Máme Týden pro wellbeing ve škole. To je příležitost k zamyšlení nad problematikou zakazování mobilů ve školách. Hned na začátku musím přiznat, že výchova bez vlivu online prostředí je mnohdy jednodušší a při sledování určitých cílů může dávat smysl. Wellbeing k nim patří. Na to, o jaké cíle jde, se ale musíme podívat trochu blíže.
Digitální wellbeing a zákazy
Bořivoj
Brdička
kurátor vzdělávacích technologií, Učitelský spomocník Metodického portálu RVP
Chápeme-li wellbeing jako indikátor osobní spokojenosti s vlastním životem, musíme vzít v úvahu prostředí, v němž žijeme. Žijí-li naše děti ve světě, kde jsou se svými vrstevníky spojeny primárně prostřednictvím mobilních technologií, pak nutně takový zákaz vyvolá problémy a obcházení. Účinné by pak asi bylo jen úplné, plošné odstranění mobilů ze života dětí. Jestli si někdo myslí, že přínosné by bylo i násilné vytvoření jakéhosi chráněného prostředí jen uvnitř školy, je na omylu. Děti by to vnímaly úkorně a měly by pocit, že o něco důležitého, co je online, přicházejí. Jakmile se pak ocitnou online, budou se snažit dohnat vše, co zameškaly. Tudy cesta nevede.
Důvodů, proč se po této cestě nevydat, je více. Tím stěžejním jsou právě vzdělávací cíle. Asi se shodneme na tom, že bychom chtěli, aby výsledkem vzdělávacího procesu byla schopnost technologie co nejvhodnějším způsobem bez negativních dopadů využívat. Je to bohužel cesta, která je pro školy mnohem obtížnější než jednoduchý zákaz. Do řešení se musí zapojit celý učitelský sbor a „nalodit“ je třeba též rodiče.
První, co je třeba všem zapojeným aktérům vysvětlit, je nutnost přijmout změnu v chápání role technologií v životě nás všech. Napříště již nebudou jen nástrojem, který pomáhá v různých činnostech – například nám umožňují komunikovat. Nastává éra, v níž se technologie stávají lidem partnerem, bez něhož mnoho věcí vůbec dělat nelze. Je to dokonce tak, že bez něj ve stávajících podmínkách technologického vývoje světa nelze porovnatelné úrovně uplatnění, a tudíž ani wellbeingu vůbec dosáhnout.
Zaujal vás tento článek? Inspirujte se dál. Všechny texty Učitelského měsíčníku s názvem: Týden pro wellbeing ve škole aneb když se do školy těším si můžete hezky najednou stáhnout v pdf jako bonus. |
Cesta proto vede přes edukaci vysvětlující souvislosti – význam toho, s kým se online spojujeme a proč to děláme, způsoby, jakými stávající online platformy ovlivňují, co lidé dělají, využívání generativní umělé inteligence pro tvorbu výstupů odpovídajících záměru zadavatele atd. Na začátku této cesty musí být uvědomění, že je zcela nezbytné se vyvarovat celé řady nebezpečí, která na nás v online světě číhají – na prvním místě obavy, že o něco přicházíme, když tam nejsme.
A právě toto je, podle mě, nezbytnou podmínkou pro dohodu, kterou snad mohou školy se žáky udělat, když se ukáže, že je třeba jejich užívání mobilů regulovat. Budeme možná překvapeni, kolik jich existenci vznikajícího problému s nadužíváním mobilů vnímá. V reálu je možná vůbec nejlepší začít s tím, že se dohodneme nepoužívat mobily v jídelně (podobně jako doma) či ve třídě během přestávek. To už je ale záležitost, kterou je třeba nastavit podle místních podmínek.
Souvisejícím problémem je využití digitálních přístrojů k učení. Stejně jako jsou dnes technologie partnerem v mnoha pracovních činnostech, musíme je chápat též jako nepostradatelného asistenta při učení, které vlastně není ničím jiným než prací žáků. Je zřejmé, že konečným cílem výuky musí být pochopení, že technologie mají být využity primárně k vlastnímu zdokonalování – k osobnímu růstu. Znamená to, že je třeba žáky postupně dovést až k zodpovědnosti za to, co s přístroji dělají. Bylo by hodně smutné, kdyby takový zákaz mobilů nakonec vedl až k bránění žákům v poznávání či práci na úkolech do výuky.
Cesta, po které se výchova ubírá, nikdy nebyla snadná, a jak je vidět, v budoucnu možná bude ještě obtížnější. Neměli bychom si ji usnadňovat a nechávat zodpovědnost za výsledek někomu jinému. Má-li se škola podílet na růstu digitálního wellbeingu našich dětí, musíme si uvědomit, že je neoddělitelnou součástí wellbeingu obecného, má souvislost s digitální kompetencí a je třeba ho vhodným způsobem integrovat nejen do výuky, ale i do života celé školy. Nezbývá nám než si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Nutným překonáním určité nekomfortní zóny se náš wellbeing určitě posílí.