Vývoj dítěte v raném věku je neoddělitelně spojen s jeho tělem. Tento předpoklad vychází z dob evoluce člověka, kdy jediné, čím bylo možné sledovat okolní svět a vytvářet na něj přiměřené reakce, bylo využití smyslové soustavy. To, co později nazýváme učením, se rozvíjí zcela nenápadně – dotekem, pohybem, vnímáním vůní, chutí, světel a zvuků. Smyslové vnímání je biologický proces, který umožňuje pochopit principy okolního světa a rozvíjet kognitivní dovednosti.
Senzorické hraní a jeho význam pro rozvoj dítěte
Ing.
Veronika
Hořeňovská
pedagožka, lektorka a školitelka senzorického hraní, logopedická
V posledních několika letech se pojem senzorického hraní stává jedním z témat předškolního vzdělávání a celkově raného rozvoje dítěte. Přesto v této oblasti stále panují nejasnosti, které mohou od jeho používání odrazovat. Někteří si jej stále spojují výhradně s hrou, módním trendem, případně senzorické hraní chápou jako „zbytečnou práci navíc“ zejména kvůli možnému nepořádku. Ve skutečnosti jde však o komplexní formu rozvoje dítěte postavenou na bazálních předpokladech organismu, která – pokud je správně uchopena – může být účinným nástrojem v rukou nejen rodičů, pedagogů, ale i školních poradců.
Tento článek nabízí ucelený pohled na smyslovou zkušenost dítěte a na to, jak s ní lze pracovat.
Proč jsou smyslové systémy vstupní branou nejen k učení
Výzkumy v oblasti senzorické integrace (Ayres, 2005) opakovaně potvrzují, že smyslové podněty jsou vstupním bodem do dětského mozku. Dítě v raném věku využívá smyslové vnímání nejen jako zdroj informací, ale také ja