Zastupování nepedagogického pracovníka

Lze rozlišit tři základní způsoby zástupu:

Tyto způsoby je možné různě kombinovat a závisí na uvážení zaměstnavatele, který z nich využije.

Tento způsob je vhodný zejména v případě dlouhodobější absence zaměstnance v práci, například z důvodu čerpání rodičovské a mateřské dovolené, výkonu veřejné funkce atp. Zaměstnavatel v tomto případě sjedná pracovněprávní vztah s novým nebo stávajícím zaměstnancem za účelem výkonu práce za zastupovaného zaměstnance. Upozorňuji, že se stávajícím zaměstnance nemůže zaměstnavatel sjednat pracovněprávní vztah s totožně vymezenou prací. S kuchařem tedy nemůže sjednat pracovněprávní vztah na pomocné práce v kuchyni atp.

Se stávajícími zaměstnanci má zaměstnavatel také možnost upravit existující pracovněprávní vztah, např. změnou druhu práce nebo navýšením týdenní pracovní doby. Na všech změnách se musí se zaměstnancem dohodnout.

V obou případech jde stále o zastupování, a mělo by tudíž zpravidla jít o pracovněprávní vztahy a jejich změny na dobu určitou.

K zastoupení absentujícího zaměstnance zaměstnavatel využívá zaměstnance s odpovídajícím druhem práce, jenž práci koná na základě pokynu zaměstnavatele a nad rámec své rozvržené pracovní doby. Jde zpravidla o krátkodobé zástupy a výkon prací, které jsou pro zaměstnavatele nezbytné, např. v případě čerpání dovolené nebo dočasné pracovní neschopnosti zastupovaného zaměstnance. Práce může být rozdělena mezi více zaměstnanců s odpovídajícím druhem práce.

Zaměstnanci za výkon této práce náleží plat a příplatek za výkon práce přesčas ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku nebo 50 % průměrného hodinového výdělku, jde-li o výkon práce ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu. Za výkon práce přesčas může zaměstnanec čerpat i náhradní volno, dohodne-li se na tom se zaměstnavatelem. Po dobu čerpání náhradního volna se plat zaměstnanci nekrátí.

Opět jde o způsob, jenž je spíše využíván ke krátkodobějším zástupům. Zaměstnanec v tomto případě v rámci rozvržené pracovní doby plní vyšší množství pracovních úkolů než obvykle. Pracovní tempo není pro profese pracující v regionálním školství stanoveno právními předpisy. Může jej tudíž dle svého uvážení určit zaměstnavatel, např. stanovením normy spotřeby práce. Při stanovení i zvýšení pracovního tempa musí zaměstnavatel zohlednit fyzické a mentální možnosti zaměstnance, aplikovat předpisy z oblasti BOZP a vyhradit zaměstnancům čas na jejich přirozené potřeby, jídlo a oddech.

Uvedený způsob zastupování je specifický zejména pro práce, jejichž výkon je vázán na přesně vymezenou dobu. Jde například o práci kuchaře, kteří mají stanovenou dobu přípravy jídel, výdeje jídel a úklidu pracoviště po výdeji. S ohledem na neměnný časový rozvrh a potřeby vykonat konkrétní práce v předem určené době není možné, aby zastupování bylo řešeno formou výkonu práce přesčas.

Za výkon práce se zvýšeným úsilím nebo ve vyšším pracovním tempu zaměstnancům nenáleží žádná nároková složka platu. Lze doporučit, aby zaměstnavatel zaměstnance za výkon takové práce odměnil formou poskytnutí odměny nebo osobního příplatku. Nárok zaměstnance na odměnu nebo osobní příplatek může být ukotven ve vnitřním předpisu nebo kolektivní smlouvě.

Potřebu zastupování zaměstnance lze správnou personální prací minimalizovat nebo úplně vyloučit u předvídatelných absencí zaměstnance¹⁾. Zaměstnavatel s přihlédnutím ke svému provozu a dalším skutečnostem²⁾ zvolí nejvhodnější způsob nebo jejich kombinaci. I v případě zastupování zvýšením pracovního tempa, u kterého zaměstnanci nenáleží nároková složka platu, by podle mého zaměstnavatel měl jeho zvýšené pracovní úsilí ocenit nějakou nenárokovou složkou platu.