Covid-19 jako učitelova nemoc z povolání

O tom, že epidemická situace ve školství není dobrá, svědčí i moje vlastní zkušenost. Osobně znám dvě nemocné a obě jsou učitelky. Jednou je moje maminka, která vyučuje na gymnáziu, druhou je kamarádka, která pracuje v mateřské škole. Obě se s největší pravděpodobností nakazily na pracovišti. Proto jsem si položila otázku, zda může být nemoc covid-19 považována za nemoc z povolání nebo za pracovní úraz a zda za ni nemocným učitelům může příslušet finanční odškodnění.

Výsledek odborného právního posouzení se dá shrnout následovně. Onemocnění covidem-19 není pracovní úraz³⁾, ale v některých případech může být nemocí z povolání. To potvrzuje stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP ze dne 25. 3. 2020 (dále jen „Stanovisko“)⁴⁾ a také stanovisko Ministerstva zdravotnictví⁵⁾.

Když shrneme podmínky pro nemoc z povolání stanovené právními předpisy a doplníme je o informace uvedené ve Stanovisku, pak může učitel-zaměstnanec žádat o odškodnění při splnění dvou podmínek.

Veškeré nemoci z povolání jsou uvedeny v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto nařízení jsou nemocí z povolání také onemocnění přenosná nebo parazitární. Takovým onemocněním je i onemocnění covid-19.⁶⁾

Pod první podmínku spadá dále to, že zaměstnanec musí být skutečně nemocný. „Být pozitivní“ na covid nebo být v karanténě nestačí. Pozitivní test totiž svědčí o existenci viru v těle, ale nikoliv o nemoci, kterou tento virus způsobuje. Nemocným je podle Stanoviska ten zaměstnanec, který je pozitivně testován na koronavirus a zároveň má klinické příznaky uvedené ve zdravotnické dokumentaci. Klinickými příznaky jsou zpravidla vysoké teploty, dušnost, kašel, bolest hlavy nebo kloubů. I když zaměstnanec vykazuje příznaky nemoci covid-19, ale nemá pro to podklady ve zdravotnické dokumentaci, např. u svého obvodního lékaře nebo při hospitalizaci v nemocnici, pak nemá jak prokázat, že nemoc skutečně prodělal. V praxi tak bude nutné, aby příznaky nemoci byly potvrzené ošetřujícím lékařem.

Pokud shrneme předchozí odstavec, zaměstnanec onemocněl nemocí covid-19, pokud 1) má pozitivní test na příslušný koronavirus, 2) má klinické příznaky nemoci covid-19 a zároveň 3) jsou tyto informace zaznamenány ve zdravotnické dokumentaci. Pokud splňuje tyto podmínky, může se obrátit na specializovaného lékaře s povolením od Ministerstva zdravotnictví, který mu potvrdí, že prodělal nemoc, která je uvedena v seznamu nemocí z povolání.

Druhou podmínkou při přiznání odškodnění za nemoc z povolání je to, že zaměstnanec se s největší pravděpodobností nakazil na pracovišti – tedy ve škole. Tato podmínka bude v praxi činit pravděpodobně větší obtíže než první. Nikdy totiž nejsme schopni prokázat, že se učitel stoprocentně nakazil od jiného učitele, a ne od náhodného kolemjdoucího. Proto u nemocí z povolání platí, že není nutné prokazovat, že se zaměstnanec stoprocentně nakazil ve škole, postačí, pokud ve škole v době nakažení zaměstnance existovalo reálné riziko nákazy. Existenci tohoto rizika posuzují krajské hygienické stanice. Podle Stanoviska by hygieny měly zkoumat, zda zaměstnanec v inkubační době onemocnění covid-19⁷⁾ přišel prokazatelně v zaměstnání do úzkého profesního kontaktu s osobou s prokázanou pozitivitou na covid-19 v inkubační době u této osoby nebo v době manifestních projevů nemoci. Pokud ano, pak jsou splněna kritéria pro nemoc z povolání. Pokud ne, nejedná se o nemoc z povolání.

Pro představu uvádím, že k 13. 8. 2020 uznala Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje pět případů onemocnění covid-19 jako nemoc z povolání.⁸⁾

Pokud je učitel nemocný, pobírá dávku nemocenského pojištění ve výši 60 % průměrného výdělku. Od zaměstnavatele může požadovat doplatek do průměrného výdělku, tedy přibližně zbylých 40 %.

Pokud si učitel kupoval některé léky z vlastního, může požadovat od zaměstnavatele jejich proplacení.

Bolestné představuje odškodnění vytrpěné bolesti a jeho výše se bude lišit podle závažnosti průběhu nemoci covid-19. Počítá se v tzv. bodech podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Jeden bod představuje 250 Kč. Výši bolestného stanovuje vždy lékař, nicméně nařízení vlády stanoví určitá pravidla pro stanovení výše bolestného, a to následovně:

Násobíme-li částkou 250 Kč za jeden bod, pohybujeme se v částkách mezi 12 500 Kč až 150 000 Kč za odškodnění vytrpěné bolesti.

Ztížení společenského uplatnění představuje trvale zhoršený zdravotní stav v důsledku nemoci, a tím pádem horší uplatnění zaměstnance ve společnosti. Příkladem ztížení společenského uplatnění u nemoci covid-19 by mohlo být trvalé poškození plic. Ztížení společenského uplatnění posuzuje lékař. Dle mého názoru bude nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění v případě onemocnění covid-19 zcela výjimečný.

Učitel může u zaměstnavatele uplatnit i jiné náklady, které mu v souvislosti s nemocí vznikly.

Učitelé a jiní pedagogičtí pracovníci mohou uplatňovat vůči zaměstnavateli nároky vyplývající z onemocnění covid-19 jako nemoci z povolání. Budou však muset prokázat, že nemoc se u nich projevila klinickými příznaky, že tyto příznaky jsou zaznamenány ve zdravotnické dokumentaci a zároveň že přišli v inkriminované době ve škole do styku s jiným nakaženým učitelem nebo žákem. Výše odškodnění bude záviset zejména na délce nemoci a závažnosti jejího průběhu, nicméně se dá očekávat, že se bude pohybovat v rámci desetitisíců až nižších statisíců korun. Toto odškodnění hradí pojišťovna zaměstnavatele.