Prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků

Vydáno:

Z názvu článku přímo vyplývá, že se dnes budu věnovat otázce prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků, a to jak z obecného pracovněprávního pohledu, tak i z hlediska školské legislativy. V rámci srovnání obou rovin právní úpravy se dotknu i novely zákona o pedagogických pracovnících, která upravila problematiku dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Rovněž si dovolím učinit několik praktických poznámek z hlediska daňového dopadu prohlubování kvalifikace zaměstnanců na zaměstnavatele, tedy školy.

Prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků
David
Borovec
poradenské služby v oblasti pracovního práva
Úvodem bych si dovolil uvést, proč se klade taková pozornost na prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků, komplexněji řečeno na odborný rozvoj těchto zaměstnanců. Mohl bych zmínit jako důvod přirozenou potřebu po sebevzdělávání a seberealizaci lidí v pracovním životě. Vždyť dnes již máme za prokázané, že jednou získaná kvalifikace, pokud se neudržuje, se postupně v průběhu doby vlivem zapomínání snižuje, byť z oficiálního hlediska nadále ten či onen zaměstnanec splňuje zákonné předpoklady pro výkon práce. Pak nám nezbývá než řešit otázku, jak dosáhnout toho, aby se kvalifikace reálně nesnižovala. Možnosti jsou dvě.
Zaprvé můžeme předcházet procesu zapomínání tím, že budeme činnosti, pro jejichž výkon jsme kvalifikaci získali, co nejčastěji opakovat. Zadruhé se můžeme účastnit různých školení, seminářů nebo se vzdělávat formou samostudia. Právě tou druhou možností vedoucí k udržení kvalifikace se dnes ve svém článku věnuji. Nicméně měl bych se ještě vrátit k úvodnímu zamyšlení o potřebách odborného rozvoje zaměstnanců. Pokud jsem totiž předtím zmínil psychologický náhled na nutnost prohlubovat si kvalifikaci, měl bych nyní uvést i právní příčinu, která nutí Vás, ředitele škol, abyste systematicky vedli pedagogické pracovníky k dalšímu vzdělávání. Tou příčinou je tedy na první pohled marginální, leč současně významné, ustanovení § 164 odst. 1 písm. e) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, které ukládá řediteli školy povinnost vytvářet podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. V této souvislosti je vhodné doplnit, že tato povinnost je dále rozvedena v zákoně č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“), o kterém budu hovořit v rámci zvláštní úpravy.
Prohlubování kvalifikace z pracovněprávního hlediska
Nyní bych se již zaměřil na obecnou úpravu institutu prohlubování kvalifikace tak, jak ji nalezneme v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 230 odst. 0 zákoníku práce je zaměstnanec povinen prohlubovat si soustavně svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Co se skrývá pod pojmem „prohlubování“ kvalifikace nám objasňuje výkladové pravidlo v ustanovení § 230 odst. 1 zákoníku práce, dle kterého se prohlubováním kvalifikace rozumí průběžné doplňování kvalifikace, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce. Za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.
Výše uvedené ustanovení § 230 odst. 2 zákoníku práce rovněž zakládá významné oprávnění ve prospěch zaměstnavatele, který může na jeho základě zaměstnanci uložit povinnost účasti na školení a studiu nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace, přičemž prohlubování kvalifikace může být zajištěno přímo na pracovišti zaměstnavatele nebo může probíhat v prostorách subjektů, které mají prohlubování kvalifikace v předmětu své činnosti.
Ve vztahu k odměňování zaměstnanců – pedagogických pracovníků bych měl doplnit také ustanovení § 230 odst. 3 zákoníku práce, na jehož základě se účast zaměstnance na školení nebo jiných formách přípravy nebo studium za účelem prohloubení kvalifikace považuje za výkon práce, za který přísluší mzda nebo plat. Z komplexního ekonomického pohledu ovšem nevznikají zaměstnavatelům, tedy školám, pouze náklady na plat pedagogických pracovníků, ale také náklady spojené s prohlubováním kvalifikace, které rovněž nese zaměstnavatel. Nicméně právní úprava nikterak neomezuje při případné vyšší finanční náročnosti některých školení nebo jiných forem přípravy k prohloubení kvalifikace možnost rozložení nákladů. Tedy zaměstnanec se může společně se zaměstnavatelem podílet na nákladech vynaložených za účelem prohloubení kvalifikace.
