Slovo distanční má několik významů, kromě slova dálkový toto slovo také znamená vzdálený nebo mající odstup. Naše první zkušenosti s distanční nebo také s online výukou jsou ale naprosto překvapivé. Odstup, který mezi školou, rodiči a žáky dost často existuje, distanční výuka postupně bořila a naopak vzájemný respekt, pomoc, ohleduplnost a chápavost se staly tím, co bourá bariéry a spojuje lidi i přesto, že sedí doma u monitorů.
Distanční výuka jako příležitost pro celé školství
Ing.
Jaroslav
Jirásko
MBA
ředitel Základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad, viceprezident AŘZŠ a člen vedení UP
Na situaci s uzavřením škol nebyla naprostá většina škol připravená, o to více dostala šanci kreativita, kompetence k řešení problémů a fantazie zároveň s odpovědností za to, že se to „prostě nějak musí zvládnout“.
Na naší škole jsme zvolili vícekrokovou strategii. Tu jsme mohli vytvořit v den, kdy jsme se ještě společně sešli na poradě „face to face“. Bylo to naše poslední fyzické setkání ve škole.
První krok – strategie stanovení největších priorit (takzvané hašení toho nejhoršího, vše ostatní počká)
První krok spočíval v tom, že jsme se museli dohodnout na jednotném způsobu komunikace s rodiči a se žáky – v první fázi to samozřejmě bylo to, co všichni známe a používáme, Škola online. Dohodli jsme se také na pravidlech a zásadách:
1.
využít šance k tomu, aby vzdělávání bylo pro děti zábavné;
2.
používat formativní hodnocení;
3.
v této fázi úplně vynechat výchovy a řešit pouze ostatní předměty;
4.
nepřetěžovat rodiče ani děti;
5.
nedodržovat dopolední rozvrh a dát dětem šanci, ať pracují, kdy jim to časově vyhovuje;
6.
eliminovat učebnice, papírové materiály, skenování a tisk a využívat online aplikace;
7.
učitelé budou případné úkoly dávkovat s mírou, s delším časovým limitem a každý jiný den v týdnu.
No a pak se začala řešit nejdůležitější otázka – jak na to. Každý učitel sdělil fóru svoji představu a závěrem přišlo pro mě velké překvapení: „Dáme si kafčo a za půl hodiny se sejdeme v počítačovce a navzájem si to tam ukážeme.“ A tak proběhlo sdílení Microsoft Forms, Quzizz, Kahoot, Fraus online a online programů pro první stupeň. Stejně tak vznikla dohoda, že to, co jsme si ukázali, budeme používat, a kdo to neumí, tak se to naučí. Čili etapa řešení největších priorit se stala pro učitele také etapou zahájení intenzivního vzájemného učení. První velká radost.
Druhý krok – etapa pilotní realizace – 14 dní
V této fázi jsme se dohodli, že strategii, kterou jsme si stanovili, budeme „pilotně“ aplikovat, učit se, analyzovat, komunikovat a vyhodnocovat, co a jak funguje. Cílem bylo zjistit, kolik žáků se vůbec do distanční výuky aktivně zapojí, jak budou reagovat rodiče, jaké technické možnosti žáci mají a jak je můžeme podpořit. Od počátku nám bylo jasné, že ne všichni budou ochotni aktivně online spolupracovat, že ne všichni mají dostatečné technické vybavení a že musíme vsadit na vnitřní motivaci žáků a odpovědnost rodičů, nespolupracující část nedokážeme bez snahy z jejich strany ovlivnit. Nakonec se ukázalo, že zájem o vzdělávání má cca 80 % žáků, naprostá většina na prvním stupni, menší část na druhém. Škola nabídla žákům zapůjčení iPadů, zájem jsme zaznamenali u cca pěti žáků.
Tato etapa přinesla několik zjištění:
1.
Digitální dovednosti rodičů i žáků jsou v mnoha případech naprosto nevyhovující – musíme jim věnovat určitý čas, aby se vůbec naučili přihlašovat se, stahovat a vkládat přílohy, registrovat se do online aplikací.
2.
Rozdíl mezi prvním a druhým stupněm je výrazný především v digitálních dovednostech žáků, a čím nižší ročník, tím více se zapojují rodiče (a tím pádem se musí dávat velký pozor, aby pracující rodiče nebyli přetěžováni a školu s dětmi zvládali).
3.
Tolerance a ohleduplnost všech je úžasná, rodiče se ke škole chovají velmi přátelsky, učitelé je maximálně podporují, žáci posílají škole pozdravy a informace o sobě a atmosféra celkové ohleduplnosti ve společnosti se projevuje i u nás ve škole. Druhá velká radost.
Třetí krok – etapa reflexe a revize online vzdělávání
Po prvních dvou týdnech nastává doba reflexe, analýzy a revize nastavených pravidel. Připravili jsme online dotazníky pro rodiče i žáky s cílem zjistit, jak intenzivně se škole věnují, co je baví, co je naopak špatně a co by škola měla zlepšit.
Zjištění:
1.
naprostá většina rodičů je spokojená, malá část uvádí, že nestíhá;
2.
žáci do školy něco dělají rádi, něco je nebaví, nejvíce je baví online aplikace, videa a elektronické kvízy;
3.
učitelé svoji práci z pohledu žáků i rodičů zvládají dobře;
4.
rodiče i žáci oceňují aktivity typu UčíTelka a ČT Edu.
Vzájemná dohoda učitelů směřuje k tomu, že je čas aplikovat do výuky Teams pro všechny, doplnit vzdělávací aktivity o videolekce a videosetkávání a doplnit rozsah vzdělávacích aktivit také o témata z výchovných předmětů a z průřezových témat. Více bychom měli zařadit aktivity, které děti baví, a podpořit výrazněji exponované rodiče formou snížení nároků nebo online pomoci. Než stihnu napsat všem zprávu o tom, že hlavní aplikací pro všechny se stává Teams, už dostávám zprávu z dvou tříd, že Teams všem funguje a vše je OK. Třetí velká radost.
Distanční vzdělávání v době koronavirové krize je opravdu velmi specifické období, které zhodnotí až historie a bezpočet vědeckých studií. Co však víme už nyní, je to, že se jedná o období velké solidarity a sounáležitosti a pro školství se otevřely nové obzory a možná i celá nová etapa. Ukazuje se, že vzdělávání z domova je zábavné a že žáci možná zbytečně moc času tráví v kamenných školách. Projevuje se, že honby za jedničkami, diktáty a „nachytávání“ na chybě v systému vůbec nechybí a že pravidelný, jednotný, „stádní“ systém výuky podle rozvrhu není vyhovující, že svobodná volba časového rozvržení a výběr činností podle vlastního rozhodnutí je posilující pro chuť a vnitřní motivaci.