Asociace ZUŠ ČR je prostřednictvím své prezidentky Jindřišky Kudrlové členem Divácké rady České televize. Tato rada slouží ČT k poznávání konkrétních potřeb a zájmů občanů, diváckých skupin, spolků a nejrůznějších sdružení. „Šedesátka“ institucí, působících v oblasti veřejného zájmu, tak může vedení ČT dávat pravidelně potřebnou zpětnou vazbu.
Česká televize je „služba“ veřejnosti, stejně jako ZUŠ
Myšlenka vytvořit Diváckou radu byla součástí Vašeho kandidátského projektu na funkci generálního ředitele. Podobně jako základní umělecké školy poskytuje i Česká televize určitou „službu veřejnosti“. Instituce, které se starají o „obecný prospěch“ a mají charakter „veřejnoprávních institucí“, ale v dnešní době čelí nepomíjitelnému zpochybňování. Čím to podle Vás je?
Celospolečenský vývoj, nejen u nás, ale v Evropě i mimo ni, přinesl v posledním desetiletí určité rozkolísání tradičních hodnot. A to s sebou nese i obecný pokles důvěry ve veřejné instituce, média veřejné služby nevyjímaje. Příčiny takového vývoje jsou víceré, ale jednou z nich zcela jistě je i technologický pokrok, rozvoj sociálních sítí, rozdrobení mediální krajiny, devalvace faktů a tendence je nahradit manipulacemi či polopravdami… Souvisí to i se vzdělaností obecně. Dnes je mnohdy daleko uznávanější ten, kdo mluví přesvědčivě, než ten, kdo mluví pravdu, něco skutečně ví a umí.
Součástí Divácké rady je i Asociace ZUŠ ČR, čehož si velmi vážíme. Asociace také úzce spolupracuje i s Českým rozhlasem (s nakladatelstvím ČRo, které např. vydává obtížně získatelné noty pro nevidomé žáky). Umíte si představit nějakou bližší spolupráci s českými uměleckými školami, které navštěvuje více jak 250 000 žáků?
Česká televize si velmi cení talentovaných lidí. Odráží se to například v tom, že dáváme tvůrčí příležitosti debutantům, studentům, mladým lidem, podporujeme i evropské soutěže mladých hudebníků nebo tanečníků. A už od nultého ročníku jsme také partnerem festivalu ZUŠ Open. Toho se nyní bohužel, jako řady dalších skvělých kulturních akcí, dotkla stávající krizová opatření související s pandemií. Zrovna tento rok jsme uvažovali i o větším pořadu, který by se žákům základních uměleckých škol věnoval... Činnost ZUŠ každopádně vnímám jako ojedinělou, výjimečnou a vidím, že potenciál pro užší spolupráci tu je
.
Založením Divácké rady dochází k možnosti širšího dialogu mezi veřejností a Českou televizí. Problém celé společnosti je ale neschopnost diskutovat a vést dialog. Například ve školách existují tzv. pedagogické rady, ale na většině z nich hovoří především ředitel a málokdy se mluví o „pedagogice“, natož aby tam docházelo k „radění se“, tedy diskuzi a následnému konsenzu. V čem je Divácká rada jiná?
Česká televize komunikuje s diváky mnoha cestami. Už od roku 2012 máme například velmi přísně nastavený systém vyhodnocování kvality vysílání a hodnoty veřejné služby, kterou televize poskytuje. Divácká rada dala této komunikaci ale ještě další cennou úroveň. Zasedají v ní zástupci důležitých zájmových či profesních skupin, komunit diváků, a já si popravdě ani nemyslím, že by muselo na jejich společném jednání docházet ke konsenzu. Pro nás je naopak velmi důležité, když jednotliví zástupci artikulují své postoje, říkají nám, co je pro ně, z jejich specifického hlediska, důležité, co je potřeba dělat jinak, jak veřejnou službu ČT oni vnímají. Je to pro nás velmi užitečná zpětná vazba.
Často jsou z různých stran slyšet pochybnosti o důvěryhodnosti ČT, jejího zpravodajství, publicistiky apod. Málo se ale ví o tom, jak vypadá skutečné srovnání ČT s jinými zeměmi a jejich médii. Obzvlášť v této, koronavirové době se ukazuje, jak je veřejnoprávní služba potřebná a žádaná. K dispozici k tomu jsou i relevantní statistická šetření, jejichž výsledky ale (jakoby) nikoho příliš nezajímají. Jak si to vysvětlujete?
