Kouzla nejsou jenom v pohádkách

Dopad Ranjitsinhova působení byl mimořádný: ve vesnici nyní neexistují žádná dospívající manželství a docházka dívek do školy je 100 %. Škola byla nedávno ohodnocena jako nejlepší v regionu, přičemž 85 % studentek dosáhlo u ročních zkoušek nejlepší známku – A. Jedna dívka z vesnice nyní promovala na univerzitě, což je něco, co se před příchodem Ranjitsinha považovalo za . Skutečně, vyprávění o oddaném a odhodlaném učiteli může znít jako z pohádky, kdyby se nejednalo o . Ranjitsinh Disale byl v roce 2020 vyhlášen vítězem Global Teacher Prize¹⁾, ceny udělované každoročně výjimečnému učiteli, který svými neobyčejnými výsledky přispěl k naplnění učitelského poslání.

Obdobných „pohádkových“ příběhů a postav existují stovky a tisíce. Na stánkách Global Teacher Prize se lze od roku 2015 inspirovat v bohaté databázi finalistů²⁾, jichž je pro každý ročník vyhlašováno celosvětově 50. Souběžně s touto mezinárodní cenou probíhají ceny národní³⁾, celkem ve 40 zemích od Latinské Ameriky přes Střední východ až po Evropu. Z 11 finalistů byl v červnu 2021 vyhlášen absolutní vítěz také v České republice, a to ve 4. ročníku naší národní ceny⁴⁾. Napříč všemi hodnoticími kritérii lze při veškeré různorodosti vysledovat, co je všem příběhům společné: magické okamžiky transformace, pomyslné , zobrazující profesní dráhu učitelů na cestě k mistrovství a úspěchu, na níž začasté sledujeme jedince zápasícího v neutěšených podmínkách a vítězícího jim navzdory. Všechny tyto body obratu pokaždé souvisejí s vlastní podstatou vzdělávání, totiž s úsilím o .

Příběhy, pohádky, filmy a knihy o bodech obratu nás oslovují ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, poskytují nám naději, protože naznačují, že životy lidí nejsou předem pevně dané; z těchto okamžiků čerpáme důležité morální ponaučenío schopnosti člověka a o jeho šancích na sebeurčení. Za druhé, ve chvílích obratu jsme očitými svědky vzácné schopnosti učitelů předat žákům vládu vzdorovat daným podmínkám; tato schopnost ztělesňuje naši víru v čarovnou moc vzdělávání . Příběhy bodů obratu nám ukazují, že pedagogové mohou studentům změnit celý jejich život.

Tyto body obratu, jakkoli mohou připomínat zázraky z pohádkových příběhů, však mají zcela racionální základy. Přesto je toho stále příliš málo, co víme o vzdělávacích bodech obratu v životě obyčejných lidí. A současně nám chybí koncepční prostředky pro zachycení a pochopení těchto zkušeností. Vědecký přístup k tomuto tématu zaujal profesor sociologie a antropologie na izraelské univerzitě Gad Yair v článku uveřejněném v British Educational Research Journal v červnu 2009. Profesor Yair provedl , který měl za cíl identifikovat body pozitivního obratu na vzdělávací cestě studentů. Tyto okamžiky, stejně jako v pohádkách, představovaly zásadní momenty v životě hlavních hrdinů (respondentů) tím, že je odklonily od původního směřování a dovedly je k emancipaci a osobní transformaci.

V textu autor odpovídá na čtyři hlavní otázky:

Odpovědi na tyto otázky vytěžil autor z empirických dat vycházejících z rozsáhlé studie klíčových vzdělávacích zkušeností. jsou ve výzkumu míněny ty události, které respondenti retrospektivně určili jako nejvýznamnější vzdělávací zkušenosti, jež ve svém životě měli; jako ty nezapomenutelné okamžiky, díky nimž si uvědomili dříve nepoznané potenciality (talenty), nebo které jim otevřely nové možnosti. Celkem bylo analyzováno rozhovorů (každá představovala cca 60 minut záznamu), během nichž byli respondenti vyzváni, aby si tři takové klíčové vzdělávací zkušenosti vybavili a popsali jejich kontext, své pocity a dlouhodobý dopad na jejich život. Odpovědi byly roztříděny do 126 kategorií a podkategorií.

