Logopedická prevence v předškolních zařízeních

Kolem sedmého roku se řečové funkce v mozku uzavírají a jakékoli další změny se musí děti učit. Je zapotřebí zapojit volné vlastnosti, paměť a proces fixace nových stereotypů je náročnější. Do této věkové hranice se odchylky ve výslovnosti považují za vývojové (fyziologické) a nazýváme je nesprávnou výslovností, po sedmém roce je již označujeme za vadu. Je tedy důležité

Narušená komunikační schopnost je jedním z rizikových faktorů specifických vývojových poruch učení při nástupu do školy. U dětí, které mají problémy ve vývoji řeči, je vhodné udělat před nástupem do základní školy test školní zralostinebo test rizika vývojových poruchučení a komplexně posoudit, zda není v tomto případě vhodný odklad školní docházky. Intenzivní terapií se dá mluvená řeč napravit, a tak se zajistí všechny

Komunikace obecně znamená přijímání, zpracovávání, udržování a předávání informací. Je základem vytváření a udržování mezilidských vztahů a umožňuje nám zajišťovat své základní potřeby. Její kvalita ovlivňuje celý život, tedy i proto je nutné už v raném věku sledovat její vývoj.

V předškolním období tráví děti hodně času ve skupinových zařízeních, hlavně v mateřských školách. je ve všech jejích rovinách a

Důležité pro rozvoj řeči jsou Také orgánové či funkční změny na mluvidlech a na hlasovém nebo dechovém ústrojí mohou způsobit narušení vývoje řeči. Některé poruchy řeči mohou být i součástí jiného postižení (viz článek PhDr. Škaloudové Integrace v předškolních zařízeních, Řízení školy Speciál pro MŠ 12/2011, strana 12).

Za posledních 5 let jsou každý rok v mateřských školách z celkového počtu dětí statisticky evidována asi 3 % se zdravotním postižením či znevýhodněním. Tento údaj se tedy již delší dobu nemění a patří do něj i závažnější poruchy řeči. Mimo statistiku však narůstá počet dětí v předškolním věku, které nejsou vedeny jako děti se speciálními vzdělávacími potřebami, ale které mají nesprávný či opožděný vývoj řeči a jejichž rodiče vyhledávají logopedickou péči. Tento nárůst je způsobený jednak vnějšími vlivy (hluk, stres, spěch, zaměstnanost rodičů, nevhodný výběr v nabídce médií a podobně) a z té pozitivnější stránky také informovaností rodičů a jejich zájmem o správný mluvní projev dětí.

Dříve pracovali ve školách logopedičtí asistenti, ale tato funkce byla v 90. letech zrušena. V říjnu 2009 byla metodickým doporučením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy znovu zavedena a právě prevence a depistáž nesprávného vývoje řeči je základem jejich práce. má kvalifikaci k tomu, aby odhalil odchylky ve vývoji řeči, poradil rodičům odborné vyšetření a pracoviště, podal jim základní informace o komunikačním procesu a s tím souvisejícími oblastmi vývoje.

V návaznosti na stanovenou diagnózu a terapii může v rámci školy s rodiči spolupracovat na cvičení podle pokynů logopeda. pak probíhá  uceleně a rychleji, rodiče i dítě mají podporu z více stran. Logopedický asistent zároveň může ve škole odborně vést prevenci poruch řeči a zapojovat do řízené činnosti dětí i cílené cvičení pro přirozený rozvoj řeči. Učitelka, která má potřebné vzdělání (vysokoškolské studium či odborný akreditovaný kurz), může mít zařazenou logopedickou prevenci ve svém úvazku a v náplni práce.

Podmínkou je supervize školského nebo klinického logopeda (absolventa magisterského studia). Jedině ten je oprávněn stanovit diagnózu a vést nápravu. Na mnoha mateřských školách, kde nemají svého logopeda, funguje dobrá spolupráce již z dřívějších let, kdy externě docházel do školy, prováděl depistáž a zval si děti s rodiči k sobě na nácvik. Tento systém může fungovat dál, ale navíc s podporou ve škole ze strany logopedického asistenta, který doplní práci logopeda ve formě prevence, prvotního vyhledávání, motivace, pomůcek a komunikace s rodinou. Díky logopedickým asistentům se sledování správného vývoje řeči a prevence poruch dostane do všech škol, logopedická náprava bude mít lepší výsledky a logoped se může zaměřit více na odbornou intervenci.

