Konzervatoře v České republice

Vydáno:

Umělecké vzdělávání má v českých zemích dlouholetou tradici. Přesto, že o provázanosti ZUŠ, konzervatoří, středních škol uměleckého směru a vysokých škol se často hovoří, žádný ucelený a na sebe navazující systém uměleckého vzdělávání doposud není nastaven. Umělecká tvorba je jedním z nejznámějších produktů naší země a většina našich světově uznávaných umělců získala své základy právě díky této návaznosti. Proto jsme ve spolupráci se Stálou konferencí ředitelů ČR a Asociací konzervatoří ČR otevřeli prostor pro představení těchto škol, jejich ředitelských a pedagogických osobností. Věříme, že se tak zahájí dialog, který povede k opravdovému systémovému nastavení kooperace českých uměleckých škol.

Škola byla zřízena 1. září 1971 a po určitou dobu organizačně patřila k teplickému gymnáziu. Postupně získala samostatnost a dnes má k dispozici čtyři budovy, včetně moderního objektu s koncertním sálem, nahrávacím studiem a varhanami. Pro dojíždějící studenty je k dispozici domov mládeže.
Do dlouho chystaných oslav tohoto výročí zasáhla „koronavirová“ krize, nicméně veřejnost, žáci, pedagogové a přátelé školy o oslavy nepřijdou. V plném proudu jsou přípravy „odložené padesátky“, které cílí na červen roku 2022. A že se máme na co těšit, dávají tušit nepřehlédnutelné koncertní aktivity posledních let, kterými škola významnou měrou přispívá ke kulturnímu koloritu statutárního města Teplice a v širším měřítku celého Ústeckého kraje.
S trochou nadsázky se dá říct, že na kulturní stopy konzervatoře narážíme kontinuálně v Teplicích a okolí na „každém kroku“: od pravidelných komorních vystoupení v malých koncertních sálech až po velké hudební projekty, jakými jsou multižánrové nebo symfonické koncerty ve velkém sále domu kultury, které jsou hudbymilovnou veřejností vždy netrpělivě očekávány a které se již staly tradičními akcemi teplické kulturní scény. Každoročním projektem se také stal koncert Severočeské filharmonie Teplice s
názvem „Severočeská filharmonie představuje mladé interprety teplické konzervatoře“,
kde se veřejnosti prezentují jak vynikající sólisté školy, tak i její skladatelé.
K obrazu školy neodmyslitelně patří též pouliční hudební festival
„Hudba do ulic“,
kdy v týdnech na přelomu května a června studenti školy dennodenně rozezvučí celé Teplice – hraje se, zpívá a tančí nejen v různých tradičních či provizorních koncertních prostorách, ale i v ulicích a parcích města.
Pojďme se nyní s naší „jubilantkou“ blíže seznámit. Jak již bylo zmíněno, je jí „teprve“ 50 let, řadí se tedy k relativně mladým institucím. Jak se můžeme dočíst na stránkách školy (www.konzervatorteplice.cz), za půlstoletí své existence vychovala již několik generací profesionálních hudebníků, aktivních umělců i hudebních pedagogů. Z jejích absolventů se rekrutovala celá řada významných dirigentů, zpěváků i sólových hráčů jak v oblasti tzv. vážné hudby, tak na scéně hudby jazzové. A rovněž její absolventi, kteří ve finále zamířili do nehudebních oborů, se v pracovním životě neztratili.
Konzervatoř v Teplicích je jedinou školou svého druhu v severočeském regionu a díky tomuto svému výsostnému postavení stojí logicky v centru pozornosti také potenciálních zaměstnavatelů. Lze bez nadsázky říci, že valnou část „hráčské základny“ Severočeské filharmonie Teplice či Severočeského divadla v Ústí nad Labem tvoří právě absolventi teplické konzervatoře, a totéž platí i v případě pedagogických sborů základních uměleckých škol v ústeckém regionu. Absolventy konzervatoře ale najdeme i v uměleckých institucích Libereckého a Karlovarského kraje.
Za 50 let své existence škola výrazně rozšířila spektrum nabízených studijních oborů: studenti si mohou vybrat z pestré palety jak tradičních studijních programů (hru na některý z „klasických“ hudebních nástrojů, dirigování, klasický zpěv, ale i hru na cembalo, varhany apod.), tak z řady oborů, jejichž vznik vyvolala poptávka ze strany budoucích studentů, jakými jsou např. populární zpěv, saxofon, skladba nebo nově koncipovaný program studia elektronických klávesových nástrojů.
