Bc. Jiří Stárek - strana 3

Už tolik let usilujeme, aby základní umělecké školy veřejnost vnímala jako "školy" a ne jako nějaké odpolední volnočasové aktivity nebo zájmové vzdělávání (po té dopolední "opravdové škole"). Není pochyb o tom, že se nám to nedaří. A chyba určitě nebude v nepochopení rodičů, v jejich neznalosti, kam to vlastně své dítko přivedli.

Koncem února 2018 vyrazilo několik pražských ředitelů (včetně těch ZUŠáckých) za aktuálními novinkami a trendy ve vzdělávání do německého Hannoveru na největší veletrh vzdělávání - "Didacta 2018". Navštívit tento veletrh znamená získat na jednom místě přehled o všem, co v současném světě moderní vzdělávání poskytuje.

Nepamatuji se, že by nějaké politické straně od roku 1989 chyběla ve volebním programu zmínka o důležitosti vzdělávání a nutnosti posílení prestiže učitelského stavu. Také si ovšem nepamatuji, že by to jakákoliv vláda od sametové revoluce skutečně realizovala.

Na většině českých ZUŠ jsou postupové zkoušky běžným jevem, který má v harmonogramu školního roku své pevné místo. Uvažování o jeho účelu a významu, které před několika lety provázelo tvorbu ŠVP, ustalo a dnes je nastolování otázek proč, jak, a především, zda vůbec postupové zkoušky dělat, jen sporadické.

Při diskuzích o soutěžích často upozorňuji na nebezpečí, které při užívání tohoto (jinak užitečného a mnohdy cenného) pedagogického nástroje hrozí, když si nedáme dostatečný pozor na nejrůznější "vábidla". To ovšem platí i tehdy, pokud se jedná o školní kolo.

Jako zastánci uměleckého vzdělávání často používáme argument, že ZUŠ významně přispívají ke kulturnosti národa a značným způsobem se spolupodílejí na jeho obecné kultivaci. Je-li tomu opravdu tak a ZUŠky jsou nedílnou součástí „šlechtění“ dnešní populace, pak při pohledu kolem sebe vyvstává otázka, zda děláme svoji práci dobře.

V polovině dubna 2016 se uskutečnilo v Peci pod Sněžkou výjezdní zasedání ředitelů pražské organizace AZUŠ ČR. Cílem bylo co nejintenzivněji využít čas, kterého se v Praze při běžných schůzkách ředitelům nedostává. Výsledek předčil očekávání stejně jako úroveň samotné diskuze.

Česká školní inspekce startuje model tzv. kvalitní školy. Jaké změny by mohl přinést v pohledu na to, co pokládáme za „kvalitní“ dnes? Lze očekávat i změny v přístupu samotných školních inspektorů (a také nás samotných)?

V dubnu 2015 se uskutečnil v Praze seminář pořádaný AZUŠ ČR a European Musicschool Union pod názvem „Mnoho studentů, mnoho pedagogik“. Lektoři z Finska představili několik témat, ze kterých jsme si v minulém čísle představili předškolní vzdělávání. Tentokrát se budeme věnovat problematice kolektivní výuky.

V dubnu 2015 se uskutečnil v Praze seminář pořádaný AZUŠ ČR a European Musicschool Union pod názvem „Mnoho studentů, mnoho pedagogik“. Vynikající lektoři z Finska představili témata, kterými se v následujících článcích budeme zabývat - předškolní vzdělávání, skupinová výuka, mimořádně talentovaní žáci, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, vzdělávání seniorů a vzdělávání po internetu.

Nastolovat téma soutěží je v prostředí ZUŠ stále trochu provokující aktivita. Rubrika „Zamyšlení nad...“ je ale právě tím prostorem, kde by se měla otevírat témata, která trochu čeří poklidné vody, ostatní inspiruje k přemýšlení a v lepším případě i k písemným reakcím či odpovědím. Tak bez obav do mě!

Na začátku školního roku se na střední škole ve Žďáru nad Sázavou odehrála tragická událost. Do školy pronikla pomatená žena, pobodala chlapce, který se snažil bránit spolužačky, a ten svým zraněním podlehl. Obtížně se může člověk vžít do pocitů, které zažívá rodina, nejbližší kamarádi a nakonec i učitelé, kteří chlapce ve škole vyučovali. Je to smutná záležitost, která život školy i města poznamená na dlouhá léta.

Posledním, desátým článkem bych se rád rozloučil s tematikou leadershipu v ZUŠ a popsal jeden jednoduchý scénář ze života ředitele školy, který není ojedinělý a který mi byl i částečnou inspirací k sérii těchto článků.

Když jsme před více jak deseti lety s několika kolegy obcházeli ostatní ředitele a upozorňovali, že reforma v českém školství přináší nutnost vytvořit RVP a že je nejvyšší čas ho začít vytvářet i pro ZUŠ, mnozí mávli rukou s tím, že jde zas o nějaké novoty a „na housle se přece bude učit stále stejně“.

Ředitelé ZUŠ jsou často bývalí nebo i současní umělci a jsou již od raného věku pravidelně trénováni v zaměstnávání pravé hemisféry mozkové. Po této stránce tak mají nejlepší předpoklady k aplikaci leadershipu. Jak si mohu dovolit toto tvrdit?

Někdy se s nadsázkou říká, že slovo „ředitel“ není odvozeno od toho, že někoho „řídíte“ (to by pak muselo jít o „řiditele“ a ne o „ředitele“), ale je prý odvozeno od toho, že ředitel problémy, které ve škole přicházejí, většinou neřeší a ani nevyřeší, ale pouze je „ředí“.

Pochopení rozdílu mezi „principy“ a „hodnotami“, kterému jsme věnovali předchozí článek, se budeme věnovat tentokrát z trochu jiného úhlu pohledu. Existuje nějaká spojitost mezi leadershipem a ukotvením základního uměleckého vzdělávání v nabídce nejrůznějších uměleckých aktivit?

V říjnu 2013 se v Kutné Hoře uskutečnila již 15. řádná valná hromada AZUŠ ČR. V jejím programu se objevilo mnoho zajímavých vystupujících s aktuálními zprávami z domova i zahraničí.

Hudební nakladatelství Českého rozhlasu uspořádalo v listopadu 2013 v ZUŠ Taussigova v Praze 8 představení publikace pro mladé interprety - klavíristy „Před písničkou smekni II“ skladatele a renomovaného jazzového pianisty Milana Dvořáka. Bylo překvapivé, jak se z obyčejné dopolední prezentace klavírních not stalo setkání příjemných lidí, které zajímá dobrá hudba a vzájemně si fandí. U klavíristů a klavíristek z prostředí ZUŠ vskutku nečekané.

V minulém článku jsem popisoval, že leadership je úhel pohledu, který není postaven na nějakých pravidlech a zásadách přejemnělé nebo pokrytecké morálky a etiky. Jde o přírodní zákonitosti, které se prostě vyplácejí, ať již chceme nebo ne.