Vzhledem k vysoké vytíženosti logopedů ve všech regionech je tato velice efektivní. Jak vím z vlastní praxe, navázat kontakty a realizovat vhodnou spolupráci není vždy snadné, ale pokud je na škole logopedický asistent, měl by využít i pomoci krajského logopedického koordinátora (informace k tomu, by měly být součástí kurzu) a zajistit pro svou činnost dohled a konzultace logopeda.

Z odborného hlediska je tým (eventuálně pro děti s narušeným vývojem řeči nejlepší variantou, která jim pomůže překonat včas jejich handicap. Je tedy potřeba, aby se všichni zúčastnění se vzájemným respektem domluvili, znali a dodržovali své kompetence a směřovali ke společnému cíli, kterým je dítě dobře připravené na základní školu.

Přirozený je samozřejmou součástí programu každé mateřské školy. Ne vždy si však uvědomujeme, že třeba běžná pohybová hra nebo jiná činnost s komunikací souvisí, a jak ji můžeme pro prevenci vad řeči využít. Například při nácviku zrakového vnímání a myšlení třídíme obrázky podle nadřazených pojmů ovoce a zelenina. Pro řeč k tomu můžeme přidat vytleskávání slabik každého názvu, hledání první či poslední hlásky, nebo odpověď na otázky typu: „Na co maminka používá brambory?“. Při hře „Pan čáp ztratil čepičku“ zase můžeme přidat při hledání zelené barvy ještě hledání dalších slov, která začínají na Z, nebo co všechno je v přírodě zelené. A zároveň se můžeme ptát těch dětí, které danou hlásku právě cvičí a už ji umí používat. Nikdy neopravujeme děti, které hlásku ještě neumějí.

Oblastí, na které se musíme soustředit při logopedické prevenci, je více a souvisí s fyziologickým vývojem řeči a vzájemným propojením funkcí centrální nervové soustavy.

Hlas vzniká proudem vzduchu, který vychází z dechového ústrojí, rozkmitá hlasivky a prochází rezonančními dutinami v obličejové části. V artikulačním ústrojí (mluvidla) se mění do podoby hlásek lidské řeči. zaměřené na správný nádech a výdech, na jejich délku, sílu, směr a ovládání může být součástí mnoha oblíbených činností. Foukat se dá do roliček papíru, do peříček, brčkem do vody, do větrníku, do frkaček, prodávají se logopedické turbínky a desky s dráhou pro foukání brčkem, můžeme foukat obrázky z barev na papíru, na skle, v pískovničkách a třeba do mouky. Oblíbený je bublifuk, kdy si děti mohou své bubliny i chytat.

Pro větší kolektiv je velice zábavná hra foukaný fotbal. Děti v podřepu těsně vedle sebe okolo stolu mají nad deskou pouze hlavu, foukají do pingpongového míčku a snaží se dát druhým gól tak, že míček spadne na zem. Menší děti se nejprve potřebují naučit rozlišit dýchání nosem a ústy a zafixovat nádech nosem a výdech ústy. Vleže s rukama na břiše děti správný dech lépe vnímají a procvičují do větší hloubky.

Na vývoji řeči se nejvíce podílí sluch, zrak, ale i hmat a zapojit můžeme i chuť a čich. Pokud člověk řeč neslyší, jeho vrozená schopnost mluvit se nerozvine a řeč se nevytvoří. Pokud je sluch omezen, bude postižená i řeč. Nejde jen o vlastní řečový projev, ale i o porozumění řeči. Náprava řeči u sluchových poruch je plně v kompetenci odborníků. je důležitou součástí rozvoje řeči a prevence specifických vývojových poruch učení. U menších dětí začínáme zvuky, pak přejdeme na rozlišení jednotlivých hlásek, počet slabik ve slovech a u předškoláků již cvičíme sluchovou analýzu a syntézu slov, rozlišujeme první a poslední hlásky ve slovech, krátké a dlouhé samohlásky, tvrdé a měkké souhlásky (fonematický sluch).

