Zlatý Ámos: Každý jsme originál a každý máme co předat

Oslavy vítězství samozřejmě proběhly a všem, kteří se na nich podíleli, bych rád poděkoval. V rámci školy mě čekalo velmi příjemné přivítání, které mě opravdu potěšilo. U všech žáků i kolegů jsem se setkal pouze a jenom s pozitivními reakcemi, čehož si moc vážím. Věřím, že až bude trochu více času, společně si se všemi ve škole sedneme, popovídáme o celé akci a budeme s úsměvem vzpomínat. S rodinou a blízkými jsme již poseděli a probrali celý průběh akce, čímž jsme tento úspěch oslavili, bylo to moc příjemné.

Vtip je to hezký, ale myslím, že zase tak jednoduché to není. Já bych tady rád upřesnil, jak to celé bylo. Když jsem se rozhodoval ve 4. ročníku na gymnáziu, co budu dělat dál, v hlavě jsem měl dvě myšlenky. Rozhodl jsem se tedy, že si současně dám přihlášku na právnickou fakultu, ale také na pedagogickou a přírodovědeckou fakultu, konkrétně na učitelský obor geografie pro střední školy plus ZSV pro střední školy a občanská výchova pro 2. stupeň ZŠ. Obě varianty mě lákaly, nicméně zcela upřímně říkám, že pokud bych se tenkrát dostal na právnickou fakultu, zřejmě bych tím směrem šel (kdo ví, jak by to dopadlo). Přijat jsem však byl „pouze“ na učitelský obor, což mě ve výsledku vůbec nemrzelo, a spokojeně jsem šel do Olomouce, kde jsem úspěšně vystudoval bakalářský i magisterský program. Zpětně vůbec nelituji toho, co mi život přinesl, a moc si všeho vážím, byly to velmi krásné roky, na které budu vždy rád vzpomínat.

Dovolil bych si zmínit dva učitele, kteří mě v životě velmi inspirovali, a troufám si říct, že ovlivnili mé směřování. Oba dva jsou to muži, to mi ukázalo, že učitelství rozhodně není jen pro ženy, ačkoli je jich v této oblasti určitě více. Oba jsou, stejně jako já, zeměpisáři, i to mělo vliv na obor, který jsem si vybral. Prvním z nich je Honza Fibich, se kterým jsem se seznámil na základní škole. Během několika let se z nás stali kamarádi a absolvoval jsem s ním spoustu lyžařských kurzů i ozdravných pobytů, během kterých mě inspiroval jeho přátelský, veselý a aktivní způsob komunikace a práce se žáky. V té době jsem si uvědomil, že učitelství je super a může být velmi zábavné, plné nevšedních okamžiků, člověk navštíví spoustu krásných míst, pozná spoustu skvělých lidí apod. Jsem mu za všechny zkušenosti obrovsky vděčný a vím, že bych bez nich nebyl tam, kde jsem teď. Zážitků mám z těchto let opravdu nepočitatelně. Druhým z učitelů byl pan profesor Švihlík z GJJ v Litoměřicích. Pan učitel Švihlík byl pro mě vždy ukázkou přirozené inteligence. Díky jeho obrovským znalostem a zkušenostem jsme si ho vždy vážili a měli k němu přirozený respekt. Na hodiny s ním jsem chodil hrozně rád a jeho výklad mě pokaždé zaujal. Některé informace si díky tomu pamatuji velmi dobře dodnes. I jemu jsem za vše nesmírně vděčný.

Popravdě se mi takto nic konkrétního nevybaví. Všechno negativní nám v životech přináší alespoň kus toho pozitivního a já se snažím, abych si vždy odnesl právě ten pozitivní kus. Vždy jsem na všech oceňoval upřímnost a nesnášel lži, toho se snažím vyvarovat i během své učitelské praxe.

