Jedním z hlavních cílů mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností je vysvětlit, proč některé vzdělávací systémy dosahují lepších výsledků než jiné. Tento úkol se ukázal být překvapivě obtížným.
Jaké faktory ovlivňují úspěšnost vzdělávacích systémů?
RNDr.
Jana
Straková
Ph.D
Ústav pro informace ve vzdělávání
Otázku, proč se některým systémům daří lépe než jiným, se dosud nepodařilo pedagogickým výzkumníkům uspokojivě zodpovědět přesto, že mezinárodní srovnávací výzkumy probíhají ve vyspělých zemích již od poloviny 20. století. Každý pokus o stanovení několika
klíčových faktorů podmiňujících úspěch
končí zjištěním, že vzdělávací systémy a společenské kontexty, ve kterých fungují, jsou natolik složité, že není možno stanovit nějaký univerzální postup, který by automaticky vedl k úspěchu. Každá analýza ovšem přináší
příklady dílčích přístupů či opatření, která jsou řadě úspěšných systémů
společná. Tento článek popisuje dvě analýzy, které byly provedeny u příležitosti zveřejnění výsledků z výzkumu PISA 2009. První provedli analytici OECD a druhou poradenská společnost McKinsey.
Analýza OECD – co je společné úspěšným systémům
Analytici OECD - autoři mezinárodní zprávy výzkumu PISA 2009 - si definovali jako úspěšné ty země, jejichž žáci dosáhli nadprůměrných výsledků v testu čtenářské gramotnosti a kde zároveň existují relativně nízké rozdíly mezi výsledky jednotlivých žáků, kde není významná skupina žáků se špatnými výsledky. Mezi takové země patří například Estonsko, Finsko, Island, Kanada a Norsko. Tyto systémy se vyznačují tím, že vzdělávají všechny žáky společně do 15 let, tedy
nerozdělují je do výběrových a nevýběrových tříd a škol v rámci povinného vzdělávání.
Dále se v nich uplatňuje
vysoká autonomie škol ve vztahu k tvorbě kurikula a neohrožující způsob hodnocení práce škol
(tj. takový způsob, který nevede k žebříčkování škol).Uvedené postupy se osvědčily i v jiných vzdělávacích systémech. Například Šanghaj a Hongkong, které dosáhly výborných výsledků ve výzkumu PISA 2009, uvedly, že se od důrazu na vzdělávání elit posunuly k inkluzivnímu vzdělávání. Německo, jehož výsledky se od prvního šetření PISA 2000 významně zlepšily, přičítá toto zlepšení primárně cílenému důrazu na zlepšení výsledků těch, kteří v systému nejvíce zaostávali. K závěru, že
spolupráce mezi školami je lepší než soutěž, dospěli například i tvůrci vzdělávací politiky v Anglii, která na soutěži mezi školami dlouhá léta stavěla a pravidelně zveřejňovala žebříčky škol.
Dalším společným rysem „úspěšných zemí“ je investice do učitelů. To znamená jejich pečlivý výběr, další vzdělávání, ale i nadstandardní odměňování. Řada systémů, jejichž žáci dosahují dobrých výsledků, například volila cestu početnějších tříd a větších učitelských platů (OECD 2009).
Analýzy společnosti McKinsey – co je společné systémům, které se zlepšují
Další analýza, která byla zveřejněna spolu s výsledky PISA 2009, pochází z dílny poradenské společnosti McKinsey. Tato společnost zveřejnila již v roce 2006 zprávu
How the world's best-performing school systems come out on top
(Jak se nejlepší školské systémy dostávají na vrchol). V této zprávě byla analyzována opatření vzdělávací politiky, která byla realizována v systémech, které dosahují trvale dobrých výsledků v mezinárodních komparativních výzkumech. Z této studie vzešla pro tvůrce vzdělávacích politik tři
doporučení:
1.
Pečlivě vybírat adepty pro učitelskou profesi.
2.
Věnovat velkou péči jejich počáteční přípravě i dalšímu vzdělávání.
3.
Zajistit co nejlepší vzdělávání každému dítěti.
(McKinsey 2006).Na studii z roku 2006 navázala v roce 2009 studie
How the world's most improved school systems keep getting better
(Jak se podařilo uspět systémům, které dosáhly ve světě největšího zlepšení). V této studii bylo identifikováno 20 vzdělávacích systémů, které dosáhly v uplynulých dvaceti letech významného zlepšení vzdělávacích výsledků svých žáků (McKinsey 2009). Je zřejmé, že se jedná o systémy, které dosahují různých výsledků: od špatných přes uspokojivé, dobré a výborné až k vynikajícím. Zároveň se jedná o systémy, které investují různou měrou do vzdělávání. Některé z těchto systémů byly sledovány od poloviny osmdesátých let, jiné až v posledním desetiletí.Výzkumníci ze společnosti McKinsey navštívili tvůrce vzdělávacích politik v těchto zemích (celkem hovořili s cca dvěma sty osob) a tázali se jich, jaké kroky vedly ke zlepšení výsledků jejich žáků, respektive jaká opatření vzdělávací politiky byla v uvedeném období realizována. Shromáždili celkem 575 různých doporučení, která následně klasifikovali do dvou skupin: v první skupině byla opatření, která jsou typická pro určitou vývojovou fázi vzdělávacího systému, ve druhé skupině ta opatření, která mohou nastat kdykoli v průběhu zlepšování.
