Vybavuji si rozhovor s jedním umělcem, který si stěžoval na to, že je přetížený a v poslední době se mu příliš nedaří. Po nějaké době jsme se opět setkali a na otázku, jestli se to zlepšilo, odpověděl, že ano, ale že místo toho, aby se snažil za každou cenu uspět, se na chvíli zastavil, zpracoval si portfolio toho, co má za sebou, a publikoval tuto svou prezentaci na webu. Největší efekt to mělo na něj samotného: zklidnil se a uvědomil si, kolik toho má za sebou, co všechno se mu už povedlo a hlavně kam se celá jeho tvorba vlastně ubírá, jakým způsobem se profiluje. Takový pohled na sebe sama lze totiž v přehlcenosti každodenními povinnostmi získat jen těžko. K tomu je potřeba si vytvořit prostor a ohlédnout se za delším časovým úsekem, a to nejen abstraktně, ale i na konkrétní věci, produkty, cokoliv, co člověk sám vytvořil, co za ním zůstalo. Pro umělce je něco takového jednoduché, řeknete si. Kariérní portfolio je ale určeno pro kohokoliv.
Pedagogický slovník portfolio definuje jako „významný prostředek reflexe, vzdělávací nebo profesní dráhy, dokladováním příběhu vytváření osobní nebo profesní identity, klíčových bodů, křižovatek a impulzů v procesu rozvoje identity“ (Průcha a kol., 2009, s. 208). Jde o složku, ať už v papírové, nebo digitální podobě, kam si klient (dospělý člověk nebo žák) ukládá důkazy o svém učení, tvorbě či práci, které z nějakého důvodu považuje za významné. Portfolio může sloužit jen jemu samotnému jako archiv jeho pracovních a životních úspěchů nebo ho může využívat pro sebeprezentaci při různých příležitostech (pohovorech, webové prezentaci). Na prvním místě je ale portfolio zdrojem pro sebereflexi, jak je uvedeno v definici výše, pro nalézání vlastní identity.
U metody kariérového poradenství CH-Q – Mapování kompetencí, kterou využívám v práci s různými věkovými skupinami, je kariérní portfolio klíčovým výstupem. Pro klienty slouží jako přehled dosavadních zkušeností, které daného člověka v průběhu jeho života utvářely. Tyto zkušenosti (jak vzdělávací, tak pracovní, ale i volnočasové či dobrovolnické) jsou v portfoliu dokumentovány prostřednictvím tzv. důkazů. Jako důkazy může klient/ka zvolit jakékoliv dokumenty, fotografie, vlastní produkty, reference apod. Portfolio je rozděleno do dvou částí: popisné (viz ukázka) a dokladové. V popisné části je kromě základních údajů o daném důkazu také uvedeno, co konkrétně se díky této zkušenosti dotyčný naučil a může to v životě dále využívat. V důkazové části jsou shromážděny samotné materiály, které tyto zkušenosti dokládají. Daleko hodnotnějším důkazem než například diplom z vysoké školy je samotná diplomová práce, kterou si může někdo prolistovat a nadchnout se pro dané téma a podobně. Za velmi relevantní důkazy lze povařovat vlastní výrobky, cokoliv, co člověk sám vytvořil. Skvělými důkazy jsou také např. děkovné dopisy nebo osobní reference, popř. fotografie dokumentující nějakou konkrétní zkušenost.
|
|
Popis souvislosti, ve které se daná aktivita uskutečnila (nebo uskutečňuje)
|
Popis vzdělávacích aktivit
|
Číslo dokladu v evidenci portfolia
|
Shrnutínejdůležitějších dovedností/kompetencí
Vím…, umím…, jsem schopen…, mám…
|
| |
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
Ukázka: Popisná část kariérního portfolia využívaná v metodě CH-Q – Mapování kompetencí (Centrum kompetencí)
Může se zdát, že kariérní portfolio má smysl pro dospělého člověka, který už má za sebou určité pracovní zkušenosti. Samozřejmě že v dospělém věku má člověk hutný materiál pro bilancování svého dosavadního pracovního života. Bohužel si ale často také uvědomuje, že mnohé zážitky zapomněl, přestože pro něj mohly hrát důležitou roli. Proto má smysl své i drobné úspěchy zachycovat už od raného věku. Kariérní portfolio z této etapy života přitom není jenom složka s vysvědčeními a třídními fotkami.
Pracovní plocha v aplikaci Co umím (www.coumim.cz)
Jako příklad, jak zpracovávat své kariérní portfolio ve školních letech, může posloužit elektronická aplikace Co umím (). Aplikace je určena žákům základních škol od třetího ročníku a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Děti si díky ní mohou na jednom místě shromažďovat záznamy o všech důležitých momentech svého učení a svých úspěších. Ke každému záznamu se připojuje příloha, která zkušenost dokumentuje. Při vkládání nového důkazu je dítě vedeno k sebehodnocení a k pojmenování nově získaných dovedností. Dítě by se mělo učit samo rozhodovat o tom, které důkazy si do portfolia zařadí, a tedy z čeho má pocit, že se mu to povedlo. Přidání nového důkazu je v aplikaci doprovázeno otázkami typu: Jaký mám ze svého výkonu pocit? Co se podařilo a co ne? Co bych příště mohl/a zlepšit? Co nového jsem se naučil/a? Tyto otázky učí děti sebereflexi, která pomáhá si v životě určovat, co pro nás má jakou hodnotu.
S kariérním portfoliem lze průběžně pracovat i ve výuce. Jak se uvádí v publikaci autorek Košťálové a Strakové Hodnocení: důvěra, dialog, růst, portfolia „jsou používána pro monitorování práce a pokroku žáka v průběhu výuky i k rozhodování o další vzdělávací dráze žáka. Všechna portfolia bez ohledu na jejich účel obsahují nějaké ‚doklady‘ o žákově práci“ (Košťálová, Straková, 2008, s. 89). Důležité je, aby bylo portfolio zdrojem pro sebehodnocení, protože jedině pak může přispívat k budování zdravého sebevědomí, k uvědomění si vlastní jedinečnosti. Žáci si tak osvojují dovednost, kterou určitě využijí v dospělosti. A důkazy v jejich portfoliu mohou za ně odpovědět na otázku, v čem jsou jedineční.
*
KOŠŤÁLOVÁ, H. a J. STRAKOVÁ. Hodnocení: důvěra, dialog, růst [online]. Praha: SKAV, 2008. Dostupné z: https://skav.cz/wp-content/uploads/2012/01/skav_hodnoceni_web08.pdf. ISBN 978-80-254-2417-9.
*
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a J. MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6.
*
PÝCHOVÁ, S., KOŠŤÁLOVÁ, H., DRAHOŇOVSKÁ, P. a D. MADZIOVÁ. Kariérové poradenství na každý pád. Praha: Wolters Kluwer, 2020. ISBN 978-80-7598-604-7.