Hudební výchova ve školním prostředí nemusí být chápána pouze jako osvojování hudebních znalostí a technických dovedností. Stále častěji je vnímána jako prostor, v němž se rozvíjí osobnost žáků, jejich vztahy k druhým i citlivost k estetickým kvalitám hudby (Sedlák, 2006; Havelka, 2011). Jednou z forem, která tento potenciál naplňuje mimořádně přirozeně, je školní kapela.
Školní kapela jako prostor psychosociálního, estetického a hudebního rozvoje žáků
Kvalitativní studie
Mgr.
Aleš
Benda
školní speciální pedagog a učitel hudební výchovy, ZŠ Vratislavice nad Nisou, Liberec
Společné muzicírování staví žáky do situací, kdy je nutné spolupracovat, naslouchat si, domlouvat se a nést odpovědnost za společný výsledek. Jak sami žáci popisují, rozdíl mezi individuálním hraním a hraním v kapele je zásadní: „Je strašně velký rozdíl hrát doma do sluchátek a něco si tam šmudlat a pak přijít na zkoušku, kde je parta lidí a vy si musíte říct, kde budete hrát a kde je stopka.“ Tento posun od individuální aktivity ke sdílené zkušenosti odpovídá pojetí učení jako sociálně zakotveného procesu (Vygotsky, 1978).
Cílem této stud