Vhodnými jsou sluchové kostky, hudební nástroje, zvuky běžných věcí (papír, klíče, hodiny), bzučáky, zvukové knihy nebo doma vyrobené krabičky s různým obsahem a tedy i zvukem. Sluch se dá cvičit také ve spojení zvuku a určitého pohybu (hluboký tón děláme medvěda, vysoký tón děláme motýlka). Básničky můžeme říkat potichu a nahlas. Zábavné je i hledání tikajících hodin, kdy děti musí být úplně potichu. Při hrách můžeme vymýšlet slova na určitou hlásku nebo mohou děti podle hlasu poznávat kamaráda.

je důležitý pro nápodobu pohybu mluvidel a mimiky při mluvení. Poruchy zraku však ovlivňují řeč mnohem méně než poruchy sluchu a logopedická náprava je rychlejší. Oční pohyby zleva doprava a zrakové rozlišování jsou předpokladem správného čtení a psaní. Existuje mnoho pracovních listů a publikací zaměřených na zrakové rozlišování, stavebnice, mozaiky, puzzle, vkládačky, labyrinty. Snadno si zahrajeme hru, kdy si děti musí zapamatovat určitý věku přiměřený počet běžných věcí (tužka, klíče, zvonek, kolíček…), které jim ukážeme a pak zakryjeme. Nebo hádají, který předmět zmizel, co se změnilo, kdo sedí jinde.

se využívá při logopedické nápravě pro stimulaci některých pohybů při nácviku hlásek. Důležitý je i při rozlišování tvrdých a měkkých hlásek (dřevěná a molitanová kostka). Hmatové vnímání a rozlišování úzce

Hra na Popelku, kdy děti přebírají hrách a fazole nebo různě velké korále, se dá spojit s vyprávěním pohádky. V kouzelné krabici mohou děti pouze hmatem hledat udaný předmět (kolíček, lžičku, mušli, kuličku…). Velmi prospěšnou činností je také keramika, kde na výrobcích je vidět v průběhu školní docházky vývoj zručnosti.

Stimulace a jsou spíše doplňkové činnosti, které rozvíjejí celkové vnímání, soustředění a slovní zásobu. U dětí jsou oblíbené ochutnávky a poznávání potravin, chutí, vůní. Zároveň s tím se dá cvičit i mimika, obličejové svalstvo a neverbální vyjadřování (překvapení, radost, smutek). Procvičovat a zpřesňovat je můžeme i v rámci stravování a pitného režimu. Vždy však musíme zvýšeně

Její cvičení by mělo být důležitou součástí práce již s malými dětmi a zároveň prvním upozorněním na možné nedostatky. Pokud dítě nezvládne například pohyb jazyka na horní patro, pak nemůže dobře vyslovovat hlásku L a další. Pohyblivost a obratnost cvičíme se zaměřením hlavně na pohyb rtů a jazyka. Důležitý je dobře viditelný vzorový pohyb a podpora učitelky. Je možné využít obrázky a nákresy, ale i zrcadlo, pohádku o jazýčku, cílené pohyby jazyka s burisonem nebo s jedlými provázky, žvýkání a nafukování žvýkačky, hledání drobečků v ústech. Stimulaci obličejové části mohou děti dělat samy svými prsty při napodobování učitelky. U menších dětí je dobré spojit pohyby i se zvuky jako třeba klapot koně, čert, pusa mamince a podobně.

Hrubá a jemná motorika, koordinace pohybu, orientace v prostoru a tělesném schématu, nápodoba pohybu, rozlišení stran, rovnováha a obratnost jsou další schopnosti potřebné pro správný vývoj řeči. Patří k nim soustředění, pozornost a uvolnění. Vhodné je cvičení napětí celého těla jako vojáci a uvolnění jako loutky. Po rychlejším pohybovém cvičení se hodí odpočinek vleže na zádech s hudbou, relaxačními nahrávkami či uklidňujícím povídání učitelky. Hyperaktivní děti je dobré zklidnit dotekem nebo je motivovat odměnou například obrázkem, razítkem či bonbonem položeným postupně dětem na bříško. Zapojit můžeme i nácvik dýchání nebo fantazii a představivost se zavřenýma očima.

Vývoj grafomotoriky je úzce spojen s vývojem řeči. Děti s poruchami řeči mají často narušenou i pohyblivost a obratnost rukou. a její uvolňování by mělo být součástí logopedické nápravy. Spojuje se nejlépe s motorikou mluvidel. Děti baví bubnování, hry s prsty při písničkách, cvrnkání kuliček, muchlání a trhání papíru a činnosti již zmíněné u hmatu.

Nácvik začínáme velkými pohyby od ramene a přecházíme postupně k dlani a prstům. Papír používáme nejprve velký a svislý a pak změníme na vodorovnou polohu a plochu zmenšujeme. Psací náčiní může být na začátku colorball (kulička s kulatými výstupky pastelek), pak křídy, silné trojhranné pastelky a štětce a nakonec tenké trojhranné tužky.

