Psychosociální rizika ve školství představují významnou součást bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nevznikají pouze v důsledku individuální psychické zranitelnosti zaměstnanců, ale především v souvislosti s organizací práce, pracovním zatížením, mezilidskými vztahy, způsobem vedení školy a dostupností pracovních zdrojů. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci řadí mezi typické psychosociální rizikové faktory nadměrné pracovní nároky, nedostatek autonomie, nejasnost nebo konflikt pracovních rolí, nízkou podporu, nevhodné sociální vztahy, násilí a obtěžování a narušení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Tyto faktory mohou dlouhodobě přispívat k vyhoření, psychickým obtížím, pracovní nespokojenosti, poklesu pracovní schopnosti a odchodu zaměstnanců z profese.
Psychosociální rizika a prevence v českém školství
V českém právním prostředí se povinnost zaměstnavatele předcházet těmto rizikům opírá především o § 101 až 103 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí, hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění nebo omezení. Konflikty s rodiči, problémové chování žáků, administrativní přetížení, nedostatek podpory vedení nebo dlouhodobá emoční náročnost práce proto musí být posuzovány zejména v rámci obecné prevenční povinnosti zaměstnavatele.