Hedvika Vilinger Člupná se více než dvacet let věnuje grafickému designu. V rozhovoru popisuje svou cestu k profesi, práci s klienty z oblasti vzdělávání i důvod, proč dává přednost ilustrátorům před umělou inteligencí. A také vysvětluje, proč se její studio neuzavírá ani malým školám, které hledají smysluplné a jednoduše použitelné vizuální řešení.
Grafický design je služba, ne sebevyjádření. A musí stát na řemesle, ne na efektech
Redakce
Řízení školy
Na úvod vás poprosím, abyste se našemu časopisu představila.Jmenuji se Hedvika, grafickému designu se věnuji už víc než dvacet let a je to profese, která mě pořád baví a naplňuje. Spolu s manželem vedeme grafické studio, kde pomáháme organizacím a značkám posunout vizuální komunikaci na vyšší úroveň. Žijeme ve Vlašimi, kde se aktivně zapojuji do kulturního života – už léta vedu kurzy západoafrického výrazového tance, pořádám olfaktorické prezentace (zážitkové akce, kde se zkoumají vůně) a nedávno jsem s přáteli založila čtenářský klub.
Ráda vyrážím na několikadenní sólo treky – chodím je v každém ročním období, takže si takovou dávku ticha a přírody dopřávám čtyřikrát do roka. Je to moje forma duševní hygieny. Dnes už na ně ale nechodím úplně sama, přidala se ke mně naše fenka Eimy. Mám dva syny, pocházím z maloměsta, nějaký čas jsem žila v Praze, ale nakonec