, kteří konkrétní školu navštěvují.

Česká republika se od roku 1995 zapojuje do mezinárodních šetření výsledků žáků, která nám poskytují cenné informace o výkonu tuzemské vzdělávací soustavy a jejích jednotlivých složek v mezinárodním srovnání. V tomto ohledu je důležité sledovat především procentuální zastoupení žáků, kteří dosahují nižší než tzv. druhé gramotnostní úrovně. Tato úroveň je považována za hraniční pro úspěch v dalším vzdělávání a pod tuto úroveň spadají žáci, kteří nemají ani elementární čtenářské a matematické dovednosti. To má následně značný vliv na výskyt negativních jevů, jako je např. podíl exekucí pramenících z nízké finanční gramotnosti, která je se základními dovednostmi úzce provázána. Nízká čtenářská gramotnost má pak důsledek takový, že absolventi nejsou schopni vyhledávat a analyzovat informace nejen z knih, ale ani z médií, málo se orientují v současném dění a nejsou schopni získané informace vyhodnotit a využít v osobním, občanském i pracovním životě. Vysoký podíl absolventů základních škol, kteří nedosahují ani druhé gramotnostní úrovně, má dopad na budoucí socioekonomický rozvoj kraje. V době ekonomické krize se lidé s nižším vzděláním dokážou o sebe postarat jen s obtížemi, a následně tak roste počet žadatelů o sociální podporu.

Obdobně lze nahlížet na výsledky žáků v jednotlivých krajích dosažené v rámci různě zaměřených národních testování, která Česká školní inspekce každoročně v různých ročnících, předmětech, vzdělávacích oblastech i gramotnostech a na různých stupních počátečního vzdělávání realizuje.

Velmi důležitým ukazatelem je také stav regionálního školství v oblasti personálního zajištění vzdělávacího procesu. Pro hodnoticí účely se zohledňuje jak kvalifikovanost pedagogických pracovníků definovaná v zákoně o pedagogických pracovnících, tak jejich aprobovanost, která je z pohledu dopadu na kvalitu vzdělávání a vzdělávací výsledky žáků ještě důležitější. Podíváme-li se např. na Zlínský kraj, je možné nadprůměrné výsledky, kterých žáci v tomto kraji v různě zaměřených testováních dosahují, provázat mimo jiné právě s vysokou mírou kvalifikovanosti i aprobovanosti učitelů působících ve školách tohoto kraje. Z opačného hlediska je pak možné poukázat na situaci v Karlovarském kraji, Středočeském kraji, Ústeckém kraji a v Praze, stejně jako na středové hodnoty jak z pohledu výsledků žáků, tak z pohledu personální situace v pedagogických sborech v případě Královéhradeckého kraje, Plzeňského kraje nebo kraje Libereckého. Z hlediska rozsahu výuky vedené neaprobovanými učiteli je situace napříč kraji nejhorší na druhém stupni základních škol, kde dosahuje v celorepublikovém průměru podílu 27,4 %, a následně v nematuritních oborech středních škol, jejichž žáci zároveň vykazují podprůměrné vzdělávací výsledky. Snaha o zabezpečení co nejvyšší aprobovanosti výuky by tedy měla představovat jednu z priorit regionální vzdělávací politiky ve všech krajích. Vedle toho je třeba usilovat o maximální zajištění odborných služeb ve školách ze strany specialistů – speciálních pedagogů či školních psychologů. I v tomto směru je situace napříč regiony komplikovaná a znevýhodněné kraje, jako je např. kraj Karlovarský, se navíc potýkají s výrazným nedostatkem těchto specialistů, nejen přímo ve školách, ale i ve školských poradenských zařízeních.

Je skutečně velmi důležité sledovat kvalitu vzdělávání z pohledu faktorů, které v jednotlivých územích vzdělávání silně ovlivňují. I proto bude velmi dobře, najdou-li si k pročtení těchto regionálně zaměřených analytických dokumentů čas také učitelé jednotlivých druhů škol. Dokumenty pro jednotlivé kraje jsou zveřejněny na www.csicr.cz.