Několik vět

Plně se podepisuji pod slova Vaška Mertina. Vlastně se k nim nedá co dodat. Boj s posttotalitní chobotnicí je vyčerpávající. Za mého brzy již 40 let trvajícího „ředitelování“ vyjadřovali kolegyně a kolegové čas od času oprávněné obavy, že se poradny zruší. Odpovídal jsem vytrvale: Zruší toho, kdo se zrušit nechá. Dnes již poradenství zrušit nelze, je v zákonech a vyhláškách všudypřítomné. Taková „práce všeho druhu“.

Stát nyní postupuje prostřednictvím NÚV mnohem sofistikovaněji (mám výčitky, že jsem aktivně spoluzakládal IPPP). Neruší, ale transformuje. Výsledkem je všeprostupující strach z inspekce či jiné kontroly. Nejdůležitější je „mít vše v pořádku“ a hlavně doložené. Stačí vyplňovat, kontrolovat, žalovat na rodiče, hlídat si tři souhlasné podpisy, vše doručit datovou schránkou či doporučeně (pro podepsání zprávy si také může rodič nakonec přijet přes půl okresu). Podání ruky již nestačí, nelze kontrolovat.

Je mi líto, že skoro po 50 letech existence poradenství a svém 40letém působení vidím velmi kvalitní kolegyně a kolegy odcházet jinam. Chtějí dělat smysluplnou práci ve prospěch klienta. Ti ostatní možná rádi zůstanou -čistá hlava... V krajích chybějí poradenští odborníci. Po navýšení budou chybět o to víc. Absolventi mají zcela jiné představy o své profesi.

Stát prostřednictvím NÚV automaticky předpokládá snížení kvality poskytované péče. Proto paralelně zřizuje v každém kraji personálně slušně dotovaná revizní pracoviště. Nejprve stát (NÚV) zhorší podmínky poradenské péče, počítá s následným nárůstem nespokojených klientů a řeší to možností revizí. To se rodiče najezdí, než se domohou svých práv. Možná by to chtělo i pár právníků.

Pracoval jsem ve zdravotnictví, sociálních službách, v poradenství. Vždy jsem tvrdil, že práce v poradenství může být nejsmysluplnější. Přestávám si tím být jistý. Co dál? Fakt nevím, patrně nakonec jen individuální rezistence a svědomí na své odborné pozici. Po 27 letech od převratu hodně smutné konstatování...