Citlivost by měla být průřezovým tématem neustále oživovaným

Vydáno: 6 minut čtení

Ve chvíli, kdy byly texty do listopadového vydání už dávno odeslány a nachystány k tisku, se podařilo narychlo zrealizovat rozhovor s psychologem a terapeutem Martinem Fülepem. Naše povídání reaguje na tragickou událost, která se stala na Slovensku a při níž byli zavražděni dva příslušníci sexuální menšiny.

Citlivost by měla být průřezovým tématem neustále oživovaným
Mgr.
Michaela
Váchová
Vedla rozhovor, odborná editorka Učitelského měsíčníku.
Rozhovor iniciujeme primárně kvůli tragické události, o níž mluvím v úvodu. Poradil byste učitelům, jak v takových chvílích se žáky mluvit?
Jedná se o silně medializovanou záležitost a je pravděpodobné, že ji mnoho žáků zaregistrovalo. Učitel by měl před celou třídou fakticky shrnout, co se stalo. Tedy shrnout fakta – v tomto konkrétním případě víme, že se jednalo o sexuálně motivovaný, násilný čin – a připravit prostor pro otázky žáků. Známe i pravděpodobnou příčinu a před třídou bychom k tomu měli zaujmout postoj. Sice mluvíme explicitně o homosexualitě, ale tato událost má mnohem širší kontext. Jednalo se primárně o násilí vůči zranitelné skupině obyvatel. A to je důležité zdůraznit. Abychom všichni byli vnímaví. A neventilovali frustrace skrz zranitelnější. Téma toho, jak se vnímáme navzájem, je velmi důležité. Ve třídě mohou být například žáci s hendikepem a ostatní by se měli naučit je respektovat.
Kdy je vhodné ve třídě otevřít témata, které nějakým způsobem resonují ve společnosti?
Myslím si, že by učitel měl být k resonujícím tématům vnímavý průběžně. A měl by o nich s dětmi i průběžně přirozeně komunikovat. Stejně tak by měl ale učitel otevírat témata, ve kterých spatřuje důležitost on sám a cítí potřebu je s dětmi sdílet. To, co se odehrává ve třídě, by nemělo být jen klasické vzdělávání. Důležitá je i sociální inteligence. Věřím, že v liberální společnosti by citlivost měla být průřezovým tématem, neustále oživovaným. Citlivost vůči menšinám, starým lidem, Romům, uprchlíkům nebo obětem trestných a násilných činů.
Jak s žáky o kontroverzních nebo aktuálních tématech mluvit?
Ve třídě by měl být učitel pevný a odvážný. Měl by umět komunikovat svůj postoj i fakta, která k tématu má. Nenechat to na dětech. Sám v sobě si uvědomit, jak dané téma vnímá. Když to vztáhnu názorným příkladem k aktuálnímu tématu sexuálních menšin, jedna paní učitelka postavila téma na tom, že statisticky může být 10 % chlapců homosexuální orientace. A otočila to na třídu, kde bylo 15 chlapců. Samozřejmě vše komunikovala citlivě, ale konkrétně a názorně otevřela prostor k diskusi.
Je mnoho schopných a aktivních učitelů, kteří si dokáží zjišťovat informace. Co jim mohu doporučit já je to, aby si vždy ujasnili svůj postoj a emoci, kterou k tématu mají. Vždy je možné se poradit s kolegy či oslovit odborníky jako jsou psychologové či speciální pedagogové.
Jak pracovat se žáky, u nichž už učitel zaregistruje určitá negativní stanoviska a postoje? Jde ještě jejich názory ovlivnit?
Myslím si, že tady je to o vzájemné citlivosti k sobě navzájem i v rámci třídy. Žáci kromě světa, který spolu sdílí ve škole, sdílí i další svět, ten na sociálních sítích, a čas mimo školu. Případ Slovenska hovoří o tom, že jsme k sobě nebyli dostatečně všímaví. Útočník vysílal signály dopředu. A vnímavý by měl být samozřejmě i učitel. Tím, že o daném tématu diskutujeme a poukazujeme na faktické věci, můžeme žáky v jejich názorech ovlivnit a změnit jejich postoje.
Co když žák vystupuje extremisticky?
Často se jedná jen o to být jiný, odlišit se, rebelovat a upoutat na sebe pozornost. Činy, cíle a fungování dětí ještě podléhají dalším vývojovým, sociálním a psychologickým vlivům. Pamatuji si, že si mí spolužáci na základní škole malovali do sešitů hákové kříže. A dělali to jen proto, že to bylo zakázané. Vliv na to, co děláme a jak se chováme, má mimo výchovy i společnost. To, jaký zastává názor, jak o tom komunikují hlavní představitelé státu, v jaké sociální bublině vyrůstáme a formujeme se.
Pro některé učitele nemusí být snadné hovořit například o homosexualitě nebo jiných tématech.
Zastávám názor, že pokud o některých tématech učitel mluvit nedovede, sám nemá zaujatý postoj. A nemá vyjasněnou emoci, kterou k tématu má. Pokud se nedovede vyjádřit k ekologické krizi, tak možná sám neví, co si o ní má myslet. V takovém případě je nejlepší zjistit si co nejvíce informací z relevantních zdrojů. Jako učitel bych na sebe měl vzít zodpovědnost a zjistit si faktické a vědecké informace. Nebo si například přečíst vyjádření světových organizací, které daný problém dlouhodobě monitorují.
Existuje podle vás nějaká rada, jak vést žáky k větší toleranci, empatii?
Jsou to určitě hodnoty, které známe z liberálně demokratické společnosti. Rovnocennost, respekt i odvaha k chybám. Učitel, který se extrémně snaží vyhýbat chybám, vytváří prostředí strachu. Nikdo nechce chybovat, aby nezažíval pocity méněcennosti. Jsou to hodnoty, na nichž je založena evropská civilizace. A právě učitel může implementovat hodnoty do výuky. Učit žáky, že mohou přijít, když mají problém, že každý má své tempo, že posměch nemá v životě místo. Otevřenost třídy vůči celospolečenským tématům, jako jsou právě i práva sexuálních menšin. Lidská práva by měla být průřezovým tématem od 1. až po 9. třídu a najdeme je tam, jen jim učitel musí dát stejnou váhu jako ostatním předmětům. Já znám mnoho učitelů, kteří to dělají. A mají žáky pozorné, odvážné a citlivé. Takové si představuji budoucí dospělé spoluobčany.
Jak dál?, z. s.
Podporujeme rodičovství, partnerství a rodiny. Provázíme v náročných situacích při rozpadu rodin nebo když dítě potká duševní nesnáze. Pomáháme v partnerských krizích. Posilujeme zdravé vztahy v rodinách s dětmi. V týmu máme průvodce, poradce, terapeuty, psychology a peer konzultanty. Více informací na www.jakdal.eu
Mgr. Martin Fülep
pracuje v organizaci Jak dál? jako psycholog a terapeut. Dále má na starosti mentorství peer konzultantů. Mimo to pracuje na Univerzitě Palackého v Olomouci jako výzkumný pracovník v Centru sociálního zdraví, kde se zabývají sociálními determinanty zdraví. Šest let pracoval ve školství jako vedoucí speciálně pedagogického centra, které zabezpečovalo podporu žákům se zdravotním hendikepem.