Zkušenosti z rozhovorů s žáky, z terénu a ze zavádění programu KiVa v Moravskoslezském kraji

Výsledky výzkumu šikany hovoří o tom, že její definice a porozumění šikaně se napříč školou liší. Ukazuje se, že učitelé si mohou všímat jiných znaků viktimizace než ředitelé nebo členové školního poradenského pracoviště, a to zejména ve srovnání s tím, co popisují sami žáci (Newgent a kol., 2009). Ostatně existují i rozdíly mezi samotnými žáky – dívky a starší žáci označují specifické projevy chování jako šikanu častěji než mladší žáci a chlapci (Hellström a Beckman, 2020). Zjištění nepřímo podtrhují důležitost celoškolních programů jako je KiVa – společné aktivity, ale i viditelné prvky, vizibilita programu a zapojení celé školy vedou k tomu, že se postupně žáci i pedagogický sbor „slaďují“ v tom, co je přijatelné chování a co už přijatelné není – a to s určitou mírou univerzálnosti, ale zároveň v konkrétních kolektivech.

Zhruba každá pátá škola zapojená do programu KiVa pochází ze tří regionů, kde se rodiny častěji než v jiných potýkají s vysokou mírou exekucí a nedostupností bydlení – tedy v Ústeckém, Moravskoslezském nebo Karlovarském kraji (PAQ, 2024). Právě na Moravskoslezský kraj se zaměřil pilotní projekt programu proti šikaně KiVa, který realizovala organizace Schola Empirica s podporou Nadace Porticus.

Do výzkumné části pilotního projektu KiVa v Moravskoslezském kraji se oproti dřívějšímu výzkumu kromě učitelů, koordinátorů a ředitelů zapojili také přímo žáci z pěti škol napříč regionem. S nimi jsme mluvili o šikaně, jak jí rozumějí a vnímají ve srovnání s dřívějšími, často krátkodobějšími iniciativami proti šikaně a dosavadním fungováním KiVa ve škole.

Posun od dotazníkového hodnocení k debatě s žáky přinesl zásadní vhled do toho, jak se KiVa promítá do každodenního života školy. Dozvěděli jsme se, že se porozumění žáků šikaně mění v závislosti na tom, do jaké míry je program realizován v souladu s původním návrhem zavádění programu. V některých školách tak u žáků dochází ke změnám v porozumění šikaně už v prvním roce zavádění, v jiných školách zatím nikoli. Důležitým zjištěním je, že změny nutně nenastávají v případě škol, resp. tříd, které reportují nejvyšší míru implementační věrnosti. Tato implementační věrnost – fidelita, kterou hodnotíme na základě informací od učitelů, školních programových koordinátorů i vlastních metodiků, nutně neodráží kvalitu práce se třídou. Jinými slovy: formální plnění počtu odučených KiVa lekcí není dostatečným ukazatelem toho, že se skutečně ve třídách o šikaně mluví v podobě, která dokáže změnit klima ve třídě a má pozitivní dopad na chování žáků.

Na úrovni výzkumu proto dává smysl zaměřit se na fidelitu napříč jednotlivými součástmi programu. Místo sledování počtu lekcí je důležité zaměřit se na samotný způsob práce s žáky, více pracovat s perspektivou učitelů a trénovat řešení konkrétních situací a případů šikany. Začátky programu jsou do značné míry doslova pilotním fungováním, a tak není samozřejmostí, že je program automaticky přijat napříč pedagogickým sborem stejně. Proto je užitečné se ještě o něco více zaměřit na práci s pedagogy, na jejich metodickou podporu, ideálně doplněnou i organizační podporou v jednotlivých krocích zavádění programu. Někteří pedagogové jsou matadoři programů řešících šikanu a další program proti šikaně je pro ně spíše rutinou. Jiní pedagogové však vyžadují rozsáhlejší podporu své práce s žáky. Další – nebo třeba stejní – pedagogové neradi pracují s daty a nechtějí se zapojit do výzkumné části programu. Naše data z únoru 2026 ukazují, že pouze 31 % škol aktivně využívá evaluační reporty k plánování dalších kroků v implementaci. Výstupy výzkumu by přitom měly být nedílnou součástí diskuzí o řešení šikany ve školách.

Směr, na který v současné době ve Schole Empirice cílíme, spočívá jak v přesnější identifikaci míst programu, která vyžadují zvýšenou podporu pedagogů, tak ve zintenzivnění komunikace výsledků měření a jejich přenosu do přímé práce pedagogů s kolektivem. Smyslem měření totiž není dělat výzkum pro nadšené, ale zejména jej aktivně a cíleně využít k dodatečné podpoře a individuální práci se školami především v rané fázi zavádění programu. Ostatně cílené změny a uzpůsobení programu nemohou být bez dat nikdy přesné.