V prvním díle jsme se zaměřili na nejčastější příčiny omezené komunikace u dětí v mateřské škole a na omyly, které mohou situaci dále zhoršovat. Pokud chceme dítě v komunikaci skutečně podpořit, nestačí však porozumět pouze příčinám. Stejně důležité je zaměřit se na prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, a na to, jak se v něm cítí. Pocit bezpečí je totiž základním stavebním kamenem a předpokladem pro to, aby se dítě mohlo otevřít, navazovat vztahy a postupně komunikovat s okolím.
2. díl: Jak vytvořit bezpečné prostředí, které podpoří komunikaci
Mgr.
Aneta
Vodvárková
lektor a speciální pedagog
Dítě, které se v konkrétním prostředí necítí bezpečně, nebude mít potřebu ani kapacitu navazovat jakoukoli interakci. Veškerá jeho energie směřuje k tomu, aby danou situaci zvládlo – zorientovalo se v prostředí, zvládlo odloučení od rodiče nebo regulovalo vlastní emoce. Komunikace v takové chvíli ustupuje do pozadí. Pocit bezpečí přitom není jen o fyzickém prostředí, ale především o prožívání dítěte. Každé dítě může stejnou situaci vnímat jinak – zatímco jedno se rychle zorientuje a adaptuje, jiné dítě může být citlivé a reagovat pláčem, odmítnutím nebo frustrací.
Jak si tedy pojem
bezpečné prostředí pro dítě
lépe představit?