Český vzdělávací systém je bohužel charakteristický výraznými rozdíly v kvalitě škol, které do velké míry určují individuální vzdělávací výsledky a vedou k omezení rovnosti šancí na dosažení kvalitního vzdělání, a to nejen v podobě nerovností regionálních, ale i uvnitř regionů. Ve většině mezinárodních šetření i výběrových zjišťování realizovaných Českou školní inspekcí dosahují nejlepších výsledků žáci z Prahy a nejníže se umísťují žáci z Ústeckého a Karlovarského kraje.
Právě v Ústeckém a Karlovarském kraji se kombinuje řada problémů, které mohou být důvodem, ale zároveň klíčem ke zlepšení situace. V České republice je extrémně silná souvislost mezi socioekonomickým zázemím dítěte a vzdělávacími výsledky, tedy dosažené vzdělávací výsledky žáků jsou ovlivněny jejich rodinným zázemím a místem bydliště. V Karlovarském a Ústeckém kraji jsou nejenom rodiče s nízkým socioekonomickým statusem, ale přidává se k tomu řada sociálních problémů (nekvalitní bydlení,
exekuce apod.) Jedním z důsledků tohoto rozložení je i skutečnost, že přispívá k omezenému tzv. pedagogickému optimismu části českých učitelů, tedy omezené důvěře, že v prostředí s kumulací dětí s nižším statusem lze výsledky žáků ze znevýh