Nebudu lhát. Když jsem se připravovala na setkání s Tomášem Čermákem, o němž jsem věděla, že má krom nejrůznějších vědeckých ocenění i poruchu autistického spektra, byla jsem trošku nervózní. O to větší nastalo překvapení, když naproti mně usedl usměvavý, komunikativní a uvolněný osmnáctiletý mladík. I přesto se ale náš rozhovor točil právě kolem autismu, třebaže byl původní záměr povídat si o vědeckých úspěších, Ceně Učené společnosti nebo žebříčku Středoškolák roku. Věřím ale, že jsme se s Tomášem neviděli naposled. A i kdyby ano, my všichni o něm ještě určitě uslyšíme.
I já jsem produktem inkluze. Po letech terapie se vám můžu dívat do očí a nevadí mi to
Mgr.
Michaela
Váchová
odborná editorka Učitelského měsíčníku
Jak a kdy to všechno začalo?
Když mi bylo jedenáct a nastoupil jsem na gymnázium, zjistili jsme, že mám poruchu autistického spektra, za poměrně nehezkých okolností. Po letech chronických depresí jsem zkolaboval a nebyl schopen studovat, dokonce jsem skončil na několik měsíců v nemocnici. Zkrátka přišel totální kolaps. Něco podobného se opakovalo ještě další tři roky, vždy v určitých periodách, hlavně na podzim a na jaře. Začal jsem podstupovat terapie a uvědomil si, že učivo celého pololetí jsem musel pojmout za dva měsíce. Pomalu jsem na sobě začal pracovat, vzdělávat se online, například prostřednictvím AP kurzů, které poskytuje Centrum pro talentovanou mládež.
Takže váš projekt Výpisky.com má genezi také v této letité peripetii?
Přesně tak. Během prázdnin jsem dostudovával druhé pololetí, psal si výpisky, z nichž dnes dělám tento projekt a zveřejňuji je pro ostatní. Od pilotního spuštění letos v lednu si web získal přes 600 uživatelů, několik tisíc interakcí a nedávno jsem se dozvěděl, že jej využívají i tři střední školy.
Měl jste tehdy individuální plán?
Ano. A mám ho dodnes. Do školy docházím pouze na zkoušky. Původně to bylo kvůli psychickým obtížím, které mi znemožňovaly chodit do kolektivu, dneska je to částečně i z důvodu dalších aktivit a plánování času.
V současnosti se v nějakých kolektivech pohybujete?
Ano, a dnes už i rád. S oblibou říkám, že jsem trošku jako umělá inteligence. Narodil jsem se bez schopnosti porozumět emocím, ale strašně dobře se učím. Po letech terapie se vám teď můžu dívat do očí a nevadí mi to. Pohybuji se v kolektivech výzkumných, například Středoškolák roku, kde se stýkám s neuvěřitelně talentovanými lidmi z různých oborů (podnikání, dobrovolničení, umění, věda…), kteří si jdou za svými cíli. Má socializace za poslední dva roky prošla velkým obratem.
Jaká je vlastně vaše přesná diagnóza, mohu-li se takto zeptat?
Je to Aspergerův syndrom. Přesnější označení je už dříve zmiňovaná porucha autistického spektra.
Možná se ptám trošku pozdě, ale nevadí vám, že se nakonec bavíme především o autismu a všem, co s ním souvisí?
Vůbec. Mluvím o tom, protože mi to připadá nesmírně důležité. Autismus není superschopnost, stalo se spoustu nehezkých věcí, dějí se jiným lidem, proto to zmiňuji. Sám jsem měl v některých věcech smůlu, ale zároveň i velké štěstí. Například nebýt mé úžasné maminky, která se velmi zasadila v prvních letech studia o to, abych mohl na gymnáziu zůstat, možná bych skončil někde úplně jinde. Mohl jsem spadnout do systému speciálního vzdělávání, stacionářů nebo něčeho podobného. Zpětně sám vidím, že by to pro mě nebyla nejlepší cesta, mnozí neurodivergentní se dokážou neskutečně mnoho věcí naučit.
A i to je důvod, proč o tom mluvíte?
Ano. Vím, že mnoho lidí tohle štěstí nemělo nebo nemá a propadnou systémem českého školství. Klidně i obrovsky talentovaní lidé s velkým potenciálem. A to je velká škoda. O psychických problémech se ve společnosti mluví, ale často velmi napjatě. Vezměte si, jak se ve společnosti řeší inkluze. Já sám jsem nejen žákem, ale mám možnost pracovat i pro dvě společnosti, které se zabývají vzděláváním pedagogů. S učiteli i řediteli jsem v kontaktu a mám pocit, že mnohdy je to o náladě vedení škol. Jak je naladěno vůči jinakostem a neurodivergentním lidem. Pro mě osobně je inkluze velmi široký pojem, záleží na konkrétní situaci a potřebách každého studenta. I já jsem jejím produktem.
Neproběhla ve vašem případě diagnostika docela pozdě? Přeci jen v 11 letech…
Ano, to bylo pozdě. Signály se projevovaly vždycky, já byl takové trošku jiné dítě. Obvodní doktorka, školní psycholog, učitelé, nikdo nebyl schopen rozpoznat problém nebo ho správně pojmenovat. Jednalo se zejména o psychosomatické problémy. Z vyprávění vím, že mou diagnózu rozpoznala až jedna mladá paní doktorka, když mě jednou odvezli na akutní příjem.
