Dopad covidu-19 na školní jídelny

O šířící se nemoci nazvané covid-19 jsme se z médií dovídali někdy začátkem letošního roku. Tehdy jsme si ale vůbec neuměli představit, jak velká změna v běžném životě nastane. Bylo až neuvěřitelné, když od 16.3.2020 byl vyhlášen nouzový stav a s ním uzavření škol. V souvislosti s usnesením vlády o vyhlášení nouzového stavu a přijetí krizových opatření byl odběr obědů možný pouze do jídlonosičů či jednorázových obalů, a to přes výdejní okénko. Tedy něco, co jsme tu ještě neměli. Vzhledem k tomu, že byla v našem městě uzavřena i MŠ, vařili jsme pouze pro cizí strávníky. Zajišťovali jsme stravování pro obyvatele CSS, zdravotníky, učitele a veřejnost (převážně pro seniory), i když v omezené míře.

Přítomnost zaměstnanců na pracovišti bylo třeba co nejvíce omezit - k zajištění nezbytného rozsahu činnosti. Zaměstnanci se v jídelně střídali v pravidelných skupinách, aby nedošlo k případné nákaze celého kolektivu. I ti, co byli doma, byli stejně placeni, jako by byli na pracovišti, neboť zaměstnavatel nemohl zaměstnancům přidělit práci po celou dobu osmihodinové pracovní doby a v našem případě ani práci domů. Vznikla tímto překážka v práci na straně zaměstnavatele, a to v souladu s § 208 zákona č. 206/2006 Sb., zákoníku práce. Zaměstnanci přitom přísluší náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

To znamená, že platy zaměstnancům „šly“, energie se platily, ale věcné režie od škol zřizovaných jiným zřizovatelem už „nepřicházely“, zrovna tak od cizích strávníků ani mzdové režie. „Nepřicházel“ ani takový zisk v rámci doplňkové činnosti, kterým jsme si částečně dofinancovávali hlavní činnost.

V dubnu byl vydán harmonogram opatření, dle kterého nám na konci května přišli do škol žáci prvního stupně a v červnu i druhého, ale jen v malém počtu, takže zase málo strávníků. Zpřísnila se i hygienická opatření. Byly vyšší náklady na provoz, než byly příjmy. Vznikla tedy ztráta v hospodaření organizace. Věřili jsme, že od září pojedeme „naplno“, a ztrátu se nám podaří snížit. Přišla ale druhá vlna nákazy covid-19 a situace se opakuje. Ztráta byla a je ovlivněna danou situací v ČR a následnými usneseními vlády, především o vyhlášení nouzového stavu, a s tím spojenými opatřeními.

Ještě nikdy v minulosti jsme neskončili se záporným hospodářským výsledkem, ba naopak. Příspěvková organizace sice nesmí skončit v doplňkové činnosti se záporným hospodářským výsledkem, ale tuto ztrátu jsme nemohli nijak ovlivnit. Se situací, kdy není v možnostech organizace tento stav změnit, se ale nepočítalo.

Otázkou je, jak toto řešit? Pokud by zřizovatel rozhodl o pozastavení hostinské činnosti z důvodu ztráty v doplňkové činnosti, mělo by to následující dopad:

Zde se nabízí otázky: Na jak dlouho by to bylo? Jaký efekt by to vlastně přineslo?

Již na konci srpna jsme informovali pana starostu o vzniklé situaci, a to jsme ještě nevěděli, že se bude opakovat. Už tenkrát nám pan starosta přislíbil, že pokud by ztráta přetrvávala i ke konci kalendářního roku, bude zřizovatel toto řešit a je v jeho zájmu nám pomoct. My jsme zavedli úsporná opatření a chtěli ztrátu snížit na co nejmenší. Bohužel situace se vyvíjí jiným směrem a my v důsledku opatření souvisejících s opětovným vyhlášením nouzového stavu nejsme schopni ztrátu snižovat. Požádali jsme proto nyní zřizovatele o pomoc při financování vzniklé ztráty. Předložili jsme radě města:

V žádosti jsme rovněž uvedli možnost si ztrátu částečně financovat z vlastních zdrojů, tedy zapojit rezervní fond na pokrytí ztráty v doplňkové činnosti. Musím opět konstatovat, že máme se zřizovatelem velmi dobré vztahy, a i v této pro nás nelehké chvíli se to potvrdilo.

Rada města Kojetína nám schválila mimořádný příspěvek na provoz na rok 2020 ve výši požadované částky z důvodu nutnosti zajistit financování provozu stravovacích služeb v rámci hlavní činnosti příspěvkové organizace. Co se týká doplňkové činnosti: domluvili jsme se se zřizovatelem, že ztrátu v doplňkové činnosti si pokryjeme z rezervního fondu a fond investiční si ponecháme na plánované investiční výdaje.

Je pravdou, že ztráta v doplňkové činnosti nevznikla naším přičiněním, a tak hledáme zdroje na možné krytí. Krajský metodik školního stravování Krajského úřadu Pardubického kraje Ing. Bc. Vladimír Štefančík vznesl námět na možnost financování ztráty v rámci doplňkové činnosti (viz rubrika Poradna, s. 9).

Věřím, že se situace nebude opakovat a naše práce se zařadí do „normálu“, tedy vrátí se nám děti do škol a tím i do jídelen. Přijdou opět učitelé a cizí strávníci v počtu jako před pandemií a my se už do podobného problému nedostaneme.