Avšak zatímco si někteří zaměstnanci nejen aktivně vyhledávají možnosti dalšího vzdělávání nebo se i případně podílejí na nákladech vynaložených na prohloubení jejich kvalifikace, nalezneme i druhou skupinu zaměstnanců, která o prohloubení kvalifikace nejeví zájem. Dokonce bych mohl říci, že se mohou mezi nimi najít i zaměstnanci bojkotující snahy zaměstnavatele o prohloubení jejich kvalifikace. Jaký postup by v takovém případě měl ředitel školy zvolit? Už jenom z hlediska požadavku na vytváření podmínek vhodných pro další vzdělávání pedagogických pracovníků plynoucího ze zákona o pedagogických pracovnících se vylučuje možnost zůstat pasivní a přijmout postoj zaměstnanců. Vždyť zaměstnancům je výslovně ustanovením § 230 odst. 2 zákoníku práce uložena povinnost si kvalifikaci prohlubovat. Nadto je vhodné připomenout, že tato povinnost je zaměstnancům, v našem případě pedagogickým pracovníkům, vyvážena právě jejich nárokem na plat za účast na školení nebo za dobu trvání jejich samostudia.
Z dříve uvedeného tedy vyplývá, že i zaměstnavatel má právo trvat na prohlubování kvalifikace ze strany zaměstnanců. Jakou oporu pak nabízí ředitelům škol při prosazování tohoto záměru instituty pracovního práva? Zde můžeme nejlépe vycházet z platné judikatury. Pokud se pedagogický pracovník školení nebo studia za účelem prohloubení kvalifikace, na němž mu účast nařídil zaměstnavatel (ředitel školy), nezúčastní, mohlo by to vyvolat závažné pracovněprávní důsledky v neprospěch pedagogického pracovníka. Takové jednání ze strany pedagogického pracovníka by mohlo být kvalifikováno jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci1) (v terminologii starého zákoníku práce účinného do 31. 12. 2006 známé jako „porušení pracovní kázně“).
„Jestliže se zaměstnanec školení neúčastní a jinou práci nekoná, může se jednat i o nepřítomnost v práci. Nepřítomnost na školení či studiu, protože je výkonem práce, může být posouzena také jako neomluvená. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje zaměstnavatel v dohodě s příslušným odborovým orgánem, působí-li u něj odborová organizace. Jestliže u něj odborová organizace nepůsobí, rozhoduje o neomluvené nepřítomnosti sám.“2)
Pedagogický pracovník by se tak vystavil v případě minimálně trojí absence na školeních nebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace riziku skončení pracovního poměru z důvodu soustavného méně závažného porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce.
Současně bych měl též poukázat na právo zaměstnavatele, ředitele školy, nařídit zaměstnanci, pedagogickému pracovníkovi, účast na školení, jiné formy přípravy nebo studium za účelem prohloubení kvalifikace též mimo pracovní dobu, tedy jako práci přesčas, budou-li splněny podmínky upravené ustanovením § 93 zákoníku práce.
Zároveň ovšem platí, že by práce přesčas měla být nařizována pouze výjimečně a z vážných provozních důvodů. Nadto v případě prohlubování kvalifikace není možné podle ustanovení § 91 zákoníku práce nařídit práci přesčas ve dnech pracovního klidu.
Prohlubování kvalifikace z hlediska zvláštní úpravy
Pokud zmiňuji zvláštní úpravu, měl bych jistě uvést, co se zvláštní úpravou v našem případě myslí. Tedy jedná se o právní předpisy upravující oblast školství. Kromě školského zákona, ze kterého vyplývá již dříve rozebíraná povinnost ředitele školy vytvořit vhodné podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, se dále institutu prohlubování kvalifikace dotýkají zákon o pedagogických pracovnících a také vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.
Právě ustanovení § 24 odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících navazuje na školský zákon [§ 164 odst. 1 písm. e)] a konkretizuje povinnost ředitelů škol v oblasti prohlubování kvalifikace tak, že ředitel školy nejen že musí zajistit vhodné podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, ale také musí toto vzdělávání organizovat, a to podle plánu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, který stanoví po projednání s místním odborovým orgánem, byl-li ve škole zřízen. Nadto je při sestavování plánu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků povinen přihlížet ke studijním zájmům pedagogického pracovníka, potřebám a rozpočtu školy.
Nicméně abych pouze nehovořil o povinnostech ředitele školy vztahujících se k odbornému rozvoji pedagogických pracovníků, považuji za nutné, abych do tohoto kontextu zařadil i odpovídající povinnost pedagogického pracovníka obnovovat, udržovat a doplňovat si kvalifikaci dalším vzděláváním během své pedagogické činnosti. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 24 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících.
V jednom z navazujících ustanovení, konkrétně § 24 odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících, jsou pak upraveny jednotlivé formy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, tedy přípustné formy prohlubování kvalifikace.
Rozlišujeme:
 
