Nový způsob identifikace a vykazování žáků se sociálním znevýhodněním

Vymezení kategorie žáků se sociálním znevýhodněním bylo v našem vzdělávacím systému dosud poměrně nejasné. Část žáků sice přicházela z vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně (dále též „PPP“) s diagnózou „žák s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek“ (v pedagogickém žargonu někdy také „KŽV“), to se ale mohlo týkat jen žáků, které jejich rodiče na vyšetření v PPP objednali. V řadě případů žáci ze sociálně vyloučených lokalit, ubytoven nebo jinak sociálně znevýhodněného prostředí ale na vyšetření v PPP nikdy nebyli, a proto ani nemohli být takto diagnostikováni. V rámci projektu byl proto proces identifikace sociálního znevýhodnění přenesen na úroveň samotných škol, do kterých žáci chodí.

První verze metodiky vznikla již v roce 2022 v návaznosti na poznatky z výzkumu Pedagogické fakulty UK a byla rozpracována ve spolupráci s poradenskými pracovníky ze 14 základních škol a s dalšími experty v oblasti vzdělávání. Ve školním roce 2022/2023 byl materiál pro identifikaci žáků se sociálním znevýhodněním pilotně ověřen ve 40 základních školách, o dva roky později už byla metodika používána ve více než třech stovkách základních škol. Společně s novou aktualizovanou verzí metodiky vznikly v projektu PROP i její pro mateřské školy a pro školy střední.

Postup pro práci s metodikou je poměrně jednoduchý. V prvním kroku vedení školy vybere vhodného pracovníka školy, kterého identifikací dětí/žáků se sociálním znevýhodněním pověří – v základních a středních školách to zpravidla bývá některý z pracovníků školního poradenského pracoviště, třeba sociální pedagog nebo školní speciální pedagog, v mateřské škole to může být učitel nebo asistent, který má o danou problematiku zájem. Tento pověřený pracovník se seznámí s metodikou a souvisejícími materiály, v ideálním případě také absolvuje příslušný volně dostupný webinář NPI ČR. Pověřený pracovník pak postupuje třídu po třídě a v rámci konzultací s třídními učiteli společně určují, které žáky z dané třídy je možné zařadit do kategorie žáků se sociálním znevýhodněním.

V celém procesu metodika vychází z této základní definice: „Za považujeme žáka, v jehož vzdělávání lze identifikovat výrazné bariéry vznikající v důsledku sociálně podmíněných (tj. ne-zdravotních) příčin.“ (Němec, 2025, s. 8)

Při vlastním hodnocení žáků se pracovníci školy soustředí vždy na ty projevy znevýhodnění, které lze u žáků sledovat ve škole. Celý proces respektuje skutečnost, že učitel není sociální pracovník a nemusí mít podrobné informace o sociálních podmínkách, ze kterých žák pochází. V identifikaci tak není hodnocena sociální situace žákovy rodiny, ale pozornost je soustředěna na bariéry, které v důsledku sociálních specifik domácího zázemí vznikají ve vzdělávání žáka.

V rámci identifikace je u žáků hodnoceno následujících sedm oblastí potenciálních bariér:

Na základě výsledků jsou pak žáci zařazeni do jedné z těchto čtyř výsledných kategorií:

– v této kategorii jsou zařazeni žáci, u kterých se neobjevují žádné projevy sociálního znevýhodnění nebo u kterých jsou dopady znevýhodnění jen zcela minimální.

– v této kategorii jsou zařazeni žáci, u kterých se dlouhodobě projevují některé menší dopady sociálního znevýhodnění, zpravidla ale zvladatelné zvýšenou podporou ze strany učitele.

– v této kategorii jsou zařazeni žáci, kteří dlouhodobě čelí významnějším sociálně podmíněným bariérám ve vzdělávání a pro jejich efektivní podporu už jsou potřebná nadstandardní podpůrná opatření (např. doučování, pomoc asistenta pedagoga, podpora sociálního pedagoga apod.).

– v této kategorii jsou zařazeni žáci, v jejichž vzdělávání jsou dlouhodobě patrné tak zásadní bariéry, že je jen obtížně možné vzdělávat je standardním způsobem. U těchto žáků je pro jejich efektivní podporu nutná intervence zahrnující celý komplex vzájemně provázaných podpůrných opatření.

V praktickém zpracování při práci s identifikací pomáhají pedagogům škol interaktivní tabulky, do kterých mohou za každého žáka zanést pouze dílčí hodnoty v jednotlivých kategoriích znevýhodnění. Tabulka pak sama vyhodnotí celkové znevýhodnění, určí výslednou kategorii žáka a sama také spočítá počet žáků identifikovaných v jednotlivých kategoriích sociálního znevýhodnění za celou školu.

Zkušenosti z uplatnění metodiky v projektu PROP ukazují, že identifikace žáků se sociálním znevýhodněním realizovaná přímo ve školách má řadu výhod – zejména jde o tyto:

Důležitou zprávou je, že , a to včetně uvádění počtu identifikovaných dětí a žáků ve výkazech o mateřské škole (výkaz M1), o základní škole (M3) nebo o střední škole (M8). Je proto vhodné se na práci s metodikou připravit – vybrat ve škole pracovníka, který bude mít identifikaci dětí a žáků se sociálním znevýhodněním na starosti, tohoto pracovníka prostřednictvím volně dostupných materiálů v užití metodiky proškolit a poté mu poskytnout prostor, aby ve spolupráci s učiteli identifikoval počty žáků se sociálním znevýhodněním v jednotlivých třídách školy.

Metodika identifikace žáků se sociálním znevýhodněním a všechny související materiály společně s videozáznamem z webináře k použití těchto materiálů jsou všem zájemcům volně dostupné na webu Národního pedagogického institutu Zapojmevšechny.cz.