Bc. Jiří Stárek - strana 2

Málo představitelná souvislost Bc. Jiří Stárek Ředitel ZUŠ Hostivař Nedávno jsme si s několika řediteli naplánovali večerní online schůzku. Chtěli jsme nespěchat, v klidu si sednout a věnovat vymezený...

Stálá konference ředitelů společně s aktivitou Management projektu SYPO úzce spolupracují na pilotáži Modelu systému podpory vedení škol . Ředitelé, kteří cítí potřebu osobního růstu, profesního sebepoznání, a to...

Je hodně lidí, kteří mají potřebu vyjadřovat se k podobě vzdělávání v naší zemi. Je to především proto, že se domnívají, že jejich vlastní zkušenost, kterou si v mládí ze škol odnesli, je přesně to, co je v současnosti opravňuje mít nějaký „odborný názor“. A protože jsme vzdělávacím systémem prošli většinou všichni, tak v Čechách je na vzdělávání specialistou tak trochu každý z nás.

Mají témata, jako je udržitelný rozvoj, environmentální výchova nebo změna klimatu, něco společného s uměleckým vzděláváním na ZUŠ? Existují mezi uměním a ekologií nějaké souvislosti? Dává smysl nad tím přemýšlet? A nebylo by chybou témata 21. století přenechat výlučně jiným typům škol s tím, že „nás se to netýká”?

V době, kdy vyjde tento článek, bude zbývat do voleb už jen několik málo dní. V zemi se znovu rozdají karty a my sami rozhodneme, jaké bude další směřování naší země. Ať už to dopadne jakkoliv, jisté je jen jedno – schodek státního rozpočtu bude v nejhlubším propadu ve svých novodobých dějinách.

Dnes už je asi zbytečné připomínat, co všechno jsme v době celosvětové pandemie nemohli v předcházejícím období v ZUŠkách dělat, co nám chybělo a po čem se nám stýskalo. Jedna věc nás ale (a teď nemyslím přímo ZUŠ) ani v této době neopustila.

Pandemické období zacloumalo školstvím tak, jak by s ním žádná předem dobře naplánovaná digitální strategie nikdy nezacloumala. Do vzdělávání to přineslo mnoho nových výzev a nabouralo spoustu předsudků o tom, co je ve vzdělávání podstatné a v čem spočívá skutečná důležitost a nepostradatelnost učitele. U nás ředitelů škol odkryla mnohem více.

V poslední době se do popředí dostalo téma placení (nebo spíše nezaplacení) úplaty za vzdělávání na našich školách. Ač by se chtělo říci, že z pohledu právních norem, kterými se vzdělávání na ZUŠ řídí, jde o věc celkem jasnou (viz právní rozbor AZUŠ ČR, otištěný v minulém čísle), hlubší diskuse by určitě nebyla k zahození.

  ZUŠ potřebuje vizi! Jiří Stárek ZUŠ Hostivař Žijeme v době, ve které je velmi obtížné rozlišovat, co je v dané chvíli naléhavé a co ve skutečnosti důležité. Často pro...

Asociace ZUŠ ČR je prostřednictvím své prezidentky Jindřišky Kudrlové členem Divácké rady České televize. Tato rada slouží ČT k poznávání konkrétních potřeb a zájmů občanů, diváckých skupin, spolků a nejrůznějších sdružení. „Šedesátka“ institucí, působících v oblasti veřejného zájmu, tak může vedení ČT dávat pravidelně potřebnou zpětnou vazbu.

Když věci běží tak, jak mají, člověk ani nepátrá po tom, kdo má co na starost. Když ale věci přestanou běžet, jak by měly, hned nám to připomene, kdo tu věc má vlastně na starost a zda je ten člověk, instituce nebo úřad pro nás důležitý a jak moc nepostradatelný.

Vždy, když bylo základní umělecké školství v Čechách na nějakém rozcestí a rozhodovalo se o důležitých otázkách života těchto škol, vždy se dosáhlo úspěchu, když zafungovala „ta věc“.

Na říjnovou valnou hromadu AZUŠ přijel na podzim 2019 jako host i náměstek sekce vzdělávání ministerstva školství pan Mgr. Václav Pícl, aby představil aktuální statistická data, ke kterým ministerstvo u základních uměleckých škol přihlíželo při nastavování nové podoby financování.

Vážení čtenáři, budoucí autoři, v našem časopise otevíráme novou „minirubriku“ pod názvem Glosa. Je určena pro krátké, tematické texty od autorů z řad ředitelů, učitelů, rodičů, ale i žáků základních uměleckých škol, kteří tak získají prostor nevyžadující kdovíjaké literární dovednosti, a přitom nabídne dostatečné místo k vyjádření. Budete-li mít zájem tento prostor využít, neváhejte, rádi váš příspěvek otiskneme. Text by neměl být dlouhý (max. 2 500 znaků) a stačí ho poslat na adresu redakce (do předmětu zprávy uveďte „Glosa Speciálu pro ZUŠ“). Těšíme se na vaše příspěvky!

Mezi významné osobnosti českého školství jistě patří odcházející ředitel Ústavu profesního rozvoje pedagogických pracovníků na Pedagogické fakultě UK v Praze PhDr. Václav Trojan, Ph.D. Dlouhé roky působil jako vedoucí Centra školského managementu, kde se s ním potkávalo i mnoho ředitelů základních uměleckých škol, kteří cítili, že vzdělání z konzervatoře nebo z některé vysoké školy uměleckého zaměření pro aktuální práci ve funkci ředitele školy nemůže stačit.

Bilancování školství uplynulého kalendářního roku asi nemůže být pro nikoho moc zajímavé čtení. Pár vzedmutých vášní ohledně maturit (vyústěných do ztracena), narychlo „spíchnutá“ úprava vyhlášky o inkluzi (s níž není spokojen skoro nikdo), zvýšení platů učitelů (které se ovšem neprovedlo od slibovaného září), spousta sepsaných prováděcích vyhlášek k reformě financování regionálního školství (ty ale zůstaly v šuplíku, protože se reforma nekonala) a hlavně – zavedení obědů zdarma, a to pokud možno všem a všude. Vsadím se, že v rámci všeobjímajícího populismu se možná dočkáme poslaneckého návrhu na obědy zdarma i pro uklízečky a školníky.

Pozor na „experty“! aneb Od bilancování k novoročnímu předsevzetí Bc. Jiří Stárek, ředitel ZUŠ Hostivař Bilancování školství uplynulého kalendářního roku asi nemůže být pro nikoho moc zajímavé čtení. Pár...

V závěru loňského roku jsem dostal za úkol seznámit na valné hromadě naší školské asociace přítomné s problematikou „společného vzdělávání“. O tom, že to bude téma výbušné, jsem se přesvědčil už den předtím při neformálních diskusích a pozoroval jsem, jak přitom s lidmi cloumají emoce.  

V závěru loňského roku jsem dostal za úkol seznámit na valné hromadě naší školské asociace přítomné s problematikou "společného vzdělávání". O tom, že to bude téma výbušné, jsem se přesvědčil už den předtím při neformálních diskusích a pozoroval jsem, jak přitom s lidmi cloumají emoce.

Neschválení kariérního řádu je jen dalším potvrzením toho, jak těžkou práci mají u nás ti, kteří se snaží tvořit, oproti těm, kteří jsou připraveni bořit. Přesto není důvod k zoufání. Dějiny evidentně dávají za pravdu těm prvním, jen to trochu trvá a je fakt, že z pohledu jednoho lidského života je to někdy k nepřečkání.