Prodávají se i různé nástavce na tužky, které fixují vyhraněná před nástupem do školy, je vhodný test laterality, abychom zjistili, kterou ruku je potřeba upřednostňovat. Na trhu je řada publikací s grafomotorickými cviky, jak na sebe správně vývojově navazují, jsou doplněné rytmickými říkadly, kdy řeč podporuje plynulost pohybu a pomáhá pochopení tvaru.

Nezastupitelnou roli ve vývoji řeči hrají písničky a básničky. Dobrými pomocníky jsou dětské hudební nástroje, zvukové hračky, obrázkové knihy a různé audiovizuální pomůcky. Písničky a básničky spojené s citovým prožitkem (Vánoce, Velikonoce) posilují i vnímání okolního světa, časové posloupnosti a chuť k použití řeči.

Logopedická říkadla zaměřená na určité hlásky jsou důležitá při upevňování správné výslovnosti. Recitace a zpěv pomáhají při nácviku plynulosti řeči. Společné zpívání a básničky ve škole učí děti mimo jiné také poslouchat a přizpůsobit se skupině. Rodiče při besídkách motivují ke společným aktivitám s dětmi.

Nejčastěji zmiňovaná média, televize a počítač mohou být při vývoji řeči velkými pomocníky, ale zároveň mohou hodně uškodit. Mateřské školy jsou často vybaveny počítači hlavně pro předškolní děti. Výběr programů by měl odpovídat věku, schopnostem dětí a našemu záměru, co chceme procvičovat. Pro rozvoj a nápravu řeči je mnoho odborných titulů a děti se na počítači učí i zrakovou orientaci, koordinaci očí a ruky, soustředění a myšlení. Podmínkou je přiměřené vysvětlení, kontrola porozumění, , osobní kontakt pro jeho otázky, slovní doprovod a zpětná vazba. Některé hry a cvičení mohou formou soutěží dělat dvě děti najednou.

Po přečtení či shlédnutí pohádky můžeme využít obsah k řízenému rozhovoru, samostatnému vyprávění, předvádění pohybem, dramatizaci nebo ztvárnění kresbou. Vztah ke knihám mohou děti získat už v mateřské škole návštěvami knihoven a půjčováním knih domů. Společné čtení a vyprávění v rodině přináší dětem příjemné zážitky a je přirozenou prevencí poruch řeči i učení.

Při práci s dětmi musíme respektovat rodinu a prostředí, ve kterém žijí. Rodiče bychom měli brát jako partnery, se kterými máme stejný cíl. Stejně důležitá jako motivace dětí, je i motivace a zapojení rodičů. Musíme s nimi komunikovat a vysvětlovat, ale zároveň je poslouchat a přijímat jejich názory a zkušenosti.

znamená vzájemné konzultace, co se daří doma a co ve škole, co naopak nejde a jaký postup zvolit. Přívětivý a vstřícný postoj, pochopení jejich situace, nabídka pomůcek, literatury a odborné péče, individuální řešení jejich problémů a možností by měly být základem našeho profesního přístupu.

Má-li učitel podezření na poruchu vývoje řeči, měl by doporučit rodičům klinickým nebo školským logopedem. Širší možnosti vyšetření týmem odborníků mají speciálně pedagogická centra nebo pedagogicko-psychologické poradny. Rodiče by měli školu s výsledky vyšetření seznámit a škola musí doporučení respektovat a zajistit ve spolupráci s rodinou příslušnou péči.

Děti se středně těžkými vadami řeči (lehčí formy dysfázie, opožděný vývoj řeči) mohou být zařazené v rámci do běžných tříd. Děti s těžkými nebo kombinovanými vadami (autismus, těžká dysfázie, poruchy sluchu, zraku) je lepší v předškolním věku kvůli efektivnější přípravě na školu

V mateřské škole se v souvislosti s narušenou komunikační schopností nejčastěji setkáváme kromě opožděného vývoje řeči a nesprávné výslovnosti ještě se zvětšenou nosní mandlí, přirostlou podjazykovou uzdičkou, poruchami hlasu a anomáliemi růstu dutiny ústní (čelist, patro, zuby).

