Dítě by mělo přicházet po nemoci do mateřské školy až po úplném vyléčení, tedy po ukončené léčbě. Kdo o tom však rozhoduje, zda je dítě skutečně již zdravé?
Návrat dítěte do MŠ po nemoci
Alice
Kubů Frýbová
advokátka, www.holubova.cz
Žádný právní předpis nedefinuje okamžik, kdy je dítě úplně vyléčené. Stejně tak žádný právní předpis nestanoví, kdo rozhoduje o tom, že je dítě vyléčeno, jak je tomu například u vzniku a skončení DPN pro potřeby nemocenského pojištění. Lékař dítěte tak nemá žádnou zákonem stanovenou povinnost o plném uzdravení dítěte rozhodovat či jeho uzdravení potvrzovat. Tuto povinnost jim nemůže založit ani textace školního řádu nebo jiného interního předpisu mateřské školy.
Požadavek posílat dítě do školky až po úplném vyléčení je primárně povinností jeho rodičů a ti také rozhodují o tom, kdy je dle jejich názoru dítě vyléčené. Pokud se mateřská škola domnívá, že rodič posílá nemocné dítě do mateřské školy, má určité možnosti, jak postupovat.
Dle § 29 odst. 2 školského zákona má mateřská škola povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech, přičemž podmínky zajištění této bezpečnosti a ochrany zdraví dětí upravuje školní řád. Dle MŠMT (https://www.msmt.cz/vzdelavani/predskolni-vzdelavani/nejcastejsi-dotazy-k-predskolnimu-vzdelavani-3-dotazy-k) se nejedná pouze o obecná pravidla zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví či pravidla náležitého dohledu, ale půjde také o úpravu podmínek předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění mezi dětmi. Mateřská škola pak pro takovou ochranu zdraví může dokonce i neumožnit přítomnost takového žáka. Ostatně i podle § 7 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví jsou mateřské školy za účelem předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění povinny zajistit oddělení dítěte, které vykazuje známky akutního onemocnění, od ostatních dětí a mladistvých a zajistit pro něj dohled zletilé fyzické osoby.
Pokud by rodiče vědomě posílali nemocné dítě do mateřské školy, v krajním případě by se mohli dopustit i trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti podle § 153 trestního zákoníku. To však pouze v případě, pokud by svým nezodpovědným jednáním způsobili nebo zvýšili nebezpečí zavlečení nebo rozšíření některé nakažlivé nemoci vyjmenované v nařízení vlády (např. salmonelóza, úplavice či covid).