Starší učitelé (konečně) v centru pozornosti

Snaha věnovat se tématu zkušených učitelů, v našem pojetí tedy těm, kteří přesáhli padesátku a strávili již za katedrami celou řadu let, je logickým vyústěním celospolečenských trendů. I v jiných profesních oblastech se dnes starším a starým lidem věnuje podstatně větší pozornost než ještě nedávno, byť zatím jde spíše o témata typu „stárnoucí společnost“ či „stárnoucí pracovní síla“.

Našim výzkumem jsme chtěli poznat a popsat některá specifika starších učitelů, jejich postavení ve škole, názory, postoje, problémy a potřeby. Všichni učitelé jsou v posledních zhruba deseti letech vystaveni velkým změnám ve školství, na které musí reagovat. A právě starší učitelé jsou snad logicky, ale mnohdy neprávem posuzováni jako ti, kteří jen s obtížemi s novinkami doby dokážou držet krok. K pracovnímu chování zkušených učitelů se obecně váže celá řada stereotypů.

Naštěstí lze obecně dnes již vysledovat tendenci nahlížet na starší lidi, starší pracovníky a stáří jako takové v jiném, řekněme více pozitivním světle. Těch kladů nebo snad Podle mínění dotazovaných starších učitelů a zástupců vedení škol

Zaměřili jsme se především na změny v sebepojetí učitele a vztahově-postojové. Starší učitelé jsou považováni především za stabilnější, loajální a ve vztazích spíše nekonfliktní, což souvisí se snižujícími se ambicemi a tendencí ke klidu. Výsledky naznačují s věkem se zvyšující odpovědnost spojenou především s obavami o zdraví žáků.Výhoda zkušenosti je pak vykládána jako větší nadhled, odstup, schopnost individuálního přístupu, dovednost řešit efektivně a nekonfliktně problémové situace s žáky i rodiči, schopnost dobře vybírat(z výukových materiálů, z nabídek dalšího vzdělávání) či

Je však zřejmé, že vše je třeba nahlížet skrze osobnost učitele a ne všechny poznatky je možné zobecňovat. Jde spíše o určité trendy ve vývoji. Další výsledky jsou shrnuty jednak v již zmíněné publikaci a také v některých dílčích textech. Naše výsledky jsme publikovali také v časopise Studia paedagogica, který vydává Ústav pedagogických věd FF MU v Brně - mimochodem, tento časopis pravidelně nabízí řadu zajímavých studií z pedagogické teorie i praxe (viz ).

Něco snad ano. - někteří dotazovaní nejsou ochotni je z pochopitelných důvodů vyjadřovat, jiní nejsou schopni a asi ani ochotni zamýšlet se nad svými skutečnými pocity, postoji a relevantním způsobem je vyjádřit. Převážná část dotazovaných učitelů a ředitelů zmiňovala spolupráci napříč školou a dobré vztahy - dobrý kolektiv je uváděn jako jeden ze základních motivačních faktorů, resp. faktorů pracovní spokojenosti učitelů.

Možná hůře než mladí pak snášejí uvolněné chování žáků a liberálnost rodičů. Starší učitelé mají s čím srovnávat a právě srovnávání s minulostí obvykle vede ke skeptickému stesku „staré dobré časy“. Ti starší mají tendenci věci více promýšlet, než se do nich pustí, mnohé z navrhovaných novinek a nápadů u nich evokují pocit „déja vu“ a ve srovnání s mladými nadšenci pak působí pasivněji nebo snad i neochotněji.

Starší učitelé také sdělují, že rádi nabídnou mladším kolegům své zkušenosti, někteří však pozorují z jejich strany spíše nezájem, dokonce i

Asi nejdůležitější výzvou je a dobře vědí, že jim patrně nemohou dopřát nějakých zásadních úlev, které by mohly narušit klima a vztahy. Přesto někteří ředitelé uvádějí, že jsou ochotni reflektovat specifika a potřeby starších učitelů a snaží se rozlišovat mezi každodenními úkoly a funkcemi ve škole, kterými mohou být učitelé pověřováni i s ohledem na věk. Napadají mě v této souvislosti mnohdy zatěžující dozory na chodbách, školní výlety, pro starší již nevhodné ubytování na aktivitách dalšího vzdělávání či jiných výjezdech apod. Vždy je však třeba brát v úvahu,

Zdá se také, že je důležité reflektovat školní demografii, tedy věkové rozložení učitelů ve škole. I velmi mladý tým, na první pohled soudržný, aktivní a schopný, skrývá jistá rizika. Nejde jen o stabilitu týmu a udržení jisté „zkušenostní banky“ či „paměti školy“, ale je třeba vnímat i to, že jak mladí, tak i ti starší přirozeně inklinují k věkovým vrstevníkům. Ukazuje se, že starší učitelé obvykle preferují konzultace se staršími kolegy, před kterými snáze přiznají pochybnosti a kteří jim dokážou poskytnout bezpečí pro otevřenost a sdílení i osobních strastí.

A zvláštní pozornost zasluhují i vztahy mladé vedení - starší učitelé, které v sobě mohou také skrývat celou řadu rizik zejména tehdy, dochází-li ve škole k rychlým změnám a boření starého, které se však doposud jevilo jako funkční.

To je trochu nevděčný úkol, protože téměř každé doporučení se v dnešním společensko-ekonomickém nastavení bude jevit jako utopie. Přesto se leckdy od výzkumu očekává, že nějaká doporučení přinese. Určitě bych podpořila Právě ten může podpořit postavení těch starších učitelů, kteří neustrnou ve vývoji a jsou celý pracovní život angažovaní. Dnes celá řada starších angažovaných učitelů, kteří drží krok s dobou a dobře slouží škole, nevystoupá v kariérním žebříčku o mnoho výše než začínající učitel. Ani pokud jde o status či pozici ve škole, ani pokud jde o finanční ohodnocení.

Dále se nabízejí již možná více diskusí vzbuzující úvahy o jistém posunu v roli učitelů v průběhu kariéry. A myslím tím směrem k metodické práci, psaní projektů, péči o sbírky, organizační práci, uvádění začínajících učitelů apod., na úkor přímé práce s žáky, která je přece jen pro učitele kolem šedesátky již unavující. Právě na únavu a věčný boj s časem si starší učitelé stěžují nejvíce. Laická představa veřejnosti o tom, že učitel „odučí a jde domů“ a že má jednou pro vždy hotové přípravy do výuky, již dávno neplatí.

Na druhé straně by stát měl dát učitelůmdůchodcům příležitost účastnit se školního života ve své bývalé škole, ale třeba i v jiných školách. Zjistili jsme, že celá řada starších učitelů má zájem pracovat i v důchodua chce jen pomalu rozvolňovat své pracovní povinnosti, poněkud menší zájem o pracující důchodce-učitele je pak ze strany ředitelů. Školy však mohou být podporovány v tom, aby mohly zaměstnávat aktivní učiteledůchodce jako „záskok“ za chybějící učitele, nabídnout jim organizační či metodickou práci, zapojit je do péče o začínající učitele apod.

Je třeba se připravit na to, že se ve Mnohé je samozřejmě na nich samých - najít si strategie zvládání handicapů, zůstat aktivní, učit se, ale hlavně se nebát. V mnohém jim však může napomoci právě školská legislativa, ale především chápající a moudré vedení školy.