Začleňováním k duševní pohodě

Vydáno: 6 minut čtení

Duševní pohoda (wellbeing) dospívajících je často skloňované téma. Tlaky, kterým dospívající v dnešní době čelí, jsou násobně vyšší, než byly před deseti či dvaceti lety. V nedávném výzkumu Národního institutu SYRI jsme sledovali duševní pohodu u žáků a žákyň šestých tříd, protože raná adolescence, kdy se jedinec potýká s fyzickými a emočními změnami, představuje mimořádně náročné období. Navíc právě v tomto věku přichází přechod na druhý stupeň, který s sebou přináší vyšší nároky na výkon a hodnocení.

Začleňováním k duševní pohodě
Lenka
Kollerová
Psychologický ústav AV ČR a Pedagogická fakulta UK
Tomáš
Lintner
Ústav pedagogických věd FF MU, Národní institut SYRI
Dospívající tráví více času s vrstevníky a jejich potřeba být přijati roste. Rozvíjí se důvěra k vrstevníkům a hlubší přátelství, vznikají první romantické vztahy a zvyšuje se vliv vrstevnických skupin, v kterých se dospívající pohybují. Jednou z důležitých oblastí života dospívajících je proto míra jejich začlenění ve škole. Ta zahrnuje zejména to, zda dospívající ve škole zažívají vzájemná kamarádství či přijetí, sympatie a respekt ze strany spolužáků a spolužaček. Výsledky našeho výzkumu potvrzují, že když se žáci cítí jako součást školního kolektivu, jejich duševní pohoda se výrazně zvyšuje.
Aktuální situace v ČR
Jaká je aktuální míra začlenění dospívajících v třídních kolektivech v České republice? Na tuto otázku odpovídali sami žáci a žákyně šestých tříd a jejich názory jsou shrnuty v grafu. Ten zachycuje, jak se cítí ve vztahu k přátelství, sounáležitosti a oblibě mezi spolužáky.
Výsledky ukazují, že pro přibližně pětinu až čtvrtinu dospívajících není škola místem, kde by snadno navazovali přátelství (24 %), kde by se cítili přijati (26 %) nebo kde by je spolužáci měli rádi (21 %). Tato čísla znamenají, že je co zlepšovat. Školy a učitelé mohou aktivně podporovat začleňování žáků a tím přispět k lepší duševní pohodě dospívajících.
Praktické kroky k začleňování
Zaujal vás tento článek? Inspirujte se dál. Všechny texty Učitelského měsíčníku s názvem: Týden pro wellbeing ve škole aneb když se do školy těším si můžete hezky najednou stáhnout v pdf jako bonus.
Učitelé mohou podporovat začlenění v kolektivech pravidelným zapojením všech do výuky, například cíleným kladením otázek, hlasováním či střídáním při diskusích. Skupinová práce, zejména při projektech v malých, obměňujících se týmech, pomáhá žákům lépe se poznat a sdílet společné zážitky. Užitečné jsou také krátké hry nebo komunikační aktivity, například úkoly plněné ve dvojicích, které se pravidelně mění. Outdoorové aktivity, jako je sport v přírodě, pak přispívají k budování společných zájmů a vytvářejí uvolněnou atmosféru. V neposlední řadě mohou učitelé přispívat k vyššímu začleňování a sounáležitosti diskusemi o respektu a komunikaci ve třídě.
Proč intervenovat při vyčleňování
Výzkumy Národního institutu SYRI dokládají, že nejde pouze o dostatečné začlenění, ale i o to, aby žáci a žákyně nezažívali stresující situace, když jsou aktivně vyčleňováni vrstevníky z různých skupin či aktivit. Když dospívající zažívají vyčleňování, ohrožuje to jejich pocit bezpečí ve škole, vztah ke škole, motivaci učit se i celkovou duševní pohodu. Při podrobnějším zkoumání jedné z mírnějších forem vyčleňování, kdy je někdo odmítán jako partner do lavice, se například ukázalo, že toto chování častěji směřuje na chlapce a na dospívající z rodin s nižším socioekonomickým statusem nebo odlišným etnickým původem. To odpovídá i výsledkům jiných šetření a dokládá to potřebu monitorovat vztahy ve třídě a aktivně pracovat na začleňování všech dospívajících do kolektivu.
Když učitelé přemýšlejí, zda ve vyčleňování intervenovat, nebo ne, zvažují, do jaké míry je daný incident nefér či škodlivý a do jaké míry ho může vyřešit dospívající sám. Vyčleňování má mnoho podob, které se liší závažností. Některé podoby vyčleňování jsou dospívajícími vnímány jako legitimní a poměrně neškodné, jako například když někdo pozve na svoji oslavu narozenin domů jen vybranou skupinku lidí a jiné vynechá. Jiné případy jsou závažnější, ale mohou být pro učitele nepřehledné.
Uveďme si příklad:
Nikola chodí do šesté třídy. Při obědě si ve školní jídelně dala oběd na tác a šla ke stolům. Všude bylo dost obsazeno. Chtěla se připojit k jednomu ze stolů, kde seděly dvě její spolužačky a jeden spolužák. Když se přiblížila k židli, jedna ze spolužaček se na ni jen beze slova podívala úkosem a pak se odmítavě odvrátila. Nikdo od stolu už se na Nikolu nepodíval. Nikola se cítila špatně a bylo jasné, že bude lepší, když si sedne jinam.
Takový případ může vyžadovat zásah vyučujícího. Záleží na kontextu. Důležité je zejména zkusit odhadnout záměr těch, kdo vyčleňují, a míru negativního dopadu na toho, kdo je vyčleňován. Intervence je potřeba především tehdy, pokud je vyčleňování nástrojem agrese, a je tedy vedeno záměrem ublížit. Stejně tak je třeba zasáhnout, když je vyčleňování používáno jako prostředek diskriminace, a zakládá se tedy na různých etnických, genderových či jiných předsudcích. I v jiných případech vyčleňování je někdy potřeba, aby do situace vstoupil vyučující. Například tam, kde panuje obava o to, jakou újmu může vyčleňování způsobit, a tam, kde hrozí, že situace bude eskalovat. Hlavním krokem je to, že učitel vyčleňování zastaví a pojmenuje, jaké konkrétní chování v dané situaci od žáků či žákyň očekává. V nejasných či závažnějších případech je možné využít návazné individuální rozhovory s těmi, kteří někoho vyčleňovali. V těchto rozhovorech je hlavním cílem požadovat změnu chování. Individuální rozhovory se dělají i s těmi, kdo se stali terčem vyčleňování. Tam je základním cílem poskytnout podporu.
Celkově tedy výzkumy Národního institutu SYRI mimo jiné ukazují, že k lepší duševní pohodě dospívajících může přispívat cílené začleňování všech žáků a včasná intervence při vyčleňování.