Palec na sociálních sítích se nepočítá, palec učitele nebo spolužáků ve třídě ano!

Na pohlížíme z hlediska rámce, který nám dává sebedeterminační teorie autorů Ryana a Deciho. Ať už my, nebo naši žáci děláme cokoliv, může nás vést velká škála motivů. Mezi ty nejméně kvalitní patří a tzv. , tedy podvědomě převzaté přesvědčení, že se něco má, nebo naopak nemá dělat, přesvědčení, které často není založeno na ničem logickém. Mezi ty kvalitnější druhy motivace potom patří , resp. jeho . Zde už se bavíme o motivech, které jsou důležité pro žáky i subjektivně, rozumí jim a jsou schopni dohlédnout jejich důsledků. Nejkvalitnější motivace, ke které se je však snažíme co nejvíce přiblížit, je , tedy stav, v němž činnost děláme jen pro činnost samotnou, jen proto, že nás bavía naplňuje. Není třeba nic víc (Ryan & Deci , 2017).

Tou první a nejdůležitější je . U žáků by to mohl být pocit, že mají vlastní vzdělávání ve vlastní režii, že mohou sami do jisté míry rozhodovat o tom, co se budou učit a co je pro ně momentálně podstatné. Pro autonomii je důležité žákům dávat dostatek smysluplných možností, mezi nimiž mohou volit. Výběr možností je na nás, učitelích, to znamená, že všechny možnosti mohou vést ke stejnému výsledku, případně to znamená, že se ke všem možnostem tak jako tak dostaneme, ale přesto dáme žákům na výběr, čím se chtějí zabývat a kdy. A v případě, že nemohou dostat na výběr, je důležité jim poskytnout odůvodnění a kontext situace, ve které autonomní být nemohou.

Druhou potřebou je kompetence , tedy pocit vlastní účinnosti, vlastního posunu, zážitek úspěchu. Tu můžeme podporovat rozvojovou zpětnou vazbou, opakováním a zvědomováním toho, co už se žáci naučili, kam se posunulia k čemu to mohou využít. Počínáme si pokud možno tak, aby si posun mohli sledovat sami.

Třetí potřebou je potom . Definujeme ji jako subjektivní pocit, že jsme členy party, že někam patříme. Pokud je naše potřeba sounáležitosti naplněna, cítíme, že jeo nás zájem a že máme někoho, na koho se můžeme obrátit. Funguje to nicméně i naopak, máme tak pocit, že jsme tu také pro ostatní, a víme, že v případě potřeby za námi nebudou mít obtíže přijít a o pomoc si říct. Je to tedy hluboký zážitek toho, že mám od koho brát a mám i komu dávat(Ryan & Deci , 2017).

Pokud se žák cítí být členem třídy, cítí se být přijímaný a respektovaný, jednoduše má zdravé vztahy se spolužáky, bude nejspíš dlouhodobě v lepší náladě a bude pociťovat více životní energie a vitality, což přispívá k celkovému well-beingu (Reis et al., 2000). V důsledku vede pociťovaná sounáležitost k lepším akademickým výsledkům, ale také lepší pociťované připravenosti na pracovní trh (Beachboard et al., 2011).

Naplnění sounáležitosti mezi žákem a učitelem má potom nesporné dopady na motivaci žáka vzdělávat se v daném předmětu a také na ochotu dodržovat pravidla a doporučení učitele. (Niemiec & Ryan, 2009). Důležité je, aby od nás, lektorů, žáci cítili náklonnost, opravdový zájem o ně samotné, a ne jen o jejich výsledky, a v neposlední řadě také respekt. Těžko lze totiž vyžadovat respekt, který je jen jednostranný.

může být velmi silná a v některých případech až nebezpečná. Lze se jen domýšlet, kolik příspěvků s tisíci zvednutými palci a stovkami komentářů na sociálních sítích je vlastně jen prázdné a zoufalé volání po naplnění potřeby sounáležitosti, kterou autoři nepociťují ve vlastním životě – ani v rodině, ani ve škole. : nekriticky přebírat názory ostatních, vstoupit do sekty, potlačit vlastní osobnost atd. Ne vždy však takové snahy vedou k naplnění potřeby sounáležitosti a zvýšení životní spokojenosti a energie. Palec na sociálních sítích se nepočítá, náš palec ve třídě ano.

V našem miniseriálu jsme se vám snažili představit , než jsou třeba jen odměny a tresty. Můžeme samozřejmě dál lpět na věcech, které zkoušeli naši učitelé na nás, ono to nějak fungovalo a funguje. je ale něco, co může přinést úplně novou dimenzi do hodin i do našich vztahů. Nehledě na to, že naplňováním základních potřeb žáků lze velmi jednoduše docílit i naplnění našich vlastních základních potřeb, a tím zvýšit pocit vlastní spokojenosti a vlastního naplnění života.