V českém vzdělávacím systému se dlouhodobě potýkáme s paradoxem: na jedné straně existuje velké množství kvalitních iniciativ, na straně druhé přetrvává roztříštěnost, která brání skutečně systémovým změnám. Publikace Od izolace ke spolupráci. Ohlédnutí za pěti lety fungování Partnerství pro vzdělávání 2030+ vysvětluje, jak lze tuto situaci překonávat prostřednictvím cílené spolupráce napříč aktéry a sektory.
Jedním z klíčových sdělení publikace je, že změny ve vzdělávání nelze prosadit pouze „shora“. Reálnou podobu vzdělávací politiky totiž určují každodenní rozhodnutí lidí ve školách – ředitelů, učitelů i dalších pracovníků. Pokud tito aktéři změny nepřijmou, žádná reforma se v praxi neprojeví. „Závazek si nemůžete