Pedagogický sbor školy je tvořen zkušenými pedagogy, z nichž více než polovina je zároveň výkonnými umělci. Teplická konzervatoř ale rozhodně není zakonzervovanou institucí. Aktivně reaguje na potřeby doby a uměleckého trhu práce. Školní vzdělávací programy proto doplňuje řada workshopů, přednášek, exkurzí a mistrovských kurzů vedených mezinárodně uznávanými interprety či pedagogy jiných uměleckých škol, které studentům umožňují seznámit se s uměleckou špičkou a aktuálními trendy ve studovaném oboru. Praktické interpretační zkušenosti studenti získávají nejen v rámci různých komorních uskupení, ve školním orchestru a sboru, ale i při spolupráci se Severočeskou filharmonií v rámci projektu
„Orchestrální akademie“
či účastí v některých koncertních a divadelních aktivitách Severočeského divadla v Ústí nad Labem. Ve výčtu činností školy nesmí chybět ani pravidelné nahrávání profilových vánočních CD.
Konzervatoř nezapomíná ani na své partnery v oblasti uměleckého vzdělávání, tedy
základní umělecké školy,
pro jejichž žáky organizuje různé soutěže a soutěžní přehlídky, např.
Teplické flautohry
(od r. 2010), celostátní klavírní soutěž
Beethovenovy Teplice
(pořádanou od roku 2016 ve spolupráci se ZUŠ v Teplicích) a v poslední době soutěžní přehlídky mladých talentů ve hře na klavír, na kytaru a na smyčcové nástroje, které dávají prostor žákům ZUŠ zahrát si jen tak pro radost, za sladkou odměnu, a seznámit se s prostředím konzervatoře.
Pro pedagogy základních uměleckých škol konzervatoř pořádá celou řadu vzdělávacích programů akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a pedagogové konzervatoře se pak dělí o své zkušenosti se svými kolegy ze ZUŠ na již tradičních metodických sobotách. Právě spolupráce se základními uměleckými školami, zejména v oblasti zvyšování pedagogických kompetencí absolventů konzervatoře a předávání příkladů dobré praxe, je jednou z priorit plánu rozvoje teplické konzervatoře, protože tyto dva segmenty uměleckého vzdělávání jsou úzce propojeny a kvalita jednoho přímo závisí na kvalitě druhého.
Do druhé padesátky svého života Konzervatoř v Teplicích vstupuje radostným a odhodlaným krokem jako škola, která chce být vidět a slyšet a která se pro své žáky a pedagogy snaží vytvářet prostředí, ve kterém se všichni zúčastnění rádi setkávají a vzájemně se obohacují. Instituce, která je otevřená spolupráci s dalšími uměleckými subjekty, jejímž výsledkem bude celkový rozvoj uměleckého vzdělávání v České republice.
K rozhovoru jsme přizvali ředitelku Konzervatoře Teplice Kateřinu Boudníkovou a položili jí několik otázek:
Vaše škola letos slaví významné jubileum a při takovéto příležitosti se bilancuje a zároveň hledí do budoucna. Jaká je vaše představa, jak by měla vypadat Konzervatoř Teplice za padesát let? V čem by měla nebo mohla být v pozitivním smyslu jiná?
Doufám, že za padesát let bude naše konzervatoř stále plná studentů, kteří se budou chtít stát pedagogy a předávat své zkušenosti další generaci. Doufám, že se nám podaří udržet, a ještě více propojit umělecké vzdělávání na všech třech stupních – od základních uměleckých škol až po vysoké. Otázkou je, co bude obsahem výuky – výuka bude třeba probíhat jako multižánrové vzdělávání – zpěváci i instrumentalisté se budou učit také tančit, budeme kromě klasických nástrojů ještě více používat elektronické nástroje, žáci si svá vystoupení budou nahrávat a zpracovávat do online portfolií, možná budeme na některé nástroje cvičit pomocí virtuální reality… nevím… ale věřím, že umění bude i za 50 let stále součástí vzdělání člověka.
Kateřina Boudníková
Konzervatoře a základní umělecké školy paří mezi instituce, kterými se v oblasti vzdělávání může Česká republika v zahraničí chlubit. Zároveň je mnoho věcí, které jsou viditelné spíše z pohledu zevnitř než zvenku a potřebují určitou změnu. Jaké perspektivy vidíte v oblasti spolupráce konzervatoří a českých ZUŠ?
