Leadership v ZUŠ

Podle teorie mozkové dominance lze zobecnit, že každá hemisféra mozku, pravá i levá, má tendenci se zabývat odlišnými funkcemi a zpracovávat různé podněty a informace. Pravá část mozku vnímá impulzy vizuálně, pocitově, intuitivně a levá část mozku pracuje analyticky a verbálně. V hrubých rysech se pravá hemisféra zabývá intuicí, vizemi, tvořivostí a představivostí, levá hemisféra je více zaměřena na zpracovávání věcí verbálních a logických.

Slavný guru leadershipu S. Covey upozorňuje, že jak aplikujeme teorii o dominanci mozku v souvislosti se základními rolemi v organizaci, vidíme, že role manažera (v ideálním případě zástupce ředitele) je určována primárně levou hemisférou a role leadra (ředitele školy) hemisférou pravou. Pravá hemisféra mozková se zabývá obrazy a celky, levá částmi a jejich zvláštnostmi, říká Covey. Úlohou levé části mozku je analýza, což znamená rozklad na části. Naopak pravá zkoumá syntézu a skládá části v širší celek, což je ideální úloha pro ředitele, který aplikuje leadership. Lze také říci, že levá je spojena s časem, naproti tomu pravá je na čase nezávislá.

Každá doba má své obecně přijímané „bludy“. Obrovský nárůst vlivu masmédií, který nastoupil na konci minulého století, způsobuje, že ony „bludy“ se šíří stále rychleji a je obtížné rozlišit, co odpovídá skutečnosti a co je za skutečnost obecně přijímáno. Ve světě, ve kterém převládá dominance levé hemisféry mozkové, kde tvořivější, intuitivnější, senzitivnější a umělečtější stránky naší povahy jsou často potlačeny. Proto je pro mnohé manažery i velkých nadnárodních korporací těžké umět využívat kapacitu pravé hemisféry mozkové a být tvořivým šéfem s vizemi a představivostí.

Ne ovšem pro ředitele ZUŠ! U nich je naopak dominance pravé části mozku pěstována již od útlého věku a řadí se tak naopak do skupiny lidí se zvýšenou schopností představivosti. Dokonce lze pozorovat, právě proto, že jejich způsob uvažování a přemýšlení je často méně pragmatický než např. u jejich kolegů na školách neuměleckého typu. Přitom právě tato schopnost je dnes u vrcholných manažerů velkých společností stále více žádána. Dr. CH. Garfield prováděl široký výzkum mezi sportovci, kteří dosahují špičkových výsledků, a zjistil, že téměř všichni špičkoví sportovci mají výrazně silnou schopnost představivosti. Co to znamená? Že nestačí pouhé svaly, tréninkový plán a správné načasování. Ředitel s bravurní znalostí správných předpisů a vyhlášek může být jistě dobrým vedoucím, ale bez dostatku imaginace, nápadů a idejí zůstane pouhým správcem své organizace – školy. Nikdy se nestane lídrem, který z pouhé „organizace“ udělá „instituci“.

V tom mají právě ředitelé ZUŠ až neuvěřitelný náskok v potenciálu schopností před běžnými podnikovými manažery, před kterými mají často paradoxně zbytečný ostych. To, co ředitelé ZUŠ mají zcela přirozené, tedy schopnost používat pravou hemisféru mozkovou, musejí se ředitelé firem teprve usilovně učit na drahých kurzech aplikace leadershipu v podnikové sféře.

Pravá část mozku je tedy potenciálem potřebným jak k sebeuvědomování, tak ke schopnosti představivosti, tedy základům, na kterých leadership začíná. Schopnosti abstrahovat se od času a vytvářet nový ucelený obraz, představu toho, co chceme dělat nebo jací chceme být, jsou schopnosti, bez kterých se kvalitní leader nemůže obejít. S. Covey uvádí, že Vedení je koncentrovaná a mocná činnost pravé hemisféry mozku. V oblasti managementu je to spíše umění.

Muzikanti mají v porovnání s lidmi, kteří nehrají na hudební nástroj, více šedé hmoty v oblastech mozku zodpovědných za sluch, zrak a koordinaci pohybu. Tak shrnuje E. Hníková ve svém článku „Hudba rozvíjí lidský mozek“ v Lidových novinách z roku 2003 výsledky výzkumu, který provedli Christian Gaser z Univerzity Friedricha Schillera v Jeně a Gottfried Schlaug z Harvard Medical School v Bostonu. O práci vědců později informoval i odborný časopis Journal of Neuroscience. Vědci porovnali mozky profesionálních hudebníků, amatérských muzikantů, a lidí, kteří na hudební nástroj nikdy nehráli. Ukázalo se, že profesionální muzikanti mají v některých oblastech mozku oproti lidem, kteří nehrají na žádný hudební nástroj, více šedé hmoty. Ta je tvořena především těly nervových buněk.

U hudebníků amatérů zaznamenali badatelé v porovnání s profesionály podobný, i když méně výrazný přírůstek šedé hmoty, ale v porovnání s těmi, kdo se umělecké činnosti nevěnují vůbec, to byl přece jen rozdíl značný. Mít v určitých oblastech mozku více šedé hmoty ale neznamená, že v mozcích hudebníků najdeme více neuronů, upozorňuje profesor Syka. Šedá hmota je sice tvořena především těly nervových buněk, ale obsahuje například také nervová vlákna. Z pokusů provedených na zvířatech vyplývá, že přírůstek šedé hmoty lze spojovat spíše s větší bohatostí větvení výběžků a s růstem počtu synapsí u neuronů.

Určité odlišnosti ve stavbě mozku muzikantů a lidí nehrajících na hudební nástroj odhalili i další vědci. Na univerzitě v Heidelbergu bylo profesorem Schneiderem například loni zjištěno, že takzvaná primární část sluchové kůry lidí, kteří se věnují hudbě, obsahuje více šedé hmoty než u jiných lidí. Zkrátka, jak kdysi uvedla prof. L. Slavíková z Centra školského managementu, kde se většina ředitelů ZUŠ často poprvé seznámila se základy managementu: