Didaktika

„Není nic tak mocného jako myšlenka, jejíž čas přišel.“ „Není nic tak nebezpečného jako myšlenka, pokud je to jediná, kterou máte.“ Seymour Papert

Děti si rády hrají a milují, když nemusí sedět jen v lavici či u nástroje. Ráda jim tento luxus dopřávám. Hravě se tak naučí hudební teorii, aniž by měly pocit, že se něco učí. Zároveň si změnou aktivity odpočinou.

V dubnovém čísle přinášíme pokračování rozhovoru s Milanem Ducháčkem o úskalích fakultní přípravy budoucích učitelů nejen dějepisu.

Robert Čapek (známý také jako Líný učitel) poslal na trh další knihu, ve které se věnuje moderní didaktice a práci učitele? Proč „Uč jako umělec“ stojí za přečtení?

Dovednosti a činnosti spojené s komunikační gramotností opřenou o moderní technologie se propojují v nově ustaveném interdisciplinárním předmětu Textový editor. Je výsledkem spolupráce mezi Gymnáziem Karviná a Didaktickou dílnou Technické univerzity v Liberci. Vznik předmětu reaguje na připravovanou Strategii 2030+ a jeho zavedení do pilotáže bylo urychleno procesem inkubace v prostředí školy za účasti všech zainteresovaných aktérů. Změna, kterou Textový editor jako výchovně-vzdělávací předmět představuje v systému vzdělávání dané školy, i způsob, jakým vznikl ve vzájemné spolupráci v konkrétním provozu, se ukazují jako funkční uzly, kterými by školy směřující ke změně mohly vykročit.

Výuka matematiky a důležitost matematiky v životě každého jednoho člověka jsou témata, na která má nějaký názor prakticky každý. Ve veřejném prostoru jsou ale většinou slyšet především pohledy těch, kteří k matematice nemají zrovna pozitivní postoj. Proto jsme se rozhodli uspořádat diskusi o tom, jak a proč matematiku učit. Naše pozvání přijal doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc., děkan MFF UK; Lenka Krippnerová, studentka oboru Informatika na MFF UK a, jako oponent, Aleš Tajchman, student překladatelství a tlumočnictví na Universidad de Málaga. Celá diskuse byla zaštítěna Nadací The Kellner Family Foundation1) a je ke zhlédnutí na stránkách Nadace.

Aleš Sedlmeier působí jako učitel na ZŠ Strossmayerovo náměstí na Praze 7. Nedávno se také stal hostem nového dílu podcastu Hovory z kabinetu, ve kterém se podělil mimo jiné o svůj přístup k výuce dějin nebo o třídnické strasti a radosti. Pojďme se nyní společně ohlédnout za některými momenty tohoto hovoru a dozvědět se, jak některé učitelské výzvy vnímá jeden z nás, z učitelů – dějepisář a třídní učitel 6. třídy.

Komunikační přístup je základním východiskem pro tvorbu vyučovacího a učebního prostředí mateřského jazyka v mnoha zahraničních školských systémech, náš český nepředstavuje žádnou výjimku (stačí prostudovat RVP).

Od roku 1995 se Česká republika postupně zapojuje do různých mezinárodních šetření výsledků žáků, která přinášejí důležitou externí zpětnou vazbu o výkonnosti českého vzdělávacího systému a jeho jednotlivých složek v mezinárodním srovnání. Vedle těchto šetření se Česká republika účastní také mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS, které nesleduje výsledky žáků, ale zaměřuje se na zkušenosti, názory a postoje učitelů a ředitelů škol. Hlavním organizátorem šetření je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), přípravu, organizaci, realizaci a vyhodnocování šetření v České republice zajišťuje Česká školní inspekce.

Od dalšího akademického roku se na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci rozjíždí nový projekt v přípravě učitelů na jejich profesní dráhu. Fakulta se zúčastnila soutěže, již vyhlásil Nadační fond Abakus (dříve NF Avast) a organizace Otevřeno.org. Soukromý investor sponzoruje vznik této inovace svými prostředky a úzce spolupracuje s fakultou na designu nového volitelného předmětu/kurzu pro učitele navazujícího magisterského studia učitelství.

Existují různé modely organizace výukové hodiny. Například populární E-U-R (evokace– uvědomění – reflexe), ale i další: cyklus 5-E, ZKSH, SQ4R a jim podobné. Ty tak používané nejsou. Ve výukové strategii Líného učitele má své místo Sextant.

Bylo nebylo, v malé vesnici Zilla Parishad, ve správní oblasti Maháráštra v jihozápadní Indii, stála základní škola. Když tam začal v roce 2009 vyučovat Ranjitsinh Disale, bylo to zchátralé stavení, vklíněné mezi boudu pro dobytek a sklad. Pouhá 2 % dívek z kmenových komunit navštěvovala školu; sňatky dospívajících byly běžné. Vyučovací osnovy nebyly v jejich mateřském jazyce (kannadštině), takže mnoho studentek se podle nich vůbec nemohlo učit. Ranjitsinh byl odhodlán to napravit, přestěhoval se do vesnice a vyvinul značné úsilí, aby si osvojil místní jazyk. Poté nejen přeložil učebnice do mateřštiny svých žákyň, ale obohatil je navíc QR kódy, aby dívkám umožnil přístup k zvukovým nahrávkám básní, k videím, příběhům a úkolům. A co víc, Ranjitsinh přizpůsobil obsah, aktivity a úkoly v QR kódech tak, aby lépe odpovídaly individuálním vzdělávacím možnostem každé žákyně.

Třetí strategie formativního hodnocení