To je pravda. Žila jsem několik let v Anglii a své vlastní děti mám v německém vzdělávacím systému a musím říct, že jsem se nikde s takhle kvalitním, a hlavně finančně i místně dostupným uměleckým vzděláváním nesetkala. Myslím si, že je důležité, abychom si uvědomili, že jsme na sobě závislí a že budeme jen tak dobří, jak je dobrý ten nejhorší z nás. Logicky mi z toho vyplývá, že bychom spolu měli vzájemně více komunikovat, co od sebe potřebujeme, co od sebe čekáme, případně se domluvit, co funguje a co ne. Jsem přesvědčená, že i podněty ke zlepšení lze říct hezkou a přijatelnou formou, aniž by se někdo musel cítit špatně. Měli bychom vytvořit komunikační systém, měli bychom se domluvit na systému mentorů na ZUŠ, které zaměstnávají studenty 5. a 6. ročníků konzervatoří s tím, že by daná konzervatoř dostala zpětnou vazbu o tom, co student umí dobře a kde je třeba ještě přidat. Je možné, že tyhle věci někde již plně fungují, ale asi by bylo dobře tyto příklady dobré praxe sdílet dál, případně vytvořit nějaký formální systém, který by napomohl tyto věci realizovat. Když se nespojíme, budeme jen větší či menší skupinky, které budou poukazovat na různé drobné nedostatky těch druhých. Chyby jsou běžnou součástí jakéhokoliv procesu, takže z mého pohledu není katastrofa, když se něco nepovede.
Vaše slova vlastně lze potvrdit i činy. Teplická konzervatoř spolupracuje se ZUŠ Teplice a společně například pořádáte klavírní soutěž „Beethovenovy Teplice“. Dokonce nevynecháte ani letošní ročník, v mimořádně náročných podmínkách celosvětové pandemie. Můžete nám říci k tomuto počinu něco více?
S teplickou ZUŠ spolupracujeme moc rádi a jsme připraveni naši spolupráci rozšířit i na další ZUŠ, pokud bude zájem. Klavírní soutěž Beethovenovy Teplice je naším společným, letos již šestiletým, dítětem. Loňský ročník proběhl v takové až dojemné atmosféře v červnu, kdy bylo vidět, že všichni máme radost, že se můžeme po první covidové vlně trochu nadechnout, a letos nás asi čeká to samé. Většinou k nám přijede 50–60 účastníků, kteří soutěží v šesti kategoriích, kdy nejmladším klavíristům je kolem šesti let a nejstarší mohou být z posledního ročníku konzervatoře.
Prošla jste uměleckým vzděláváním, ale máte zkušenosti i z oblasti managementu. Bylo by nějaké doporučení, které byste nabídla ředitelům uměleckých škol?
Poměrně dlouho jsem pracovala v oblasti lidských zdrojů, takže případné doporučení by se týkalo této oblasti. Já se řídím zásadou, že alfou a omegou všeho je komunikace a vysvětlování, férovost a osobní příklad. A snažím se, aby každý v našem týmu dělal to, v čem je dobrý. Důvodem problémů je často to, že lidé si věci nesdělují, vytvářejí si domněnky a často musejí dělat něco, co je nebaví, nebo co neumějí. Šikovný ředitel by měl umět silné stránky svých zaměstnanců propojit se správným pracovním místem.
Ve funkci ředitelky školy jste téměř 7 let. Když si vzpomenete, s jakými představami a vizemi jste do školy vstupovala, co cítíte, že byste dnes přehodnotila, nebo naopak ke svým představám ještě doplnila?
To, že jednou budu ředitelkou konzervatoře, jsem neplánovala, až do konce roku 2007 jsem pracovala v nadnárodní korporaci v manažerské pozici. Vlastně šlo o souhru náhod – mně končila rodičovská dovolená a Ústecký kraj vypsal konkurz na místo ředitele. Díky tomu, že jsem na teplické konzervatoři sama studovala, byl můj návrat jako vstoupení do již známé řeky. S kolegy se snažíme o to, aby naše škola byla inspirativní uměleckou platformou, která je otevřená pro profesionály ze všech stupňů uměleckého vzdělávání a která zároveň nové profesionály vychovává.
 
Děkujeme za rozhovor a přejeme Konzervatoři Teplice do dalších 50 let hodně úspěchů!