Naše školy a dekarbonizace, proměna k větší udržitelnosti

Snižování spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů a preferování environmentálně šetrných materiálů hrají důležitou roli při minimalizaci dopadů na klimatickou změnu. Proto je třeba o těchto tématech mluvit i ve vztahu ke školské infrastruktuře. Tématu se věnuje i MŠMT v .¹⁾ V něm doporučuje jednak krajským úřadům a zřizovatelům, jednak i školám, aby se zaměřily na téma udržitelnosti.

V oblasti dekarbonizace jsou pro školy k dispozici také dvě podrobné metodiky z pera Ministerstva životního prostředí ČR, které jsou určeny jak ředitelům a zřizovatelům škol ( ), tak učitelům různých předmětů ( ). Najdete je ke stažení na: https://www.mzp.cz/cz/skola_ochrana_klimatu_metodika. Průvodce do hloubky osvětluje důvody a možnosti dekarbonizačních opatření ve škole a vysvětluje celý postup včetně způsobu výpočtu uhlíkové stopy školy. Zároveň nabízí komplexní a přehledný souhrn konkrétních nápravných (mitigačních) a adaptačních opatření, která školy mohou realizovat, orientační náklady i náročnost implementace a možnosti financování v rámci dotačních titulů státu (primárně OPŽP). V metodice jsou pak zpracované náměty aktivit, jak dekarbonizační problematiku vhodně začlenit do výuky, i pracovní listy.

Nejvhodnější způsob, jak být „in“, je zavést tzv. celoškolní přístup k udržitelnosti. Tedy uvažovat o opatřeních, která mohou napomáhat dekarbonizaci školy a zároveň dodávat podněty pro učení či přispívat k wellbeingu žáků i učitelů. Jak přemýšlet o vzdělávání k udržitelnému rozvoji v rámci celoškolního přístupu, ukazuje následující obrázek. Všechny faktory vnějšího i vnitřního prostředí hrají svou roli.

Obr.: Rámec celoškolního přístupu k udržitelnému rozvoji

Způsobů, jak dekarbonizovat vzdělávací infrastrukturu, je celá řada. Od těch, které nevyžadují žádné finanční investice, jako je změna návyků týkajících se spotřeby energie a vody nebo zavedení recyklačních opatření, přes ty poměrně levné, jako je úprava okolí či rozšíření školní eko-zahrady. Mimochodem zahradu lze využít k rozvoji klíčových kompetencí, začlenit ji do tvořivé hry a výuky a zužitkovat ke zvýšení povědomí např. o významu půdy, otevřít diskusi o chemickém hnojení, získávání zdrojů potravy, redefinování vnímání „plevelu“ a dalších tématech. Navíc má vliv na psychickou pohodu a stromy i keře snižují tepelnou a hlukovou zátěž a připívají k čistotě vzduchu. (O využití a tvorbě zahrad vzniklo hodně dobrých materiálů.)

V případě plánování investic je pak vzdělávací infrastruktura budována s ohledem na koncept celoškolního přístupu k udržitelnosti tak, že do procesu výstavby jsou přizvání také uživatelé infrastruktury (tedy žáci, studenti, pedagogové a nepedagogičtí pracovníci) a odborníci např. z organizací pro EVVO nebo inovace. Škola tak dává studujícím možnost upravovat její tvář a podporuje jejich vlastní „ownership“ a aktérství.

Mezi relativně nenáročná opatření spadají například instalace prvků na úsporu vody, např. koncových prvků, jako jsou bezdotykové baterie, bateriové perlátory a stop ventily nebo dvojí intenzita splachování WC. dešťové nebo šedé vody pozemku a její využití pro provoz a údržbu budovy a okolí jsou pak další možností, jak s vodou šetrně hospodařit.

Finančně náročnější technická opatření, která lze v tomto směru učinit, zahrnují zateplení budovy, instalaci systémů větrání se zpětným získáváním tepla, efektivní stínění prosklených ploch a využití obnovitelných zdrojů energie. Tyto technologie je možné následně využít ve výuce: s jejich fungováním žáky a žákyně jednoduše seznámit a přistupovat tak ke škole jako k nástroji (school as a teaching tool, což znamená využít prostředí školy, zařízení a budovy, k dalšímu praktickému vzdělávání). Lze například odhalit části konstrukčního a materiálového řešení budovy s vysvětlujícím popisem, ukázat a vysvětlit technické systémy budovy, mít viditelnou technickou místnost a informační systémy, které prezentují aktuální spotřebu a produkci energie, apod.²⁾ Škola může být zdrojem inspirace i pro širokou veřejnost.

Prostudujte metodiky zmíněné v úvodu, ty uvádějí mnoho praktických rad a postupů. Na financování je možné využít Operační program Životní prostředí (MŽP), z něhož lze některá dekarbonizační opatření realizovat (viz https://opzp.cz/nabidka-dotaci/). A určitě bude existovat i možnost krajských nebo obecních dotací.

Aktivity pro určitý region podporuje i výzva na Akční plánování v území z Operačního programu Jan Amos Komenský (MŠMT, https://opjak.cz/vyzvy/), a to jak v rámci IDZ (implementace dlouhodobých záměrů krajů), tak i v MAP (realizace místních akčních plánů vzdělávání), kde je možné implementovat aktivity zaměřené na výchovu k udržitelnému rozvoji (zahrnuje EVVO, rozvoj sociálních a občanských kompetencí dětí a žáků, rozvoj kulturního povědomí a vyjádření dětí a žáků), pokud je téma ve strategickém rámci MAP. Výchova k udržitelnému rozvoji je také jedním z volitelných témat na roky 2025–2028.

Pokud byste s námi chtěli sdílet inspirativní praxi vaší školy, nebo se k tématu něco zeptat, napište nám na Edu20230@msmt.cz.