další vzdělávání pedagogických pracovníků na vysokých školách, v zařízeních dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a v jiných zařízeních na základě akreditace udělené MŠMT (institucionální forma vzdělávání),
 
samostudium.
V souvislosti s institucionální formou vzdělávání bych mohl odkázat na podrobnější úpravu, která je obsažena ve vyhlášce č. 317/2005 Sb. Dle této vyhlášky bychom mohli další vzdělávání pedagogických pracovníků rozdělit do několika kategorií (studium ke splnění kvalifikačních předpokladů, studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů a studium k prohlubování odborné kvalifikace). V rámci našeho dnešního tématu nás tak bude zajímat právě okruh – studium k prohlubování odborné kvalifikace. Jak bychom si ale mohli takové studium charakterizovat?
Z ustanovení § 10 příslušné vyhlášky vyplývá, že se studiem k prohlubování odborné kvalifikace rozumí průběžné vzdělávání, které je zaměřeno na aktuální teoretické a praktické otázky související s procesem vzdělávání a výchovy. Obsahem průběžného vzdělávání jsou zejména poznatky z obecné pedagogiky, pedagogické a školní psychologie, teorie výchovy, obecné didaktiky, vědních, technických a uměleckých oborů a jejich oborových didaktik, prevence sociálně-patologických jevů a bezpečnosti a ochrany zdraví. Průběžné vzdělávání může zahrnovat i jazykové vzdělávání pedagogických pracovníků.
V jakých formách tedy může prohlubování kvalifikace probíhat v praxi? Zde vycházíme z nabídky pedagogických fakult a fakult zajišťujících odbornou přípravu, dále pedagogických center, profesních organizací, soukromých agentur a konečně také samotných škol. Všechny tyto vzdělávací instituce umožňují formou různých kurzů, cyklů přednášek nebo letních škol pedagogickým pracovníkům si dále vzdělání prohlubovat.
Zároveň nemohu opomenout skutečnost, že frekventovanou a velmi oblíbenou v řadách zaměstnanců zůstává i druhá forma prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků, a to samostudium. Tento institut je upraven v ustanovení § 24 odst. 4 písm. b) a odst. 7 zákona o pedagogických pracovnících. Podle předmětného ustanovení přísluší pedagogickým pracovníkům volno v rozsahu 12 pracovních dní ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody nebo účast pedagogického pracovníka na institucionální formě dalšího vzdělávání (ať už za účelem prohloubení, nebo zvyšování kvalifikace). Nutno podotknout, že právě druhý důvod byl doplněn novelou zákona o pedagogických pracovnících účinnou od 1. července 2010. Dle mého názoru novela v daném bodě ředitelům škol prospěla, protože otevřela možnost odpovídajícím způsobem snížit nárok pedagogického pracovníka na volné dny k samostudiu, pokud se jinak aktivně účastní institucionální formy dalšího vzdělávání. V konečném důsledku by se to mělo projevit v efektivnějším zajištění činnosti školy – zejména v oblasti přímé vyučovací činnosti, která je pro školu pro její výchovně-vzdělávací cíle typická.
Prohlubování kvalifikace z daňového hlediska
Rád bych si také dovolil několik stručných poznámek k daňovým aspektům institutu prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků. Z právního hlediska je tato problematika upravena v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 a § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti se zmíněnou právní úpravou bych mohl poznamenat, že daňové dopady jsou shodné, ať se již jedná právě o pedagogické pracovníky, nebo i o kterékoliv jiné zaměstnance.
Mohli bychom si položit otázku, které výdaje jsou daňově uznatelné. Podle citovaných ustanovení zákona o daních z příjmů se za daňové výdaje v roce 2010 považují výdaje na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje na prohlubování kvalifikace zaměstnanců, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Ačkoli se to netýká našeho aktuálního tématu, doplním, že za daňové výdaje se rovněž považují výdaje na zvyšování kvalifikace a na rekvalifikaci zaměstnanců, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Pokud se jedná o formu, kterou by měly mít daňově uznatelné výdaje, lze konstatovat, že podle současné právní úpravy je v daném případě právně bez významu, zda jde o peněžité, nebo o nepeněžité plnění. Obě formy mají tedy charakter daňového výdaje.
Naproti tomu rozhodující skutečností o daňové uznatelnosti výdaje je souvislost vzdělávání zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele, v našem případě školy, a také se samotným pracovním zařazením zaměstnance. Pokud by se tedy zaměstnavatel rozhodl poskytovat zaměstnancům možnost používat vzdělávací zařízení (tj. v nepeněžní formě), aniž by se jednalo o vzdělávání související s předmětem činnosti zaměstnavatele, nemohl by takové výdaje zařadit jako daňově uznatelné.
Závěr
V dnešním článku, který právě pozvolna, vážení čtenáři, dočítáte, jsem se pokusil o nastínění základních charakteristik institutu prohlubování kvalifikace a současně o průnik obecné pracovněprávní úpravy se zvláštní úpravou určenou pedagogickým pracovníkům. Mým cílem bylo, abych se co nejvíce přiblížil reálným potřebám školské praxe, která se podobně jako jiná odvětví problematikou odborného rozvoje kontinuálně zabývá.
Závěrem bych si dovolil předeslat náplň příštího článku tohoto seriálu. Protože se snažím postupovat logicky a dodržovat přirozenou stavbu okruhů odborného rozvoje zaměstnanců, tak bych se měl příště zabývat problematikou zvyšování kvalifikace pedagogických pracovníků. Na tento pracovněprávní institut nahlédneme společně opět optikou obecné pracovněprávní a následně zvláštní úpravy. Rovněž pohlédneme na daňové dopady, nicméně učiníme tak stručně (obdobně jako v aktuálním pojednání o prohlubování kvalifikace), protože pro některé z příštích čísel našeho časopisu již plánuji článek, který se bude daňové problematice v odborném rozvoji zaměstnanců věnovat komplexněji.
Zdroje a doporučené odkazy
 
