Pochopitelná je obava nejen rodičů, ale i zaměstnanců školy, kteří každý den čelí situacím, kdy se snaží korigovat hraní svých žáků. Kromě všech obav a rizik mají ale hry také svou druhou, dobrou stránku. Dítě může skrze hry prokázat svou snaživost, zvyšovat své sebehodnocení, svět her poskytuje prostor pro interakci s ostatními a navazování vztahů, hry mohou rozvíjet představivost, podporovat učení angličtiny.
Představovaná studie předcházela vývoji ve světě zdravotnictví, protože od 1. 1. 2022 se na území České republiky závislost na hraní digitálních her stane diagnostickou jednotkou, takže bude možné udělit diagnózu závislosti na hraní digitálních her. Dle našich zjištění by do této kategorie spadalo 3,70 % adolescentů v České republice ve věku 11–19 let. Toto zjištění nás vede k tomu, že je opravdu dost dětí, jejichž hraní lze označit za závislost, stejně tak je ale obrovské množství dětí, které sice hrají, a to i několik hodin denně, ale vůbec nemusejí být závislé. Pro udělení diagnózy je nutné zhodnocení odborníka, který dle diagnostických kritérií posoudí, zda se opravdu jedná o závislost, nebo jen o nadměrné hraní.
Mezi následky, které patří mezi kritéria pro diagnostiku hraní, patří problémy ve škole, problémy v rodině nebo například hraní pro zlepšení nálady. Mezi hráči, kteří nejsou závislí na hraní, má 14,11 % problémy ve škole. Ve skupině závislých již problémy ve škole uvádějí dvě třetiny žáků. Zjistili jsme, že mezi českými dospívajícími, již nevykazují závislost na hraní her, má 13,47 % problémy s rodinou (s partnerem, příp. s přáteli). Ve skupině závislých tyto problémy vykazovalo 51,08 %.
Dalším zajímavým zjištěním je, že 35,98 % ze všech jedinců nevykazujících znaky závislosti vyhledává hraní, aby si zlepšili náladu. Ve skupině závislých je ale již 81,94 % těch, kteří dokládají, že hrají kvůli tomu, aby se cítili lépe. Tyto údaje byly zjištěny nástrojem IGD, který je založen na kritériích pro závislost dle Diagnostického manuálu nemocí DSM V.
U českých dospívajících jsme zjistili, že dospívající, kteří sice hrají, ale nejsou závislí, věnují hře přibližně 1,5 hodiny ve všední den, o víkendu pak 2,2 hodiny. Závislí hráči tráví denně hraním průměrně 4,5 hodiny a o víkendu 6,9 hodin. Čas trávený hraním tedy určitě může být jedním kritériem, zdaleka ale ne jediným. Nejvíce hráčů s problémovým hraním digitálních her nalezneme mezi chlapci ve věku 12–14 let na základních školách.
Videoherní průmysl je starý více než 40 let, digitální hry nás obklopují čím dál více a stávají se nespornou součástí naší společnosti a našich životů. Musíme se naučit je používat v takové míře a takovým způsobem, aby neškodily a nezabíraly prostor ostatním volnočasovým aktivitám, vztahům, vzdělávání, ale abychom uměli využít potenciál, který hry přinášejí.
Další výsledky studie naleznete v publikaci: SUCHÁ, J., DOLEJŠ, M., PIPOVÁ, H., MAIEROVÁ, E. a P. CAKIRPALOGLU. Hraní digitálních her českými adolescenty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2018.
Vznik článku byl podpořen projektem IGA_FF_2019_001.