K analýze bohatého výzkumného materiálu byla stanovena jakožto změny trajektorie, přerušení posloupnosti, jež vede z minulosti do budoucnosti. Body obratu jsou události, kdy nové situace „odstřihnou“ minulost od přítomnosti, kdy se budoucí vyhlídky rázem změní. Body obratu vyprávějí příběh o překvapivých změnách, většinou neočekávaných a před událostí nepředvídatelných, které poskytly jejich aktérům příležitost zvolit si nový postupa přijmout novou identitu. Respondenti obvykle začali vyprávět svůj příběh poukazem na své předchozí mizerné podmínky, poté se přesunuli k popisu události „velkého třesku“ a skončili kouzelnou proměnou. Vyprávění téměř vždy začíná popisem neúspěchu, zoufalství, bezmocnosti a odcizení. Tato úvodní prohlášení připravují scénu pro okamžik transformace. Většina respondentů opakovala podobný příběh typu „A pak přišel můj nový učitel…“. Tito učitelé vstupovali respondentům do života často na začátku nového školního roku nebo když žáci přešli na jinou školu či do jiné třídy. Noví učitelé, s nimiž se tam setkali, vzbudili jejich , byli k žákům a ti se jim odvděčili nadšením a novým úsilím. Toto vlivné setkání zajistilo podmínky pro transformaci a založilo novou trajektorii, která představuje třetí část příběhu. Je popsána jako proces regenerace, kontrast mezi „temnou minulostí“ a nově nabytým sebevědomím a uschopněním. Namísto pocitu oběti nyní respondenti vyprávěli příběh, v němž hráli hlavní roli, místo školního nezdaru a odcizení teď mluvili o motivaci, zájmu a angažovanosti – a hlavně o svém úspěchu. Vypravěči tak použili třídílnou narativní strukturu, která charakterizuje pohádky, aby popsali překvapivé proměny ve svém vlastním životě. V jejich příbězích to byly Popelky a ošklivá kachňata.

Kategorizace vzdělávacích trajektorií respondentů ukazuje na zastoupení tří obecných scénářů. První se týká těch případů, kdy respondenti uvedli, že jejich bod obratu se projevil . Po letech úzkosti a opakovaných neúspěchů se respondenti setkali s učiteli, kteří „magicky“ začarovali jejich nenávist v lásku, pomohli jim překonat dřívější strach a pocit méněcennosti. Takové body obratu typicky ilustruje následující příklad: „V 9. třídě jsem měl vážné problémy v matematice…, při zkoušení jsem propadal. Všechny vědomosti jako bych zapomněl a nic jsem nedokázal spočítat… Můj učitel se rozhodl změnit způsob, jakým mě zkoušel; bylo to méně stresující a od první chvíle se moje známky zlepšily. A to byla úžasná změna… U závěrečných zkoušek jsem uspěl. Cítil jsem se dobře díky důvěře svého učitele, a proto jsem se snažil… Později jsem si vybral matematiku jako studijní obor na univerzitě.“ V prvním scénáři jsme svědky nově nabyté motivace, angažovanosti, serióznosti a nadšení, které nakonec vypravěče dovedly k úspěchu a k nové orientaci v budoucí kariéře.

Druhý typ bodu obratu ještě více připomíná příběh o Popelce. Typická výpověď líčí různé formy „opravného“ účinku, který měli učitelé na život svých studentů. Respondenti se zabývali tím, jak je učitelé citlivě vyvedli ze zoufalství chvíli před rozhodnutím odejít ze školy a integrovali je zpět do školních aktivit. Respondenti doslova označují tyto učitele, kteří věřili v jejich schopnosti, za „zachránce života“, neboť jim dali . Následující zpráva je typická pro tento typ bodu obratu: „Bylo mi 12 let. Všichni učitelé mě považovali za slabého studenta, chovali se ke mně chladně a odcizeně. Moje předchozí učitelka odešla na mateřskou dovolenou a nová učitelka prohlásila, že ji nezajímá naše minulost – každý že může začít s čistým štítem. Dala nám domácí úkoly a já jsem se snažil, abych uspěl. Druhý den jsem ve třídě nahlas přečetl svoji práci… a nová učitelka ji pochválila před celou třídou. Já, mizerný student, černá skvrna ve třídě, jsem najednou zazářil. Dodala mi sebevědomí a otevřela mi nový čistý list pro úspěch, a moji špatnou pověst nechala za mnou.“ Obdobné výpovědi se týkaly zrušení negativních nálepek žáků. Popisují náhlý proces změnyidentity – od sebepojetí jako neúspěšného a neschopného k pozitivnímu obrazu sebe sama. Popisují také vstřícné reakce na tuto osobní transformaci vrstevníky, rodiči a dalšími učiteli.