Následující výčet obsahuje opatření charakteristická pro dílčí vývojové fáze:
Při přechodu od špatných k uspokojivým výsledkům se systémy zaměřují zejména na
základní vzdělávání učitelů a na zajištění základních potřeb žáků. Péče je věnována tomu, aby všechny školy poskytovaly vzdělání na minimální přijatelné úrovni.
Při přechodu od uspokojivých k dobrým výsledkům dochází ke konsolidaci základů systémů. Tvůrci vzdělávacích politik se zaměřují na získávání kvalitních dat o fungování a výsledcích vzdělávacích systémů, nastavují mechanismy kontroly škol, mechanismy financování, organizační strukturu. Volí pedagogický model, který má být základem pro veřejné vzdělávání.
Při přechodu od dobrých k výborným výsledkům, tedy ve fázi, ve které se podle autorů studie nachází Česká republika, se péče zaměřuje na péči o učitele a ředitele. Pozornost je soustředěna na výběr vhodných kandidátů, zajištění kvalitního počátečního i dalšího vzdělávání. Jsou
definovány standardy práce učitele a ředitele, nastavován profesní a kariérní postup.
Při přechodu od výborných k vynikajícím výsledkům je zodpovědnost za kvalitu přesouvána z centra na samotné školy. Hlavními mechanismy zlepšování v této fázi je síťování škol, poskytování kolegiální zpětné vazby, podpora inovací a experimentu.
Kromě výše uvedených opatření, která jsou charakteristická pro jednotlivé fáze, se ve všech zlepšujících se systémech setkáváme s následujícími šesti opatřeními. Konkrétní realizace těchto opatření a načasování se v jednotlivých systémech liší a má velmi různou podobu podle společenského kontextu a aktuální situace, ve které se ten který vzdělávací systém právě nachází. Jednotlivé systémy se také velmi liší v tom, do jaké míry svým pedagogům jednotlivá nařízení nařizují: někde postupují tak, že učitelům uloží jako povinnost, aby postupovali daným způsobem, jinde volí delší cestu doporučování a přesvědčování.
Jako průřezová byla identifikována tato opatření:
Revize kurikul a standardů.
Utváření systému odměňování a motivace pro učitele a ředitele.
Vzdělávání učitelů a ředitelů.
Hodnocení žáků.
Monitoring rozmanitých složek systému, koncepce a tvorba databází.
Tvorba nových dokumentů a zákonů.
S novým vymezením cílů vzdělávání a s tím spojenou revizí osnov a standardů se setkáváme i v dalších zemích, které nebyly zařazeny ve studii McKinsey, ale dosáhly významného zlepšení výsledků ve výzkumu PISA. Například v čínské Šanghaji, která předstihla ve výzkumu PISA 2009 Finsko, uvedli tvůrci vzdělávacích politik, že posunuli důraz od faktických poznatků na rozvoj kompetencí k řešení problému. Aktuální snažení čínských vzdělavatelů charakterizuje
motto: „Na každou otázku musí existovat více než jedna odpověď“.
V Maďarsku, které dosáhlo významného zlepšení výsledků v testu čtenářské gramotnosti, se zaměřili na
vymezení základních čtenářských dovedností a na diagnostiku a cílené sledování pokroku každého dítěte.
Učitelům prvního stupně základní školy byl poskytnut nástroj, který jim umožňuje zjišťovat nedostatky žáků v základních čtenářských dovednostech a ověřovat pokrok při jejich odstraňování. Podobný nástroj chystají maďarští kolegové i pro žáky druhého stupně, tam se má ale zaměřit na sledování a rozvoj úrovně základních myšlenkových dovedností.Analytici McKinsey se dále zajímali o to, jak byly v jednotlivých systémech iniciovány změny, které vedly ke zlepšení. Respondentům dali na výběr 3 nejčastější příčiny změn: ekonomickou či politickou krizi, publikování nějaké zásadní zprávy o stavu vzdělávacího systému nebo osobnost, která má jasno o nutnosti změn a je ochotna vynaložit energii na jejich prosazování. Ve všech sledovaných systémech byla konstatována
významná úloha osobnosti.
Literatura:
OECD. 2010. PISA 2009 Results: Volume IV, What makes a School Successful? Resources, Policies and Practices. Paříž: OECD.
McKinsey. 2006. How the world's best-performing school systems come out on top.
McKinsey. 2009. How the world's most improved school systems keep getting better.