Bělina, M. et al. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 1146 s. ISBN 978-80-7400-317-2.
 
Bělina, M. et al. Pracovní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 612 s. ISBN 978-80-7400-186-4.
 
Macháček, I. Zaměstnanecké benefity. Praktická pomůcka jejich daňového řešení. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 148 s. ISBN 978-80-7400-301-1
 
Valenta, J. Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem, právní stav k 16. 4. 2009. 4. vyd. Olomouc: ANAG, 2009. 800 s. ISBN 978-80-7263-530-6.
 
Vysokajová, M; Kahle, B; Doležílek, J. Zákoník práce. Komentář. 2., aktualizované vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. 504 s. ISBN 978-80-7357-327-0.
 
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1873/2000, elektronický systém ASPI, identifikační č. JUD28675CZ
Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1873/2000
Bělina, M. a kol., Zákoník práce, s. 588

Související dokumenty

Pracovní situace

Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Odborná kvalifikace asistenta pedagoga
Výpověď daná zaměstnavatelem pedagogickému pracovníkovi, který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace
Novela zákona o pedagogických pracovnících
Odborný rozvoj začínajících pedagogických pracovníků
Kvalifikační dohoda
Prohlubování kvalifikace pedagogických pracovníků
Zvyšování kvalifikace pedagogických pracovníků
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 1. stupni ZŠ a v přípravných třídách
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na SŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v ZUŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na VOŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 2. stupni ZŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v jazykové škole
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v MŠ
Odborná kvalifikace pedagogů volného času
Odborná kvalifikace speciálních pedagogů, psychologů, metodiků prevence a asistentů pedagoga
Odborná kvalifikace vychovatelů
Posouzení kvalifikace v případě souběhu více pedagogických pozic
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků - přechodná ustanovení

Poradna

Studium pedagogiky pro učitele odborných předmětů SŠ
Uznání kvalifikace podle novely zákona o pedagogických pracovnících
Pomocná kuchařka
Kvalifikace
Školní psycholožka
Výpověď zaměstnavatele pro nesplnění kvalifikačních předpokladů
Absence učitelů - studium
Kvalifikace
Kvalifikace
Doplnění pedagogické kvalifikace; asistent pedagoga
Vedoucí učitel odborného výcviku
Smlouva
Kvalifikace
Kvalifikace
Kvalifikace
Kvalifikace
Cestovní náhrady
Výkaz práce
Učitel na DPP bez vysokoškolského vzdělání
Povinnost zaměstnavatele dát výpověď zaměstnanci pro nesplnění předpokladu odborné kvalifikace

Zákony

563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
262/2006 Sb. zákoník práce
586/1992 Sb. o daních z příjmů
561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

Vyhlášky

317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků