V předchozích dvou dílech jsme se věnovali tomu, proč může dítě v mateřské škole komunikovat omezeně a jak významnou roli v jeho komunikaci hraje pocit bezpečí, prostředí a přístup pedagoga. Pokud už rozumíme možným příčinám a současně jsme vytvořili prostředí, ve kterém se dítě může cítit jistěji, přichází další krok, a to začít vzájemnou komunikaci cíleně podporovat.
Když se komunikace nedaří aneb Jak porozumět dítěti v mateřské škole
3. díl: Od porozumění k podpoře
Mgr.
Aneta
Vodvárková
lektor
Podpora komunikace nemusí znamenat, že dítě budeme neustále vyzývat k mluvení, pokládat mu otázky nebo s ním procvičovat jednotlivá slova. Naopak velká část se odehrává během běžného dne v mateřské škole. Při ranním příchodu, během volné hry, u svačiny, při oblékání, při výtvarné činnosti, během pohybových aktivit i při společném úklidu vznikají desítky příležitostí, kdy dítě může něco sdělit, reagovat na druhého člověka, požádat o pomoc, vyjádřit souhlas či nesouhlas nebo se jednoduše zapojit do společného dění. Úkolem pedagoga je tyto situace rozpoznat, využít je a přizpůsobit způsob komunikace aktuálním možnostem dítěte tak, aby na něj nebyl vyvíjen nadměrný a neustálý tlak.
Základem je tedy
začít tam, kde se dítě právě nachází
. Pokud zatím komunikuje především gesty, pohledem nebo ukazováním, právě tyto projevy se stávají výchozím bodem další podpory. Pokud již používá jednotlivá slova, můžeme vytvářet příležitosti k jejich přirozenému rozšiřování. U dalšího dítěte už můžeme pracovat s jednoduchou větou nebo podporovat schopnost zahájit komunikaci s vrstevníkem. To, co je pro jedno dítě malým kro