V sedmém pokračování série mapující zrod a život malých neveřejných škol zaměříme svou pozornost na další důležité aktéry – rodiče. Příběhy čtyř škol různých velikostí, z různých regionů a různých zaměření jsou pestrou mozaikou rodičovských očekávání, přístupů i zklamání. Naznačují, jaké faktory mohou být pro rodiče důležité při hledání té nejlepší školy i pro udržení dlouhodobé spokojenosti. Dotkneme se i některých pojmů, které v souvislosti s malými neveřejnými školami slýcháme, ale jejichž obsah nám někdy může být nejasný.
Malá rodinná škola
Pokud někdy používáme pro charakterizaci školy označení „malá rodinná škola“, pak u školy Erazim se zdá být naprosto namístě. „Na denní docházce máme jedenáct dětí od prvního do osmého ročníku. Šest z nich jsou děti zakladatelů. Pak tu máme jedno dítě zaměstnance a dvě děti člověka, který s námi školu postavil. Zbývající dvě jsou ze dvou rodin, se kterými jsme si vyloženě sedli,“ popisuje zřizovatel opavské školy Matěj Frgala.
Při bližším pohledu můžeme v živé podobě vidět i další často skloňovaný pojem – komunita. „Skoro všichni ve škole mají dva nebo tři sourozence. Často se navštěvují mimo školu, přespávají u sebe. S většinou rodičů se vídáme na zakladatelských nebo provozních poradách. Kujeme si pikle na vlastním malém písečku. Chtěli bychom přijímat další dětii v průběhu školního roku, ale zatím to není tak, že by o nás byl nějaký překotný zájem,“