Třetí scénář shrnuje . Respondenti opakovaně zmiňovali osobnostní rysy, které se u nich změnily: nejistí a plaší studenti se stali sebevědomými a schopnými; žáci, kteří dříve nedůvěřovali svým schopnostem a podceňovali se, byli najednou sebejistía efektivní. Nepochopení a nedocenění se stali respektovanými, přijímanými a soběstačnými. Tato osobní transformace je posílila, regenerovala jejich potenciál a postavila je na cestu k úspěchu. O tomto typu osobního bodu obratu svědčí následující výňatky: „Dal mi pocit, že to dokážu, že na světě něco znamenám…“ nebo „Řekla mi, že moje problémy v matematice neznamenají, že mi chybí jiné talenty. Naučil jsem se vážit si sám sebe a vybral si dráhu, která lépe odpovídala mým silným stránkám…“.

V okamžiku bodu obratu dominují tři momenty:

Tyto tři momenty, zejména pokud jsou přítomny najednou, uvádějí věci do pohybu.

Mnoho výpovědí respondentů naznačuje, že pro ně byla stěžejním rozdílem. Najednou, po letech kritiky, neúspěchu a lhostejnosti, je noví učitelé přijali takové, jakými byli, a umožnili jim začít znovu, bez stigmatu a bez zatěžující historie. Učitelé otočili list, minulost nepřekročila práh třídy. Negativní důsledky předchozích činů žáků byly neutralizovány, a dokonce zrušeny. Neustále se opakující motiv důvěry a přijetí naznačuje, že je to kritická podmínka, která žákům umožnila vydat se na novou cestu bez předchozí zátěže. Respondenti hovořili o ze strany svých nových učitelů, jež bylo v ostrém kontrastu s tím, jak s nimi dříve zacházeli učitelé, vedení školy a mnohdy i jejich rodiče. Mluvili o osobních vztazích se svými učiteli, kteří se snažili upravit způsob vyučování ve třídě pro individuální potřeby svých studentů: „Cítil jsem, že nejsem sám a že za mnou stojí někdo, kdo mě podporuje. Cítil jsem, že najednou se o mě někdo opravdu stará a že to, čeho dosáhnu a jestli uspěji, je pro ni důležité, opravdu důležité… Byla to úžasná učitelka.“ V s žáky dokázali učitelé opustit zaběhlá pravidlaa administrativní postupy nebo profesionální odstup. Respondenti to vnímali jako něco, co se jednoznačně stalo mezi nimi a jejich novým učitelem. Jak to vyjádřil jeden účastník výzkumu: „Můj učitel mi hned od začátku dával pocit, že jsem někdo zvláštní. Cítil jsem, že jsem mu blízký, cítil jsem pocit vzájemného respektu a cítil jsem se v bezpečí a sebevědomě.“

Tento důvěryhodný vztah sloužil jako pevný základ pro druhý krok. Výpovědi ozřejmují, že noví učitelé nepřijímali své nové studenty pouze „takové, jakými byli“. , že dokáží čelit novým výzvám, které před ně kladou. Poté, co jim „hodili záchranné lano“ a poskytli jim nezbytnou podporu, provedli tito učitelé své studenty procesem s vysoce nastavenými standardy. Respondenti opět zmiňovali propastný rozdíl mezi vysokými ambicemi svých nových učitelů a pocitem opomíjení a stigmatizace od jejich dřívějších pedagogů. Důvěryhodné vztahy a popření minulosti umožnily respondentům obnovit své vnitřní zdroje a postavit se novým výzvám. Díky velkýma upřímně míněným očekáváním byli motivováni dosáhnout úspěchu: „Znovu jsem uvěřil, že to dokážu, měl jsem pocit kompetentnosti a zdravé sebevědomí – to vše odráželo očekávání učitele. Když víte, že ve vás někdo věří, začnete sami věřit svým vlastním schopnostem a musíte učitelce ukázat, že důvody, proč ve vás věří, jsou oprávněné.“

