Revize nebo kontroly školních tabulí
Ing.
Libor
Kožoušek
jednatel společnosti VMS VISION, výrobce produktů vizuální komunikace ekoTAB.
Je stanovena povinnost zajistit revizi školních tabulí? Na základě čeho? Kdo za to zodpovídá? Kdo ji může provádět? Jestli Vás některá z otázek zaujala, věřím, že odpověď naleznete v řádcích níže. Slova „revize“ nebo „kontrola“ sama o sobě evokují pocit něčeho důležitého. V našem případě tato slova uvádíme ve spojení s výrobkem, školní tabulí, který se ve škole denně používá. Proto bychom této problematice měli porozumět. Zvláště když s tím souvisí další slova: „bezpečnost“ a „zdraví“. Ano, tato problematika je skutečně důležitá a týká se bezpečnosti učitelů a našich dětí.
Povinnost kontroly jakéhokoliv výrobku je stanovena v návodu k použití a údržbě, kterým je výrobce povinen každý výrobek vybavit. Je na provozovateli, v našem případě řediteli školy, jak se této povinnosti zhostí, jak deleguje povinnost prokazatelně provádět úkony podle návodu k použitía údržbě. Naproti tomu revize se provádí na technických zařízeních, která vyžadují speciální dozor, aby byl zajištěn soulad jejich stavu a provozu s platnými zákony, nařízeními a technickou dokumentací. Jedná se zejména o zařízení elektrická, plynová, tlaková a zdvihací. Podle druhu těchto zařízení jsou stanoveny i požadavky na provádění revizí. Vše je uvedeno ve speciálních zákonech, nařízeních vlády, vyhláškách, případně normách. Revize provádí odborně způsobilá osoba, revizní technik, která získala oprávnění od státního odborného dozoru, Technické inspekce České republiky, na základě vykonané zkoušky. Tolik zjednodušené a laické vyložení teorie.
Problematiku bezpečnosti výrobků a povinností výrobců a provozovatelů řeší řada zákonů a nařízení. Pro náš účel bude stačit vycházet ze dvou obecných zákonů: ze zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požadavcích na výrobky“). Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné podmínky pro své zaměstnance, dodržovat zákony a plnit další povinnosti s tím související. Zákon o požadavcích na výrobky ukládá výrobcům uvádět na trh pouze výrobky bezpečné a dodávat k nim návody k použití a údržbě, které uživatele jasně seznámí s povinnostmi, jež musí plnit, aby výrobek mohl bezpečně používat. V návodech jsou předepsány také konkrétní úkony z hlediska údržby a kontroly. Je na zaměstnavateli, aby prokazatelně svoje zaměstnance seznámil s těmito návody k použití a údržbě, zajistil jejich dodržování a plnil tak svou zákonnou povinnost. Jinak může mít v případě pracovního úrazu svého zaměstnance problém vyvinit se ze situace a všechna odpovědnost může jít k jeho tíži. Nemusí se jednat jen o náhradu škody, ale i o náhradu nemajetkové újmy, případně také trestněprávní odpovědnost.
Pro praktické ujasnění této problematiky v oblasti „školních tabulí“ si můžete představit tabuli typu TRIPTYCH na zvedacím systému, která je v našich školách nejrozšířenější. Můžete si ji představit třeba i s projektorem pro projekci nebo interaktivitu, který je umístěn na rameni a přichycen k tabuli. Jedná se pak o soubor výrobků, které tvoří jeden funkční celek, sestavu (pokud jde o produkty různých výrobců, vždy je potřeba se přesvědčit o jejich kompatibilitě). Jedním z výrobků v sestavě je projektor, což je elektrické zařízení. Pro bezpečné provozování takové sestavy je potřeba splnit všechny požadavky na údržbu a kontrolu specifikované ve všech jednotlivých návodech k použití a údržbě, tedy požadavky na samotnou tabulovou desku, zdvihací systém, rameno, projektor. Tyto úkony údržby a kontroly může provádět pověřená osoba, například školník. U projektoru, elektrického zařízení, je potřeba navíc provádět předepsané revize. Ty může provádět pouze odborně způsobilá osoba, tedy revizní technik.
Vlivem historického vývoje máme v našich školách nejrůznější směsici „školních tabulí“ poskládaných z výrobků různých výrobců a doplněných interaktivními projektorya spletí různých kabelů. K takovým instalacím se dospělo buď postupným budováním sestav s různými dodavateli, nebo kompletní jednorázovou dodávkou od dodavatelů, kteří jsou schopni „odborně skloubit“ do jedné sestavy téměř vše. Například skutečnost, že zatíží tabuli na zvedacím systému další zátěží ramene, projektoru a protizávaží, ignorují. Nepátrají po tom, zda v návodu k použití výrobce zvedacího systému takové další zatížení vůbec připouští. Kombinací různých výrobků může vzniknout výrobek nebezpečný. Kdo za něj zodpovídá? Ten, kdo namontoval poslední díl celkové sestavy? Nebo někdo jiný? Předal dodavatel skutečně všechny potřebné návody k údržbě a kontrole, nebo některé vynechal, protože nepřipouštějí právě takovou instalaci? To je pár příkladů z denní praxe. Stojí za zvážení, zda kontrolou takových sestav pověřit školníka, nebo se obrátit na odbornou firmu, která je schopna posoudit kondici sestavy a vydat zprávu o kontrole a stavu, odstranit závažné závady, doplnit chybějící dokumentaci a poskytnout poradenství.
Jaký je závěr a moje doporučení?
Všechny komponenty tabulové sestavy je potřeba udržovat a kontrolovat podle návodů k obsluze a údržbě jednotlivých výrobců. Aby to bylo prokazatelné, je vhodné vést provozní deník. Tyto úkony může teoreticky dělat třeba školník. Projektor je třeba navíc podrobit revizi revizním technikem. Vzhledem k výše uvedenému naše praxe jednoznačně doporučuje
svěřit kontrolu odborné firmě
, která je schopná následně garantovat bezpečný provoz zařízení. Odbornou firmou rozumíme subjekt, který má v této oblasti nejlépe i konstrukční zkušenosti a jehož pracovníci jsou schopni celkovou sestavu skutečně posoudit a zjistit stav opotřebení jejích komponent. Jinak se jedná vždy pouze o formální kontrolu, která nesníží riziko poškození toho, oč nám jde především – zdraví učitelů a žáků.