Čím podepsat vysvědčení

Když něco budu chtít vidět škaredě, pochopitelně se mi to splní. Co si ale udělat z podpisu takový malý svátek? Jde vlastně o jakýsi rituál. Užívá se po staletí, jen to pečetidlo už nepoužíváme.

Čím podepisovat? Vezměme to z opačného konce - čím určitě ne? Je dost možné, že bude vysvědčení v budoucnu potřeba kopírovat, a tudíž platí podobná pravidla jako například u státních maturit - nikdy nepoužívat „čínu“ ani fixu. Laciná účel splní, ale slavnostní atmosféru nenavodí. Pro takto důležité chvíle se vyplatí mít speciální podpisové pero. A ne jen tak ledajaké. K výběru jsou těla z různých ušlechtilých materiálů, dokonce i ze dřeva. Hroty se často vyrábějí ze slitin a kovů, o kterých jste slyšeli naposledy v hodinách chemie při probírání periodické tabulky (např. iridium). Pokud se chcete v problematice zorientovat, můžete navštívit například stránku příznivců plnicích per www.penforum.cz. Každopádně doporučuji jít si vyhlédnuté pero vyzkoušet naživo, až vlastní zkušenost vám řekne, zda se vám bude psát lépe tenkým, nebo silnějším hrotem.

Vzpomínám si na jeden rozhovor s top manažerem, který vyprávěl, že smlouvy podepisuje zásadně svým osobním šroubovacím perem, jež má tu výhodu, že než ho před podpisem rozšroubuje, stihne si ještě jednou promyslet, zda chce smlouvu doopravdy uzavřít a signovat. Ten pravý originál je plnicí, i když mu poslední léta šlapou na patu bombičky, které používá jako alternativu mnoho slovutných výrobců. Za kvalitní pero se dá utratit téměř neomezená částka, ale pokud nechcete vyloženě šperk, pořídíte velmi kvalitní výrobek řádově od několika stokorun do dvou tisíc. K plnicím perům patří určité rituály související s údržbou a plněním, i když je to práce navíc a moderní doba dovedla v novějších výrobcích tyto činnosti odbourat. Milovníkům nostalgie a starých dobrých pomalých časů však plnění pera nebo používání pijáku činí radost, podobně jako jiným lidem pěchování dýmky nebo pouštění gramodesky. Kdo chce jít ještě dál, může zkusit kaligrafické pero, nebo dokonce špičatě seříznutý bambus. To vše dnes nabízejí e-shopy s psacími potřebami.

Samostatnou kapitolou je to, jakým podepisovat inkoustem. Vysvědčení bude skladováno často několik desítek let, ne-li ještě déle, a některá se možná stanou vzácnými archiváliemi. Co my víme, jestli právě nevychováváme nějakého génia, který jednou bude mít své muzeum s cennými trofejemi ze svého mládí. Proto zkuste volit tzv. inkoust dokumentní. Co to je? Historici ho velmi dobře znají, archiváři ho doporučují například k psaní kronik. Takový inkoust musí nesmí se propíjet, neměl by být vidět na zadní straně a měl by být rychleschnoucí. Beze stopy nelze vymazat a je voděodolný, takže je čitelný i po namočení. Měl by být odolný proti UV záření a zůstat čitelný i po vystavení ultrafialovému světlu. Takovéto inkousty nejsou nic levného, běžně stojí i kolem šesti set korun za lahvičku 75-100 ml (mimochodem většinou nesmírně krásnou). Výhodou je, že jedno balení vám na podpisy vydrží patrně celou kariéru. Dodávají ho slovutné firmy jako Faber Castell nebo De Atramentis. K sehnání je i domácí dokumentní inkoust Koh-i-noor za 25 Kč, ale je otázkou, zda bude za tyto peníze splňovat všechny parametry kvality (osobně nevyzkoušeno).

A pak už jen zvolit tu správnou, zajímavou barvu. I mezi modrými je z čeho vybírat, odstínů je mnoho. A nabízí se i černá nebo tmavě zelená.

Podařilo se mi vás navnadit? Uděláte si radost a koupíte si pořádné nové pero? A ještě jedno doporučení - nepodepisujte všechna vysvědčení naráz, ale po dávkách. Jen tak se vyhnete křeči a každý podpis bude vypadat jako opravdu váš. Tak si to podepisování letos užijte!