Pokud děti jsou často unavené, dýchají s otevřenými ústy, nechtějí pít a jíst, chrápou, trpí infekcemi dýchacích cest, hlas je huhňavý, špatně mluví a dýchají, pak je potřeba poradit rodičům

Mají-li děti problém s pohybem jazyka na horní ret a patro, špička jazyka při vypláznutí se tvaruje do srdíčka a k tomu je špatná výslovnost některých hlásek (D, T, N, L, R, Ř) může jít o příliš

Poruchy hlasu jsou méně časté, ale zůstávají nepovšimnuté. Pokud zní hlas chraptivě nebo přeskakuje, je potřeba také odborné vyšetření a dodržování hlasové hygieny.

mohou narušit základní funkce mluvidel a způsobit nesprávnou výslovnost. Může to být předkus, zákus, porucha klenby patra, tvaru jazyka nebo oblouku čelisti. Tyto vady nejsou vždy jen vrozené, ale mohou být i získané zlozvyky například cucáním prstů, vystrkováním jazyka a podobně. Také v tomto případě poradíme rodičům odborné vyšetření.

Zdravotní řešení těchto vývojových poruch záleží na pediatrovi, který dává doporučení do odborných ambulancí. Učitel pak spolupracuje s rodiči podle odborných zpráv a závěrů.

Společné cvičení se skupinou dětí má své výhody i nevýhody. Děti se při něm navzájem motivují, ale i vyrušují. Mohou soutěžit a porovnávat své výsledky, ale pro učitelku je náročnější je sledovat a opravovat. V rámci prevence se však děti od sebe navzájem učí a upevňují si správné stereotypy, navíc v krátkém čase pracujeme s více dětmi. Pokud někomu něco nejde, je zapotřebí individuální nácvik.

je cvičení motoriky mluvidel, dechu a artikulace. Pak rozvíjíme některou z oblastí důležitých pro správný vývoj řeči: jemnou a hrubou motoriku, koordinaci pohybu, sluch, zrak, hmat, hlas a zpěv, slovní zásobu, jazykový cit, větné vyjadřování, dějovou posloupnost, komunikační schopnost, rytmus, fonematický sluch, soustředění a pozornost, smyslové vnímání.

můžeme upevnit nacvičované prvky v logopedických říkadlech či písničkách. Na konci i v průběhu cvičení je dobré děti pochválit, povzbudit, ale učit je i sebehodnocení, nebo přidat své shrnutí práce, které vždy začínáme tím, co se povedlo. Co se nezdařilo, to nezdůrazňujeme.

Při kolektivní činnosti je vhodná

Další důležitou součástí jsou . Pomůcky jsou speciální logopedické, ale lze využít i vlastnoručně vyrobené nebo z běžných katalogů a obchodů. Vhodné a hezké pomůcky jsou samy o sobě motivací. Dále se dá jako motivace využít pohádka, maňásci, nasbírané přírodniny, vlastní výrobky, hádanky, obrázky, soutěže atd. Nejdůležitější je odměna na závěr dobré práce. Nemusí to být jen sladkost, ale třeba oblíbená hra, razítko, obrázek, nálepka.

Také je potřeba promyslet. Děti by měly střídat sezení a pohyb, soustředění a uvolnění, aktivitu jednotlivců a ve skupině. Nejlépe je začít vsedě na lavičce, u stolu, pak pohyb - přemístit se třeba k sezení na zemi, pak zase pohyb a případně relaxační cvičení apod.

je vhodné rozložit do přibližně 30 minut podle možností a věku dětí. Přípravu musíme přizpůsobit schopnostem a stavu vývoje řeči celé skupiny, např. vybíráme obrázky či básničky individuálně pro děti podle toho, kterou hlásku se právě učí, a společnou činnost zaměříme na hlásku nebo oblast, kterou všichni zvládnou, např. rozvoj větného vyjadřování.

Mnohé školy mají maximální stavy dětí ve třídách. V tom případě je lepší provádět cvičení řeči odpoledne nebo ráno, když je méně dětí. Některé činnosti jsou vhodné jen pro individuální činnost. Vždy bychom měli zabezpečit hygienu a při fyzickém kontaktu bychom měli dětem vysvětlit, co budeme dělat, a vyžádat si souhlas. Důležitá je i vlastní evidence práce s dětmi, konkrétních poznatků, výsledků, dalších vyšetření a postupů.

Snažte se dětem dodávat jistotu a respektujte jejich zvláštnosti. Dobrý učitel nepřestává hledat stále nové cesty, tak vám přeji hodně trpělivosti a dobrých nápadů!