Já si naopak myslím, že to, co Česká televize nyní pro společnost dělá, si veřejnost, včetně jejích nejvyšších představitelů, uvědomuje. Například 36 % lidí dnes říká, že Česká televize je pro ně hlavním zdrojem informací. U všech ostatních televizí dohromady to deklaruje jen sedm procent lidí. To je obrovský rozdíl, který vypovídá zejména o tom, jak dobrou práci dnes naše zpravodajství odvádí a jak vysokou důvěru diváků má. Osm z deseti diváků uvádí, že je role České televize během této pandemické krize nepostradatelná. Podobně rezonuje i význam kanálu ČT3, význam pořadů pro žáky, internetového portálu pro učitele, služeb pro smyslově hendikepované diváky.
To, že si lidé začali uvědomovat, jaký je skutečný význam médií veřejné služby, se týká celé Evropy, nejen České republiky. Ale i v tomto srovnání ČT vykazuje velmi dobré výsledky. Z hlediska podílu na publiku byly například při posledním výzkumu Události na sedmém místě mezi sedmadvaceti evropskými televizemi, dokonce i před hlavní zpravodajskou relací BBC.
Ukazuje se, že Česká televize je v době pandemické krize určitou „pevnou kotvou“ v záplavě všemožných informací a neověřených zpráv. Myslíte, že po skončení této krize si lidé budou pamatovat, kde si důvěryhodné informace v této době hledali a podle jakých zpráv se orientovali?
Na to neumím odpovědět, ale rád bych tomu samozřejmě věřil.
I takové instituce, jako jsou školy, se často dostávají do potíží s politickou reprezentací, většinou v obcích nebo krajích. U škol jsou to často nedůstojné konkurzy na místa ředitelů, při kterých často nerozhoduje profesionalita a schopnosti daného ředitele, ale spíše míra jeho „poddajnosti“ místní politické „vrchnosti“. Z toho pak vzniká mnoho problémů, se kterými se český vzdělávací systém potýká. Jak je to u instituce, která je, podobně jako škola, „službou veřejnosti“, tedy ČT?
Já jsem absolvoval volbu na post generálního ředitele České televize už dvakrát, pokaždé to bylo velmi náročné, pokaždé to znamenalo vypracovat velmi důkladný, dostatečně ambiciózní, ale zároveň realistický projekt. A ten následně dodržovat. Tedy, moje zkušenost byla doposud jiná. A snažím se, aby takto probíhala i veškerá výběrová řízení v České televizi. Myslím, že naše fungování v posledních týdnech ukazuje, že tu pracují opravdu velmi kompetentní lidé.
Nelze nezmínit i prosakující zprávy o nelehkém postavení BBC v Londýně. Pro většinu civilizovaného světa je BBC pokládána za vzor a příklad špičkově nastavené veřejnoprávní instituce. Útokům politiků ale dnes čelí i renomovaná média ve Spojených státech. Co s tím dělat? Co mohou dělat školy, učitelé, ředitelé, veřejnost?
V působení škol a obecně v posilování vzdělanosti vidím jediné možné východisko. Teprve ten, kdo je mediálně kompetentní, uvažuje kriticky, umí vyhodnocovat kvalitu informací, ale třeba i díla, dokáže správně posoudit rozdíl mezi dobrou a nedobrou veřejnou službou. To se nyní opravdu týká velké části světa. Technologický, a tedy i mediální vývoj předběhl vývoj našich dovedností a my to nyní musíme co nejrychleji dohnat.
Na ZUŠ se nyní hojně otevírají „Akademie umění a kultury pro seniory“, kdy v dopoledních hodinách školu navštěvují zájemci o umělecké vzdělávání z řad seniorů. Vy sám jste se někdy věnoval nějaké umělecké činnosti, máte k této oblasti nějak blízko? (… když nepočítám Vaše loňské „členství“ v kapele Pražský výběr, při premiéře dokumentu o kapele Rolling Stones, kde jste se na chvilku ujal pěveckého partu )?
Nevím, jestli to můžu nazvat uměleckou činností, to bych se asi neodvážil. Ale od mládí mě máloco baví tak jako hra na kytaru. Druhá moje dávná láska je fotografování, kdykoli a kdekoli, s čímž moje rodina ne vždy souzní. Ale zatím mi obě tyto záliby moji blízcí tolerují.
Děkuji za rozhovor, už teď mi hlavou běží nápady, jak spolupráci základních uměleckých škol a České televize prohloubit. Ostatně, jsme instituce poskytující službu veřejnosti a to, zda občané budou vzdělaní, informovaní a dokáží rozlišit, kdo mluví jen přesvědčivě a kdo mluví pravdu, je v našem společném zájmu.
Já děkuji Vám.
Rozhovor vedl Jiří Stárek, ředitel ZUŠ Hostivař.