Mám pocit, že to vše, co v rámci diagnózy uvádíte, k vám vůbec nepasuje. Působíte společensky i sebejistě. Zní to hloupě, ale nemohly by projevy autismu prostě zmizet?
Určitě ne. Když přijde na extrémní situace, projeví se. Mám samozřejmě nějaké naučené mechanismy, pracuji na sobě, ale vždy to tam do určité míry bude. Celý život pozoruji lidi, naučil jsem se poznat, jak se lidé tváří, když jsou šťastní, smutní, naštvaní, co potřebují, co mám říkat a co naopak ne. Diagnózu ale stále mám, musím s ní pracovat a být na sebe opatrný.
Co byste poradil někomu, kdo možná bojuje s něčím podobným?
V tomto ohledu mám strach z nějakých knížecích rad. Doporučil bych mu vyhledat kvalitní, odbornou pomoc. Není to jednoduché, ne vždy se to podaří na poprvé, ale jde to. Máme terapeuty, psychology, psychiatry. Každému například v rámci terapie vyhovuje něco jiného. Já mám rád polo filozofický, polo výkonnostní přístup. Vidím tam velké posuny. Ale opravdu je to strašně individuální.
Když odmyslím svět vědy a technologií, o kterém jsme se nakonec vlastně vůbec nebavili, co vám dělá radost?
Minulý rok, když už jsem měl nad hlavu nejrůznějších projektů, začal jsem drhat, pak háčkovat a na Nový rok jsem se pustil do paličkování. Vřele doporučuji! Nedávno se mé šílenství posunulo ještě dál, začal jsem vyšívat. Dělá mi to ohromnou radost. Je to ideální relax k tomu, když pracujete na výzkumu nebo třeba stavíte spektrometr.
Co to je? Ať se vědy v našem rozhovoru dotkneme alespoň letmo.
Gamma spektrometr je přístroj na analýzu radiace, který je schopný ukázat podle naměřených energií, co v daném vzorku „svítí“.
V závěru rozhovoru zveřejníme seznam cen, které jste získal. Které si vážíte nejvíce, jde-li to říct?
Asi bych vybral dvě. Z vědeckého pohledu určitě Ceny Učené společnosti. Je neuvěřitelné vědět, že váš výzkum ocení plénum nejlepších vědců z naší země. Strávil jsem stovky hodin v laboratoři, stovky hodin za počítačem, neustále analyzoval nejrůznější data… Moc lidí asi neočekávalo, že v mém věku lze vyplodit něco hodnotného. Obrovsky mě to potěšilo a bylo to i takové zadostiučinění, že to, co dělám, má smysl, výsledky a skutečný přínos. Druhé ocenění, ze kterého mám velkou radost, je Středoškolák roku. Loni jsem se umístil v top 100 a letos jsem přeskočil na 4. místo.
Takže vás nemrzelo, že jde o „bramborovou pozici“?
Vůbec! Je to žebříček sta nejaktivnějších lidí. A navíc úžasná komunita středoškoláků z nejrůznějších oborů, od umění přes podnikání až po vědu, kteří neposedí a jdou si za svými cíli. Minulý rok jsem si prohlížel top desítku a říkal si, jak skvělí jsou to lidé a že tam se dostat je vlastně nemožné.
Zajímalo by mě, co je váš dream job.
Aplikovaný výzkum. Chtěl bych se zaměřit na propojování průmyslu a akademické sféry. Pro to je u nás, podle mého názoru, velký potenciál. Přenášet inovace vznikající ve výzkumu a aplikovat je do praxe je něco, co mi osobně dává smysl. Takže výzkum – a zároveň chci inspirovat ostatní, aby se zajímali o vědu bez ohledu na problémy, kterým čelí, protože ty nás nedefinují.
Ocenění:
*
AP Perfect Score (2023) – Tomáš Čermák byl jedním z 35 studentů na světě (z více než 170 tisíc), kteří mezinárodní zkoušku AP Macroeconomics dokončili bez chyby
*
AP Scholar (2023) – za výjimečnou práci při studiu fyziky a ekonomie
*
AP Scholar with
Honor
(2024) – za výjimečnou práci při studiu fyziky, pokročilé matematické analýzy a ekonomie*
Cena Učené společnosti (2024) – za „mimořádnou vědeckou práci“ (výzkum s názvem AC korónový výboj a jeho vliv na inaktivaci mikroorganismů a degradaci organických polutantů)
*
České hlavičky – 2. místo za výzkum „přispívající udržitelnému rozvoji“
*
Energetická olympiáda (2023) – 1. místo za projekt „Využití řas jakožto komplementárního systému zelené energetiky“ – projekt oceněn největšími energetickými firmami; Tomáš Čermák vedl tým tří středoškoláků
*
Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (2024) – mj. za Výpisky.com a výzkumnou expedici
*
Středoškolák roku (2024) – umístění v TOP 4
*
TECH TALENT ROKU 2024 – ocenění pro nejúspěšnějšího/nejinspirativnějšího studenta v oborech STEM (science, technology, engineering, math)
Foto: Jana
Plavec