Nová příručka Bohouš a Dáša: Tváří v tvář migraci nabízí učitelům sedm aktivit pro práci se třídou

Příručka Bohouš a Dáša: Tváří v tvář migraci dokáže toto složité téma přiblížit i žákům na 2. stupni. Učitel může využít kreslené příběhy z úvodů jednotlivých kapitol, ve kterých komiksoví hrdinové Bohouš a Dáša otevírají jednotlivá témata skrze svou zkušenost, a jsou tedy příhodnou evokační aktivitou.

Vhodná je lekce ke kapitole 7 „Adaptace na cizí prostředí“. Vychází z bajky Žirafa a slon aneb Jak postavit dům.

Při práci s touto aktivitou mohou učitelé využít metodu Filozofie pro děti. Ta vychází z prací amerického profesora Matthewa Lipmana, který chtěl, aby jeho studenti přemýšleli sami za sebe a nepřejímali jen hotové odpovědi.

Učitel se z místa všeznalé autority přesouvá na místo průvodce, stává se facilitátorem, který společně s dětmi vytvoří „zkoumající společenství“.

Nejprve učitel - facilitátor - usadí skupinu do kruhu a snaží se je správně „naladit“. K tomu může využít řadu týmových her. Poté přečte nahlas příběh slona a žirafy.

Jde o názornou bajku vzbuzující zvědavost, což je nutným předpokladem pro následující aktivity. Příběh učitel neinterpretuje a plynule přechází do další fáze, kdy se žáci sami nebo ve skupině zamýšlejí nad tím, co slyšeli. Učitel se následně začíná ptát: Co tě zaujalo? Zkus si sám sebe představit v kůži slona... Nebo dává úkoly, které jim pomohou nasměrovat myšlenky: Vyjádři své myšlenky obrázkem, převyprávěj příběh maximálně 10 slovy... Žáci obvykle nejdříve přemýšlejí a teprve poté spolu diskutují.

Následně učitel požádá děti, aby se rozdělily do čtyř- až pětičlenných skupin a dohodly se na jedné otázce. Žáci se tím učí vytvářet podnětné otázky pro další diskuzi. Učitel vede skupiny k tomu, aby samy přemýšlely a následně vybíraly „ty pravé“ otázky. Ti, jejichž otázky neobstály, by měli cítit, že hlasování bylo fér a že se mohli k volbě dostatečně vyjádřit. Hlasovat mohou žáci nohama - rozloží otázky po zemi a postaví se k té, která je zajímá. Nebo vytvoří galerii otázek, hlasují tajně nebo veřejně, někteří vůbec. Poté žáci o otázkách přemýšlejí, nejprve v tichém rozhovoru, až poté nahlas s ostatními ve skupině.

Obtíže i radosti soužití slona a žirafy ve společném domě žáci s učitelem společně rozvíjejí až k závěrečnému zamyšlení. V diskuzi lze využít užitečný princip „mluvčí předává slovo“, ostýchavější typy se mohou přihlásit o slovo pomocí smluveného znamení. Kdo chce říct něco opravdu důležitého, může si stoupnout. Učitel v této fázi zasahuje velmi málo, ale diskuze nesmí běžet samospádem, aby brzy nevyšuměla. Pomoci mohou „otázky do zásoby“. Pokud děti diskutují příliš abstraktně, může učitel požádat o konkrétní příklady. Naopak pokud se zasekává na detailech, může je směrovat o úroveň výš, například se zeptat, jaké vztahy mezi nimi vidí.

V závěrečném zamyšlení testuje učitel odpovědi, které z diskuze vzešly - například kdo s nimi souhlasí, se postaví, děti se mohou postavit na stranu spolužáka, který řekl něco zajímavého, nebo nechají promluvit toho, kdo byl celou dobu tichý. Užitečné bývá i společné zamyšlení nad procesem zkoumání. Umožní žákům přemýšlet o tom, co se během zkoumání děje, co lze ovlivnit, co funguje a co naopak ne, nebo jak se posunuli v uvažování o problému. Učitel tak v dětech podněcuje kritický přístup k vlastnímu myšlení i k myšlení druhých. Učí je argumentovat, podložit své názory a uvažovat více do hloubky. Cílem této aktivity není naučit žáky tomu jedinému správnému přístupu nebo názoru na soužití odlišných kultur, ale umění nalézat pro a proti, citlivě rozlišovat a posuzovat své vlastní očekávání, myšlenky a potřeby s ohledem na ostatní.

ZDROJE