Lukáš Pulko nikdy nepochyboval, že fotbal má sílu sbližovat. Jeho fotbalový klub Mongaguá tak už deset let úspěšně svádí dohromady děti žijící v problémových, převážně romských lokalitách a pomáhá jim nalézat nový, lepší směr. Při tréninku a klubových aktivitách získávají víc než hráčské dovednosti a příležitost posunout se do vyšších soutěží: učí se respektu, odvaze i odpovědnosti. Malí fotbalisté přitom překonávají řadu překážek, jak se ukázalo i při listopadovém incidentu, který získal pozornost veřejnosti. Skupina hráčů tehdy čelila cestou vlakem z Děčína do Prahy rasistickým urážkám fanoušků ostravského Baníku a situaci musela řešit i policie. V rozhovoru Lukáš Pulko hovoří o tom, proč je pro romské děti důležité mít vhodné vzory, o přetavování nepříjemných událostí v příležitosti nebo o tom, jaký vliv mělo na jeho činnost setkání s papežem.
Hřiště, kopačky a soucit s druhými. Klub Mongaguá přivádí romské děti ke sportu i k hodnotám
Vydáno:
11 minut čtení
Hřiště, kopačky a soucit s druhými. Klub Mongaguá přivádí romské děti ke sportu i k hodnotám
Mgr.
Blanka
Kamenská
Byl vznik fotbalového klubu pro děti ze znevýhodněného prostředí váš dlouhodobý záměr, nebo dílo náhody?
Náhoda to nebyla, byl to Boží plán. Můj kamarád Rodrigo Taverna
(brazilský hráč futsalu, který v té době působil v Chrudimi – pozn. red.)
mi dovezl z Brazílie dětské dresy klubu Mongaguá de Praia. Už když jsme vyrůstali jako děti na sídlišti, měli jsme tam fotbalový plácek. Ten pro nás pro všechny hodně znamenal. Podobný plácek byl i v Krásném Březně, ústecké čtvrti, kde vznikla Mongaguá. Chtěl jsem dostat kluky z ulice, nabídnout jim smysluplnější využití času, a tak jsem jim dresy rozdal. Vznikla prvotní Mongaguá, rozšířila se dál a teď už nás je osmnáct. Náhody podle mě neexistují.Co přesně je nápl