Současné změny v RVP ZV, které si vyžádala implementace nové podoby výuky informatiky, se dotkly také výuky dějepisu. Některé výstupy se zúžily, jiné byly vyškrtnuty a oslabila se časová dotace oblasti Člověk a společnost. Ponechme nyní stranou odbornost těchto škrtů. Někdo by přesto mohl jásat: „Konečně se seškrtává přílišný objem učiva, konečně mizí některé části z dějin pravěku…“ Avšak ani jedno nijak nezajistí moderní podobu výuky dějepisu. Její podstata totiž neleží ani v diskuzi, zda ještě více omezit výuku starších dějin ve prospěch nejnovějších období, nebo zda učit chronologicky, či tematicky. Klíčovou otázkou k opravdu modernímu a kvalitnímu dějepisnému vzdělávání je, jakým způsobem dějepis vyučovat, tedy jakou formou, co tato podoba výuky v žácích otevírá a jaké vzdělávací cíle naplňuje.
Pouhá výuka moderních dějin nám nezajistí moderní výuku dějepisu
Vydáno:
Žáci osmé třídy začínají hodinu diskuzí. Sdělují své dosavadní představy a názory na základě otázky „
Jaké postavení měla žena ve společnosti 19. století?
”. Žáci ve skupinách vytvářejí další otázky na informace, které by potřebovali znát, aby mohli na základní otázku odpovědět. Vytvářejí také možné hypotézy. Poté od učitele dostávají soubor vhodných pramenů. Jedná se o texty, dobové zápisky, politická prohlášení, nebo také reprodukce kreseb, obrazů či fotografií, jež se k tématu vztahují. Pomocí otázek a instrukcí pracují s tímto souborem, hledají informace, porovnávají je, nebo se snaží přijít na záměr autora takových pramenů. Postupně získávají možné odpovědi na některé své otázky. Díky nim pak konstruují představu o daném fenoménu. Žáci mohou pracovat sami, ve skupinách, nebo společně pod vedením učitele. Učitel může vést žáky k hlubší analýze pramenů, slabším žákům může