Ano, volný čas, který mohu trávit s rodinou a přáteli, je pro mě obrovsky důležitý. Zároveň velmi rád cestuji a mám rád aktivní dovolené. V letošním roce tomu nebude jinak. Prozatím máme v plánu jižní Čechy, Polsko a určitě vymyslíme další zajímavý program, lákaly by mě nějaké hory, kde se cítím vždy skvěle.

Troufnu si tvrdit, že ano. Legrace a humor mají i ve školském prostředí své důležité místo. Je ovšem nutné používat humor vhodně, aby nikdy nikomu neuškodil. Myslím ale, že učitel by se měl dokázat zasmát situacím ve třídě, sám sobě a zažít se svými žáky zábavné okamžiky, bez toho by mě ta práce tolik nebavila.

Nedokážu říct, co konkrétně žáci ocení, ale snažím se k nim být upřímný, spravedlivý, otevřený, tolerantní, chápavý, rád si je vyslechnu, pracuji na vzájemné důvěře a chci být někým, za kým mohou kdykoli přijít, spolehnout se na něj a mít v něm oporu, nebo třeba dokonce inspiraci. Každý učitel by měl být především sám sebou, každý jsme originál a každý máme co předat.

Řekl bych, že velmi obtížné je zaujmout všechny žáky ve třídě. Hrozně bych si přál, aby se v mých hodinách všichni cítili dobře a učivo je bavilo. Na druhou stranu jsem realista a naprosto chápu, že každého baví něco jiného. Někoho mé předměty baví, někdo raději zpívá nebo kreslí, je to tak v pořádku a jsem s tím úplně v pohodě, respektuji to. Přesto se snažím, aby na mé hodiny chodili žáci rádi; pokud tomu tak bude, budu spokojený. Kdybych během své učitelské kariéry nasměroval alespoň jednoho žáka nebo žákyni správným směrem, inspiroval ho/ji, pak si v budoucnu budu moci říct – ano, má práce měla smysl.

Ze své pozice si úplně netroufám tvrdit, že by měl někdo něco měnit, protože je to špatně. Víte, učím teprve pátým rokem, což je opravdu krátká chvíle. Znalosti i dovednosti teprve získávám a vlastně se teprve učím. Na druhou stranu i já si už na některé věci dělám názor. Pokud bych měl tedy říct, co mě tíží, pak je to určitě chuť žáků chodit do školy. Myslím, že škola by měla být místem, kam se bude chodit s radostí, protože se každý bude chtít učit něco nového. Děti jsou během těchto let velmi zvídavé a já mám pocit, že bychom jim v tom měli jít více naproti. Děti se chtějí učit novým věcem, poznávat nové situace a tak dále, nebraňme jim v tom. Otázka ovšem zní, jak to zařídit… Je to věc, o které často přemýšlím a přemýšlet budu i dále, budu si moc přát, aby na mé hodiny žáci chodili s tím, že se mohou naučit něco nového, zajímavého a bude je to bavit. Druhá věc je pak obsah a rozsah učiva, které se ve školách učí, je to ovšem věc, na které se pracuje, a věřím, že se situace zlepší. Rád bych, aby se děti ve školách učily aktivně, ne pasivně a získávaly znalosti i dovednosti, které využijí v běžném životě. Na druhou stranu buďme rádi, že tu máme takové školství. Učím zeměpis, a vím tedy, jak to funguje v některých státech ve světě, kde děti zdaleka nemají takové možnosti vzdělávání, jako je tomu u nás.

Lovosice jsou menší město, nicméně naše škola úplně malá není, ale rozumím… V Praze určitě větší školy jsou, ale já jsem o této možnosti vlastně nikdy nepřemýšlel. Člověk nikdy neví, co mu život přinese, ale v současné době jsem velmi spokojený na naší škole a určitě neplánuji nic měnit.

Organizaci zájezdu jsme zatím neřešili, ale věřím, že si ho všichni moc užijeme.

Až se uvidíme, určitě se jí zeptám, jaká ta přezdívka je. Já o žádné nevím. Pokud nějakou mám, pak ji neznám. Pokusím se to ve škole zjistit.