Ze studie také zřetelně vyplývá, že žáci měli před sebou ve třídě živý model: nový . V první části svých příběhů často popisovali, jak otupělé byly jejich předchozí hodiny, jak neinspirující byli jejich předchozí učitelé a jak nemotivovaní byli oni sami, než se setkali se svým novým učitelem. Tento pocit odcizenía neangažovanosti se však brzy rozplynul. Mnoho respondentů popsalo své nové učitele jako – jak měli rádi svůj předmět a byli vstřícní a osobní vůči žákům. Byli to učitelé. Sami šli příkladem a inspirovali své studenty, aby je následovali na nové cestě, kterou pro ně otevřeli. A nedělali to ze svého formálního postavení, ale spíše kvůli vnitřnímu přesvědčení, které se svými žáky sdíleli. Existuje mnoho zpráv, které líčí téma pozitivního modelování: „A pak přišel nový učitel. Byl poněkud roztržitý a nedogmatický a začal s námi mluvit o věcech, které jsou popisovány v literárních dílech, a o postavách, které se objevují v románech. Byl zmatený a milý, neuspořádaný a ‚létající‘ v různých světech… Dal nám prostor pro otevřenou diskusi a svobodné myšlení…“

Souhrnná data tedy naznačují, že okamžik obratu ve vzdělávací dráze studentů je založen na situaci, kdy se noví učiteléa jejich dříve selhávající studenti setkali v nové rovině. Toto lidsky přijímající a akademicky náročné setkání neutralizovalo negativní minulost studentů a připravilo půdu pro novou pozitivní vzdělávací trajektorii.

Skeptici mohou namítnout, že body obratu jsou náhodnéa že zázraky se dějí jen v pohádkách. Citovaná studie však přináší přesvědčivá zjištění. Za prvé, téma „nového učitele“ je zcela zřejmým atributem příběhů o bodech obratu. Učitelé se stávají „novými“ díky změnám v rozvrzích škol a uspořádání pedagogického sboru. Tomu mohou školy vyjít naproti. Noví učitelé se neobjeví ve třídě jen tak náhodou. Zažitá představa, že učitel by měl se svou třídou zůstat pokud možno co nejdéle, dostává trhlinu. Možná je výhodné po dvou třech letech (na 1. stupni), nebo dokonce každý rok. Stejně tak mohou školy umožňovat studentům svobodnou . Důkazy shromážděné výzkumem naznačují, že může ve vyšší míře umožňovat pozitivní body obratu, a tím více příležitostí přinášet pro negaci špatné pověsti žáků a k anulování jejich stigmat (nálepek).

Za druhé, příležitosti druhé šance mají zjevný potenciál předurčovat body obratu a vyrovnávat tak předchozí selhání žáků. I zde je žádoucí, aby školy těmto příležitostem otevřely dveře, a to ve formě různých doučování (pedagogická intervence), přípravných kurzů, lekcí speciálně-pedagogické péče, programů pro žáky se zdravotním, sociálním či kulturním znevýhodněním, a dále vedoucích k získání příslušného vysvědčení či diplomu.

Základem pro tento výzkum byla velká retrospektivní studie klíčových vzdělávacích zkušeností. Respondenti byli požádáni, aby si vybavili tři nejlepší vzdělávací zážitky ze svého života. Pro mnoho respondentů to však nebylo jednoduché ani příjemné, protože pro ně bylo obtížné spojovat vzdělávání ve škole s pozitivními zkušenostmi. Z rozhovorů vyplynulo, že v životě studentů skutečně není mnoho pozitivních vzpomínek. Data naznačují, že z těchto klíčových vzdělávacích zkušeností mělo pouze asi . Pokud jsou klíčové vzdělávací zkušenosti vzácné, body obratu jsou o to vzácnější. To znamená, že mnoha studentům je odepřena možnost napravit předchozí chyby a nesprávná rozhodnutí a že řada studentů nemůže odestát traumata, která zažili ve škole. Pokud příležitosti pro korekce a transformace chybějí nebo jsou omezené, studenti se dostanou na šikmou plochu negativních trajektorií, ze kterých pro ně není úniku.

Tento výzkum stejně jako osobní vzpomínky z dětství každého z nás dosvědčují, že škola může být stejně tak zámkem z pohádky, jakož i domem hrůzy z psychologického hororu. Za změnou, jak dokládají příběhy finalistů GTP, stojí vždy konkrétní učitelé. A jak jsme si mohli uvědomit nad celým tímto textem, dobrým učitelem, bez ohledu na různé standardy a kompetenční profily, zůstává ten, kdo je , má hluboké , s žáky a neváhá podstoupit osobní oběti, aby se druhým lidem postavil . Jedině takový učitel má moc iniciovat body obratu, které budou v životě jeho žáků skutečně převratnou změnou k lepšímu.