Přijetí každého předpisu by měla předcházet otevřená diskuse a přesvědčovací kampaň

U nás je snadné kritizovat ministerstvo školství, protože v řadě případů postupuje velmi neprofesionálně, leckdy nenaplňuje své poslání a nehájí dostatečně vzdělávací zájmy dětí, učitelů ani této společnosti. A ještě tyto své postupy obhajuje i v situaci, kdy je zřejmé, že nefungují dobře, že jejich faktické dopady jsou převážně negativní. Nevzpomínám si, že bych kdy zaslechl z úst představitelů ministerstva přiznání vlastní chyby. Nanejvýš když se už něco napraví, můžeme zaslechnout, že se v minulosti vyskytl dílčí problém. Tento postup má samozřejmě logiku, protože ve vzduchu je legitimní otázka, proč když je něco špatně a vy to víte, nic s tím neuděláte. Jedině když se vymění politická garnitura, tak se kritiky můžeme dočkat. Dokonce se někdy přes noc i z původně rozumných, jen nedotažených opatření mohou přes noc stát opatření kritizovaná a jednoznačně špatná. Často je zdrojem kritiky veřejnosti skutečnost, že ministerstvo (jde o pouhý občany placený úřad, ne o nezávislou odbornou instituci!) nekomunikuje vůbec. Nebo že se tváří, že komunikuje, ale ve skutečnosti si bez ohledu na hlasy veřejnosti včetně té odborné udělá, co chce.